od iwigirl 1. 9. 2005 16:09
CzechTek 2005 a policejní zásah – několik poznámek právníka
V posledních letech se stalo jakousi českou letní tradicí pořádání velké divoké technopárty, která si již stačila získat i tradiční označení CzechTek 200X. Jedná se jakousi obdobu již zaběhnutých hudebních či kulturních akcí, festivalů apod., ovšem s několika zásadními rozdíly: nejde o organizovanou oficiální akci, ale o skutečně divoké shromáždění či skoro srocení několika tisíců lidí na poměrně velké ploše po dobu několika dní, přičemž taková akce nesplňuje srovnání s oficiálními festivaly i z hlediska dalších zásadních podmínek pro organizované podniky: koná se na nezajištěných a řádně neupravených pozemcích, nejedná se o podnikatelskou aktivitu, není dostatečně ošetřena standardní úroveň pořadatelských a dalších doprovodných služeb apod. Společné jistě mají obě kategorie akcí jedno – velký hluk a obtěžování okolních obyvatel – v tomto směru je jedno, zda jde o techno na venkovské louce za vsí nebo o rockový koncert světové hvězdy pořádané renomovanou koncertní agenturou – v jakémkoli městě včetně Prahy.
Divokost technopárty je problémem, může být za určitých okolností pokládána i za obcházení zákona (podnikatel si může říci, proč vlastně připravovat drahé a byrokraticky náročné zázemí pro návštěvníky akce, když vše mohu udělat zadarmo a z hodiny na hodinu tímto způsobem) a znepříjemní život celému svému okolí. Je také zřejmé, že spektrum návštěvníků takto „organizované“ akce se liší od návštěvníků rockového festivalu, divadelního festivalu i operního koncertu – na každý typ akcí chodí různí lidé, byť určitě někteří vyrazí na více typů akcí. Fenomén technopárty je moderní a nový – představuje určitý typ akce – nepochybně s prvky jakési anarchie – preferované určitou skupinou mladých lidí, kteří dávají před klasickým formátem organizovaného koncertu přednost takovému v podstatě happeningu, performanci – jen kvůli hudbě tam jistě nejezdí.
I česká policie se postupně musela seznamovat s tímto fenoménem, protože s konáním podobných akcí je spojeno narušování veřejného pořádku i poškozování soukromého majetku. Nemůže tedy samozřejmě nechávat podobné akce bez povšimnutí, její reakce ale musí odpovídat konkrétní situaci a musí za všech okolností plnit nejen povinnost postihnout porušování zákonů, ale musí tak činit způsobem předepsaným zákony a musí přitom zachovávat i základní ústavní principy – v tomto případě právě princip přiměřenosti, který každému orgánu veřejné moci ukládá, aby v případě výkonu své pravomoci postupoval při výběru možných opatření tak, aby přijal jen tak účinné opatření, jehož je v konkrétní situaci nezbytně třeba k dosažení zamýšleného účelu – to se týká nejen činnosti určitého orgánu veřejné moci jako celku (tedy Policie ČR, respektive její konkrétní součásti – např. zásahové jednotky), ale i každého jednotlivce, který v určitém okamžiku provádí vůči jiným osobám určité konkrétní opatření. Zjednodušeně řečeno – půjdete-li na červenou na přechodu pro chodce, neměl by po vás policista střílet ze služební zbraně, ale podle konkrétních okolností by mělo postačit třeba jen napomenutí jako přiměřená sankce za spáchaný přestupek. Přeneseno do situace související s letošním CzechTekem, v situaci, kdy postačí zajistit několik jedinců porušujících předpisy nebo jen zajistit jejich identitu a jejich osoby zajistit později, není důvod k tzv. zásahu pod jednotným velením (tedy v podstatě vojenské akce), stejně jako stačí k zajištění osoby čtyřmi policisty to, že zajišťovaného dva policisté drží a třetí ho poutá, nemusí jej všichni najednou mlátit hlava nehlava tonfami (jejich konci) nebo kopat ani mu žádný z policistů nemusí mířit na hlavu nabitou služební zbraní nebo jej sprostě urážet, jak je zjevné z některých zveřejněných videozáznamů.
České shromažďovací právo je návštěvníky CzechTeků zřejmě pokládáno za příliš svazující překážku, takže se letos pokusili jeho působnosti na tuto akci vyhnout. Povinnosti svolavatele shromáždění má totiž jen ten, kdo koná shromáždění ve smyslu shromažďovacího zákona, tedy na veřejném prostranství. Letos se organizátoři akce pokusili "přejít do legality", když si pro konání akce zajistili k pronájmu pozemek s přístupovou veřejnou cestou a možná i zajistili určitý standard hygieny po dobu konání akce, takže svým způsobem akci zorganizovali legálně. Mimochodem, stejný model soukromých oslav volí pro své "kulturní akce" – koncerty apod. – příznivci neonacistických skupin, přičemž takové jejich počínání policie zjevně pokládá za legální a nijak na nich nezasahuje.
Není účelem tohoto příspěvku hodnotit ze všech stran průběh celé víkendové akce, k porušením zákonů nepochybně docházelo na obou stranách, nicméně ze strany policie padlo i několik velmi nešťastných vyjádření, která se nezakládají na pravdě (případně byla opravdu velmi nešťastně zkreslena – byť případně jen v některých případech). Některá se týkají faktického průběhu akce (pronajímatel pozemku odvolal svůj souhlas s konáním akce, akce měla být omezena na malý počet návštěvníků, k policejnímu zásahu dal pokyn státní zástupce přítomný na místě), jiná se týkají mlžení právních okolností průběhu akce – jde například o zamlčení existence práva návštěvníků akce procházet volně krajinou ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny, zřejmé zamlčení existence veřejně přístupné cesty na pronajatý pozemek, o odůvodňování provedení zásahu trestními oznámeními (poškozování cizí věci, případně strach místních obyvatel o vlastní životy) nebo skutečností, že někteří účastníci akce požívali na místě drogy (jinde na území ČR se zřejmě drogy nekonzumují) apod.
Zcela zásadní problém ovšem je, zda je skutečně v demokratickém právní státě možné takto brutálně zasáhnout vůči dané skupině obyvatel (zatímco vůči soukromým oslavám neonacistů policie nezasahuje a její činnost na místě působí spíše jako ochrana těch, kteří patří před trestní senát, stejně jako při postihu drogových deliktů horlivě pátrá po marihuaně ve stanech na louce, ale prodejcům heroinu či kokainu na Václavském náměstí se obloukem vyhýbá) a následně tento zásah takovým způsobem hájit. Naštěstí existuje velké množství videozáznamů, které mohou napomoci nezávislým institucím – v tomto případě státnímu zastupitelství, neboť s ohledem na povahu věci se nelze spokojit ani s přezkumem krajského odboru stížností, a zřejmě ani s pouhým šetřením inspekce, a už vůbec ne s analýzou advokátní kanceláře (advokát není nezávislým subjektem, jedná vždy na základě pokynů klienta, o nichž je povinen zachovávat mlčenlivost) – v postižení porušení zákona.
Z odborného hlediska je bohužel třeba přisvědčit názoru opozice, že chyba spočívá mj. v tom, že česká policie není stále na zvládání podobných akcí řádně odborně připravena – buď nekoná vůbec nebo koná tak, jak jsme mohli vidět o uplynulém víkendu, případně následně v Praze na strahovských kolejích - a že musí výrazně zapracovat na taktickém pojetí řešení obdobných situací. Zároveň musí vyvodit závěry z neomluvitelných excesů některých svých příslušníků a takovými se navždy rozloučit. Výskyt podobného jednání je totiž za jakékoli vlády v právním státě zcela nemožný, byť by jeho terčem byla jakákoli skupina osob, a to včetně těch, kteří porušili zákon.
Autor: Petr Smolík.