hobitt píše:O čem to mluvíš? Já ji nemiluju proboha... Je to prostě jen sympatické děvče z davu.
A v depkoidním stavu už pár dní jsem. A že bych si to nějak užíval...to opravdu ne.
Není to sympatické děvče z davu. Je to sympatické děvče, které jsi UŽ měl možnosti poznat. Víš o ní dost. Sám píšeš, že je to sympatické děvče. Netvrď, že by ses otřásl hnusem, kdyby Ti jen tak třeba dala pusu. Lhal bys sám sobě, což děláš dost často.
Z čeho máš své depkoidní stavy? Najez se, vyspi se, vezmi si vitamíny a nedělej prasečiny.
hobitt píše:A proč bych to dělal? Já nikoho nehledám.
Ale hledáš, jen si to musíš přiznat. Nebudu to dál zrovna v tomto vlákně rozebírat, jen píšu ... hledáš.
hobitt píše:Přece z ní nebudu dělat pokusnýho králíka.

Nebudu jí říkat nic neupřímného.
Ne, Ty z ní nikoho nebudeš dělat. Řekneš větu. Tím to skončilo. Ona sama určí pokračování. Ty se pak můžeš následně rozhodnout, co skutečně bude/nebude. Ty ji v onom proslovu neříkáš nic o lásce, chození, milování, vztahu. Jen řekneš pravdu. To, že je sympatická tvrdíš celou dobu, tak mě nerozčiluj.
Máš strach. Strach z definitivna. Strach z toho, že pak bys věděl, že s ní nikdy nic nebude, jestliže přijde zásadně negativní reakce. Jenže ... Ty získáš i tak velmi mnoho. Ten krok dopředu je velmi zásadní.
Vykašleš se na to a nic... mlha, konec. Ona postupně odejde a vše uhasne. Za pár let se potkáte-náhoda. Budeš dělat, idiota, že jí nevidíš, ale stejně budeš dobře vědět - jo je to ona. Jenže ona k Tobě přijde. Začne se bavit a jen tak při řeči o současnosti Ti oznámí, jak jí tehdy celkem žralo, že jsi nic neudělal, nezkusil, neřekl, protože na ten signál, tak trochu, čekala. Potřebovala ho dostat, stála o něj a on nepřišel. Dnes je již vše jinde, jinak. Má svoji lásku, rodinu atp. Ty budeš mít své knihy.