Proč jsou planety kulaté?

[ludwig1]

Napadla mě jedna taková možná hloupá otázka, proč jsou objekty ve vesmíru vesměs kulaté?? Pokud došlo k velkému třesku, očekával bych, že to budou spíš neurčité tvary, kusy, kouli jako tvar bych nečekal. Možná že se zploštily gravitací, ale i tak přece ty největší objekty (třeba Slunce) musely být nejprv jako koule formovány. Nebo ne?

[4honza]

Oni to samozřejmě neurčité tvary byly, ale prachové částice, z kterých vznikaly planety se postupně shlukovaly ve větší kusy díky gravitaci, a ty přitahovaly další kusy hmoty, které postupně pak přitahovaly i zbytky plynů. Při srážkách s ostatními tělesy se pak uvolňuje velké množství tepla, dále některé částice hmoty se radioaktivně rozpadaly a také uvolňují teplo. Nitro planety se pak postupně roztaví a hmota pak snadněji zaujme stav v nějakém tvaru, který se blíží více energetickému minimu (nejstabilnější stav), což je v tomto případě téměř kulový tvar. Samozřejmě díky nerovnoměrné hustotě planety v průřezu vyvolané také působením odstředivé síly ten tvar není a nebude ideální koule.

[ludwig1]

Ono je mi právě zvláštní, že kdyby tento mechanizmus fungoval univerzálně, jak se potom vysvětlí, že jsou ve vesmíru i objekty úplně jiné? Vlastně všechny objekty by měly dospívat touto dobou do kulového tvaru, což nedospívají...

Možná je to špatná úvaha (a moc tomu nerozumím), ale některé objekty staré jako vesmír sám mají úplně jiný tvar. Např. komety, dokonce některé meteory jsou pořád v původním tvaru.

[Jack111]

Protože jsou malé.

[4honza]

Princip, že hmota či záření zaujímají stav energetického minima většinou platí, vliv samozřejmě má potom hustota, rotační pohyb, gravitace a v případě hmoty i její tekutost.

Například velké asteroidy jsou většinou sférické, malé mají zase velmi nepravidelný tvar.

[mikicz]

Protoze koule je teleso ktere ma nejvetsi pomer objemu k povrchove plose.

[4honza]

mikicz: Tenhle důvod spíš platí pro tvary v přírodě, jejichž povrch je minimalizován povrchovým napětím, např. taková kapka nebo bublina.

[QBITS]

Ono je mi právě zvláštní, že kdyby tento mechanizmus fungoval univerzálně, jak se potom vysvětlí, že jsou ve vesmíru i objekty úplně jiné? Vlastně všechny objekty by měly dospívat touto dobou do kulového tvaru, což nedospívají...

Možná je to špatná úvaha (a moc tomu nerozumím), ale některé objekty staré jako vesmír sám mají úplně jiný tvar. Např. komety, dokonce některé meteory jsou pořád v původním tvaru.

Vlastní gravitace nemusí být příčinou "kulovitosti" či nějaké energetické minimum a už vůbec
nebylo vysvětleno, proč . KOULE (?) Představme si např. útvar tyčovitého tvaru (nebo nepravidelné těleso), který má největší gravitační potenciál na koncích. Logicky, největší přísun hmoty zaznamenávají právě tyto konce z určitého úhlu (rovnoběžně s osou tyče), tudíž je tvořen jakýsi had. Kolmo na "tyč" v určité vzdálenosti je zaznamenán jistý potenciál, ale s ubývající vzdálenosti je vyrovnáván oběma konci k hodnotě blízké 0. Hmota má tendeci vytvořit nad těžištěm tyče prstenec ve vzdálenosti, kde je nejvyšší gravitační potenciál z její celkové hmoty. V tomto případě "kulovitost" nikdy nenastane - had (tyč) se bude prodlužovat, prstenec zvětšovat. Výrazná změna nastane, pokud tyč (nebo jiné nepravidelné těleso) roztočíme kolmo na její střed (drtivá většina hmoty je v pohybu) . Vlivem strhávání časoprostoru po kružnici - všechny body rotující kolem nějaké společné osy tvoří dokonalý kruh i když je těleso nepravidelné, dojde k přeskupení nebo tendenci volné hmoty zaujmout tvar strhávaného časoprostoru - na pólech méně, v centru více (objekty, obíhajíc kolem společného nehmotného těžiště, mají tvar šišoidu...) I přes odstředivé síly, je gravitační účinek vyšší ze samotné deformace časoprostoru vč. jeho strhávání (např. udělit našemu Měsíci o něco větší rotaci, stoupla by mírně jeho gravitace atd.). Vlastnost časoprostoru a jeho strhávání je příčinou toho, že hmota "padá" ve směru dostředivé síly - směrem k centru rotace, kde je gravitační potenciál nulový !!! Proto má Země železné jádro. Pokud objekt rotuje a samotná viskozita mu to dovolí, pak se těleso v prostoru vytvaruje do koule. Pokusy v beztížném stavu, např. s vodou, jsou jiným pŕípadem páč díky povrchovému napětí se voda pochopitelně snaží o co nejmenší povrch. Vzniká neforemná přelévající se bublina. Bez povrchového napětí by byla jen cárami v prostoru. Vzdálené mlhoviny čekají na impuls, který je roztočí a díky tomu mohou zaujmout např. tvar disku (vzhledem k bodu rotace, rozloze a povaze hmoty) a v další fázi, kdy se prodlouží osa rotace, pak i kulovitý tvar. Takže odpověď na vaši otázku - ano, každá hmota v pohybu zaujímá kulovitý tvar (popřípadě diskový) z vyše uvedených důvodů a funguje univerzálně. Co se týče špinavých kusů ledů a kamení komet, meteorů a jiného kosmického bordelu... jsou to jen odpadlé fragmenty nějakého, možná kdysi kulatého celku (pozn.Strhávání časoprostoru např. kolem Země bylo dokázáno supercitlivými, vysokoobrátkovými gyroskopy).