K té bibli:
Její přínos desatera je nespochybnitelný. Ale hovořil jsem s lidmi, kteří o sobě tvrdí že jsou velmi věřící a bybli ani jednou nečetli. Dokonce neznají základní fakta z bible. Pak nechápu čemu věří. To mi spíš jejich víra příjde jako setrvačnost a něco co zdědili po předcích. Mamka jim vymila mozek a jim nezbylo než věřit. Neměli možnost se sami rozhdnout. V tom vidím dneska zlepšení. Většina rodin je neveřících (aspoň v čr) a potomek se může sám v pubertě nebo dospělosti rozhodnout jeslti věřící bude nebo ne a dokonce si může vybrat k jaké víře se přikloní. To je pro měn svoboda!
K desateru:
Většina lidí ho stejně nedodržuje. V případě že některé poruší, jdou se vyzpovídat, je jim odpuštěno a oni můžou hřešit vesele dál. Znám hodně věřících, kteří se ke svému okoli chovají hůř než nevěřící. Jsou prostě netolerantní a každý nesmysl je strašně pohoršuje a znepříjemňují život svým blízkým.
Kostel:
Vůbec nechápu proč bych měl chodit do nějaké budovy a zpívat nějaké nesmyslné písně a modlit s k nějaké postavě z knížky. Víra podleměn není něco co se dá napsat a slěpe tomu věřir. Já osobě tvrdim, že věřící sem ale nepřikláním se k žádnému náboženství. Náboženství mně příjde jako velmi pokrytecká záležistost. Víra je podle mně něco co má člověk v sobě. Je to především to jak si váží svého života, jak ho prožije, jak se chová ke svému okolí, jak se znaží pomoct druhým a být tolerantní, vstřícný a milující. K tomu aby věřil víru ani kostel nepotřebuji. Člověk má věřit především v sám sebe a v hodnotu, smysl svého života. Vážit si sám sebe. Jeho vnitřní víra čověku pomáha žít takovým způsobem, aby si na konci života mohl říct nebyl jsem tu zbytečně, má existence byla prospěšná svým blízký a svému okolí.

Když se smíříte s tím, že život už nic nového nepřinese, tak teprve to je ten okamžik, kdy všechno důležité teprve začíná...