Dokud jsme s partnerkou spolu nebydleli, měli jsme samozřejmě každý svůj. Jakmile jsme se sestěhovali, začal to být docela provozní problém. Běžné nákupy sice může zaplatit jeden tehdy, druhý onehdy. Pak přišla ale situace, kdy jsme potřebovali nový koberec. V tu chvíli to byl poměrně vysoký výdaj a přestalo být přehledné jakékoliv půlení výdajů od oka.
V té době padlo rozhodnutí o společných financích. Musím ale uznat, že naše rozhodnutí ovlivnilo to, že víceméně vyděláváme spolu (oficiální živnost mám já, přítelkyně "studuje"), takže nedostáváme žádné peníze zvlášť. V tuto chvíli máme 1 účet pro podnikání (a platíme z něj pravidelné platby jako nájem, auto apod., proč to šoupat sem tam), 1 účet pro běžný provoz (v jiné bance) a 1 spořící (opět jinde). Oba máme k oběma účtům plný přístup, k běžným máme také každý svoji platební kartu. V praxi to funguje tak, že "firemní" účet spravuju já (jednoduše proto, že byl původně můj osobní a pamatuju si přihlašování) a provozní přítelka (z téhož důvodu
). Každý větší výdaj záleží samozřejmě na domluvě (ono se to neutají, když se najednou doma objeví nová sedačka/notebook/fotoaparát...
).
Myslím, že jakmile žije dvojice dohromady, tak jakékoliv dělení financí není fér, leda že by oba vydělávali na korunu stejně a výdaje dělili na ideální poloviny. Navíc to něco vypovídá o důvěře v daném vztahu - nemohl bych žít s někým, komu bych nesvěřil hospodaření v domácnosti a naopak bych nežil s nikým, kdo by tuto důvěru nechoval ve mě.