S přítelkyní jsme si pořídili psa kterého si víceméně vydupala s tím že její minulej pes pošel a ona chce nového aby nebyla smutná, já byl proti tomu . Její minulý pes bydlel u její matky, tenhle novej bydlí s námi v bytě což mi leze na nervy. Od rána do večera se mu věnuje, věčně se nechá od něj ocumlávat pusu a obličej což mi přijde fakt už vyloženě nechutný, obzvlášť když bych po ní v danou chvíli chtěl i něco já a tímhle mě spolehlivě přejde chuť. Tohle mi vadí ještě více vzhledem k tomu, že mě se ani nevěnuje, sotva dostanu pusu na přivítanou ale čokla může pusinkovat celej den.
Dále mě sere, že ten pes neustále skáče do postele a to i v noci, ukrutně chrápe a často prdí takže nerušený spánek je něco, co už neznám protože nejen že nemůžu kvůli psímu chrápání usnout ale dokonce mě budí jak skáče do postele když už teda usnu. Pak jdu spát radši do obýváku, jenže to pak poslouchám keci že s ní nejsem v jedné posteli, takže sem ve výsledku špatný já. To že by pes spal třeba v předsíni nebo jinde v bytě a ne v ložnici není možné, prý se o něj bojí atd. Celkově mi vadí, že leze do postele a válí se tam po tom, co se vyválí venku v trávě atd. To se rovnou nemusím před spaním ani koupat když pak mám ležet v posteli zasrané od psa.
Samozřejmě jsem ji to vše vytknul ale prostě pes je její "mimino" a prostě nemůže spát o samotě v obýváku, předsíni apod. Musí bejt v ložnici kde má sice pelech ale jak jsem výše psal, je to k ničemu když leze do postele.
Má někdo podobnou zkušenost nebo radu jak to řešit? Bohužel se cítím že jsem až na druhém místě když na prvním je pes, takže mě to opravdu přestává bavit.