user312několik věcí. Myslím, že by sis sám neměl ,,stanovovat diagnozu", protože si tak svůj problém, můžeš určitým způsobem ,,zafixovat". Z druhé strany, když Tě uklidní, že budeš vědět, ,,co to asi je", tak OK, ale neber se tak moc vážně. Jak píšeš, nejsi psycholog/psychiatr.
Další můj postřeh k Tebou napsanému textu je to, že zásadně odmítat - již předem - léčbu prášky, je chybné. Samozřejmě je důležité o tomto postoji říct psychologovi/psychiatrovi. Prostě se lidsky domluvit, vysvětlit do jaké míry jsou obtíže zatěžující, zničující, omezující Tě v běžném životě. Pak bude mít odborník snazší úkol zvolit správný přístup, směr kterým se - zřejmě společně - vydáte.
Výběr psychologa, nebo psychiatra je IMHO velmi individuální záležitost. Nelze říct, že Ti může ,,někdo" doporučit toho správného. Do hry v rozhovorech vstupuje mnoho faktorů a co jednomu vyhovuje, jiný odmítá. Dovolím si tvrdit, že pro Tebe je v prvé fázi nejdůležitější vybrat si, zda se budeš svěřovat ženě, či muži - to je pro Tebe momentální ,,alfa a omega".
No a následně přijde to, co asi dělá lidem největší problém. Jít za psychologem, či psychiatrem. Udělat tento, pro mnohé, jednoduše vypadající krok. Nebudeme si namlouvat, že lidé v dnešní době pořád berou tento obor jako něco ,,mimo". Přitom je to nesmysl. K lékaři jde člověk když má nemocné tělo, k psychiatrovi, či psychologovi, když zlobí duše - obojí je normální a z určitého pohledu na stejné úrovni. Takže - důležité je vykašlat se na případné předsudky.
Když nebude psycholog vyhovovat, změn ho, hledej dalšího.
Z Tebou napsaného bych si dovolil (upozorňuji, že jako naprostý laik, bez příslušných znalostí a zkušeností) doporučit návštěvu psychologa. Psychiatra bych volil až následně, pakliže psycholog nazná, že je vhodné jej navštívit. Myslím, že i psycholog může napsat určité ,,úlevové prostředky". Ve chvíli, kdy začne jasně argumentovat pro léčiva a ať je chceš, či nechceš ,,požírat" - navštívil bych psychiatra. Víc hlav, víc ví - Ty budeš mít navíc daleko rozsáhlejší informace. Psychiatr, jestli se nepletu, napíše veškeré dostupné léky, které připadají v úvahu, pro případnou léčbu. Psycholog je spíše pro ,,vylití duše" a nasměrování se a samozřejmě i k případnému ,,rozklíčování" problému. Jeho pojmenování, rozuzlení a zbavení, popř. i k jistému ,,tréninku", co dělat ,,když".
Vzhledem k tomu, co jsi zatím napsal a uvedl, si dovolím tvrdit, že na tom nejsi nijak kriticky. To koneckonců víš i Ty. Vypadá to, jako jakási forma nepřekonatelného studu, který je fixován, kdesi uvnitř a není možné jej, z jistých důvodů, překročit. Možná jsi na hranici se ,,sociální fóbií" - ono je jedno jak to nazveme. Důležitější je vědět, co, kde a jak to působí, kde nikoliv, co umím a můžu pro sebe udělat sám a co budu žádat po odborníkovi. Velmi zásadní je i to, jak moc jsem schopen v této chvíli s oním problémem bojovat sám ,,samotinký". Prostě jak moc jsi z toho teď vystresován. Tam se ,,láme chleba", tam se bude rozhodovat, zda je lepší nasadit léky, či nikoliv (IMHO).
Když si vezmu to, co jsi napsal - myslím, že bude stačit klasický přístup, tak jak jej požaduješ. Možná s nějakým občasným ,,léčivem", pro případ totální nutnosti.
BTW: k lékům, myslím, že to vždy nemusí být preparáty, které jsou prezentovány televizí v různých filmech z psychiatrického prostředí, kde jsou tyto považovány za jakési ,,vymývače mozků".
Možná Tvůj ,,superstud" a jeho nepřekonatelnost plyne, jako mnoho jiných věcí u každého z nás, z dětství, puberty apod. Nějaký stresující zážitek, zásadnější leknutí, či jen posměšky spolužáků kvůli tomu, či onomu. Na vině může být i šikana apod.
Člověk se mění, vyvíjí se. Ten, který byl v dětství zakřiknutý, v pubertě silně stydlivý a ještě v 18ti dost ,,zaražený" najednou projde situací/situacemi, které jej, aniž by chtěl ,,hodí" jinam. Najednou mu nebude dělat problém mluvit před davem, nebude se stydět optat se neznámého člověka na cestu, nebude mu vadit přednášet svůj příspěvek před spolužáky ve škole, či školit spolupracovníky v zaměstnání.
Život je o ,,křižovatkách", nákladech a jízdě. Ty potřebuješ zaparkovat, vyložit brambory, naložit pomeranče a odbočit správným směrem, který vidíš na GPS
Můj příspěvek, jako mnoho jiných nese jasné znaky toho, že jeho přečtení zabere mnoho času - tudíž se omlouvám, já to jinak neumím.
Znovu, samozřejmě, a to velmi důrazně upozorňuji, že výše uvedené informace nejsou od odborníka - jedná se pouze o mé osobní laické názory, informace, postřehy.
Ty neváhej a hlavně už najdi ,,někoho". Déle odkládat, může znamenat hůře se cítit, zbytečně se stresovat.
). Takových případů a příkladů jsou desítky...
Jestli si plánuješ, že budeš manager, makléř, úředník v bance a podobně, tak na to rychle zapomeň. 
Student už taky naštěstí nejsem.
