[kdysi sem přes tento nick trollil, ale toto myslím vážně]
Ahoj, mám obrovské problémy vyjít s lidma. Je to z části proto, protože mě máma do třinácti let nepouštěla ven, a tak sem se to neměl jak naučit (pouštěla mě do školky a do školy, ale tam sem netušil co vlastně po mě ty děti chtěj a stranil sem se jich).
Byl jsem u psycholožky, nedávno, protože neumím jednat s lidma a najít si přátele. Řekla mi toto: Prej je to proto, protože nemám vůbec propojení mezi tím, co cítím v sobě, a schopností to dát lidem najevo.
Mám Tudíž vnímat co cítím v srdci a přemýšlet o tom.
Ale co s tím? To mám objímat a hladit každého, kdo mi padne do oka? Navíc, když se chovám přátelsky a mile, tak si připadám jako trapák a slaboch, co se tlemí jak malé dítě.
Rád bych dával najevo lidem svou náklonost, ale určitě to jde nějak jinak, než tím, že se budu tlemit jak blbeček, a chválit je, jak jsou šikovní že si "sami nazuli boty".
V tom je podle mě jádro pudla - že všichni v rodině jsou buďto citově prázdní, anebo to city napodobují a představují pomocí sebezesměšňování a pochlebováním.
Jak dávat na jevo náklost, a je jedno zda kamarádce, kamarádovi či potencionální partnerce, aniž bych nevypadal jako pitomeček a slaboch? Chci to umět, ale zároveň při tom působit jako muž, a ne jako chcípáček.
Když někomu dávám najevo své emoce, připadám si jako tihleti dva trapáčci, co jsou na obědě.
https://www.youtube.com/watch?v=ApTzo2qii70
Nesmějte se mi a zkuste poradit - sice nejste cvokaři, ale určitě tak nějak víte, jak dáváte najevo kladné city vy, a možná znáte někoho, kdo s tímhle měl taky problémy.