Michal .. je to jak 20 let kupovat jeden a ten samej druh rohliku .. jen ho obcas potres pomazankovym maslem .. jindy ramou .. nekdy marmoskou .. nekdy dzemem ... aby to nebylo tak stereotypni ))
Anik ... vsadim se s tebou o flasku ze do roka zijete kazdej sam
i just done´did´dat! Yo Momma sed dat things ya all da´day´a´loooong! Thingies like "dont stop youngstah" ´n "Ya da best .. naaaaaah ... da best younstah" ....
and God stands by me when im saying dat "Ya love ya all"
Myslel jsem to samozřejmě v nadsázce, jsem spokojenej ten životní stereotyp je pro mě vyhovující, jsem línej na nějaký změny.
A co se týče toho sexu tak si nestěžuji, ani bych nic novýho, tedy žádnou jinou, zkoušet nechtěl.
Tak s mladou plánujem společný bydlení, ale problém bude asi kde... Až jí padne 18, tak chce pryč(to ale řiká každej ) Že bysme si časem začli lízt na nervy, toho se nějak nebojim i když jsme spolu celý týden, je to vždycky krásný Ale je to stejně eště dost daleko...
U mě to bylo naopak, bydlet jsme spolu začali až půl roku po svatbě v den kdy přišla s novorozeným synem z porodnice.
Byl to pronajatý byt, bydleli jsme tam sami, měli jsme jen dětskou postýlku, jednu skříňku pro věci na mimino, stůl a židle ze školní jídelny, kuchyňskou linku se sporákem a lednici - téměř vše darované.
Spali jsme na matracích na zemi, neměli jsme TV, telefon ( mobilní tehdy běžné ještě nebyly ) natož nějaké PC a bylo to krásný.
no...věř mi....ani 2 patra někdy nejsou dostatečná vzdálenost... A chca nechca těma rodičema ovlivňovaný budete a do kontaktu s nima taky budete přicházet denodenně.... V tom horším případě vám budou dovšeho kecat.
Ale třeba to u vás bude fajn..