K těm třem otázkám odpovídám, že ano, ale to je vedlejší. K těm zdrojům, zkus samotný Nový zákon, Josefa Flavia a Tacita. Podívej, nevím, proč tu Bibli tak de facto odsuzuješ. Můžeme se bavit o jednotlivých věcech třeba z toho Nového zákona. Můžeme se bavit o tom, jestli jsou jednotlivé spisy a věci v NZ věrohodné. Jestli něco podporuje jejich věrohodnost. Ale jestli k tomu přistupuješ automaticky jako k lživému nesmyslu, tak diskuze pochopitelně nemá smysl. A nepřijde mi, že by tahle diskuze neměla mít smysl, protože máme zcela odlišné pohledy. Naopak.
Ještě k těm mimobiblickým svědectvím. Tacita nemám v češtině, ale ta jedna jeho zmínka zní v angličtině následovně:
"Consequently, to get rid of the report, Nero fastened the guilt and inflicted the most exquisite tortures on a class hated for their abominations, called Christians by the populace. Christus, from whom the name had its origin, suffered the extreme penalty during the reign of Tiberius at the hands of one of our procurators, Pontius Pilatus, and a most mischievous superstition, thus checked for the moment, again broke out not only in Judaea, the first source of the evil, but even in Rome, where all things hideous and shameful from every part of the world find their centre and become popular. Accordingly, an arrest was first made of all who pleaded guilty; then, upon their information, an immense multitude was convicted, not so much of the crime of firing the city, as of hatred against mankind. Mockery of every sort was added to their deaths. Covered with the skins of beasts, they were torn by dogs and perished, or were nailed to crosses, or were doomed to the flames and burnt, to serve as a nightly illumination, when daylight had expired."
Josef Flavius má zmínky dvě a jsou konkrétnější:
První text
„Protože Ananos měl takovou povahu, usoudil, že je vhodná chvíle, když Festus byl mrtvý a Albinus byl ještě na cestě, a svolal zasedání soudců, přivedl před ně Jakuba, bratra Ježíše, zvaného Kristus, a některé jiné. Obvinil je z porušování zákonů a předal je k ukamenování.“
Druhý text
„V té době žil Ježíš, moudrý muž, lze-li jej nazývat mužem. Vykonával totiž podivuhodné skutky, byl učitelem lidí, kteří radostně přijímali pravdu, a získal na svou stranu mnoho Židů i mnohé z pohanů. On byl Kristus. A ačkoli na udání našich předních mužů jej Pilát odsoudil k ukřižování, ti, kteří si jej dříve zamilovali, od toho neupustili. Opět živý se jim totiž ukázal třetího dne, když božští proroci o něm toto i mnoho jiných věcí předpověděli. A ani dnes ještě nezmizelo pokolení křesťanů, kteří se tak po něm nazvali.“
Ten druhý text byl pravděpodobně pozměněn v průběhu času, jsou v něm některé pozdější úpravy. Ale je třeba znám arabský překlad tohohle textu, který se zřejmě více blíží tomu, co Flavius původně zapsal:
„V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Jeho způsob života byl dobrý a byl znám jako ctnostný. A mnoho lidí z Židů i z jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k ukřižování a ke smrti. Říkali, že se jim zjevil třetí den po ukřižování a že byl živ; podle toho byl pokládán za Mesiáše, o němž proroci předpovídali zázraky.“
Obě svědectví jsou z první století. A oba pánové jsou velmi slavní historici.