od Dabass1 20. 4. 2017 19:22
Něco o mém JÁ: Kdysi jsem dělal od 4 hodin od rána, tak jsem musel vstávat pěkně brzo. No abych se pořádně vyspal, tak jsem šel lehnout asi ve 20 hodin. Pořád jsem nemohl zabrat... Ležel jsem na zádech se zavřenýma očima jsem se snažil maximálně uvolnit veškeré svalstvo do té míry, jako bych sám nic nevážil. Možná až tak za hodinu jsem zjistil, že opravdu nic nevážím a že se nezvykle volně vznáším prostorem. Využil jsem krásného pocitu volnosti a letěl jsem neznámým prostorem dál a dál. Najednou jsem se sám od sebe zastavil s myšlenkou, že nesmím pokračovat dál. Vytušil jsem hvězdy všude kolem sebe a když jsem se otočil, Země byla natolik vzdálena, že byla mnohem menší než bývá Měsíc. V této dálce jsem si uvědomil, že nemám ruce ani nohy a že jsem to jenom JÁ. Když jsem začal hledat končetiny, uvědomil jsem si, že moje tělo je smírně daleko. Tak daleko, že jsem ho vůbec neviděl. Lehce mně ale k němu vázalo cosi nedefinovatelného. Tak lehce, že kdybych se rozletěl prostorem ještě dále, toto nedefinovatelné pouto bych zcela ztratil. Snad během několika vteřin jsem byl zpět u těla. Těsně před tělem jsem se z neznámých důvodů prudce zastavil. Přes veškerou snahu to opravdu dovnitř těla nešlo. Pokoušel jsem se vtělit znova a znova. Narážel jsem na odpor, jako když chcete nastoupit do uzavřeného auta. No děs a hrůza!!!!!!!!!!!!!
Při jednom z četných pokusů o vniknutí do fyzického těla se cosi zlomilo a já jsem s velkým žuchnutím a otřesením spadl do sebe. Ještě ale nebylo vyhráno. Uvědomil jsem si, že být ve svém těle samo o sobě nestačí. Teprve po chvíli jsem zjistil co všechno musím dělat, abych se s tělem zesynchronizoval a mohl dýchat. Například nasoukání mého JÁ do končetin těla. V podstatě jako bych navlékal rukavice a ponožky. Teprve až od této chvíle jsem se začal hýbat a dýchat a hlavně vnímat jako jindy. To vnímání se v podstatě rozšířilo o smysly. Poznaná ztráta fyzického těla ve mně zanechala tak velmi hlubokou stopu, že jsem se ten večer oblékl a ihned odešel ven mezi lidi. Ten večer už ze spánku nic nebylo…
Nikomu to nepřeju zažít!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Něco o mém těle: Párkrát jsem prožil tzv. depersonalizaci (je to i odborný výraz neurologů). Prostě vaše tělo stojí, neví kdo je, kde je, nemá pojem o čase a prostoru (prostě vnímá se jen tělo, ale jakoby bez duše). V tuto chvíli ani nevíte, jestli náhodou nejste králík, přitom tělo vnímá všechno okolo bez specifikace.
Teprve nedavno jsem se dočetl, že pan Mnislav Zelený, cestovatel a etnolog na něco takového duchovního narazil v pralese u indiánů. Dospívající chlapce šamani vyučují o bytí jako takovém, aby posílili ducha. Nechávají jim vypít odvar z nějakých houbiček či čeho a pak jim vysvětlují to, co prožívají při opuštění těla.
Mám takový dojem, že člověk za těch 40.000let úplně zapomněl spousty duchovních věcí a naučil se jen měřit metrem a papouškovat z Bible nebo Koránu...
Naposledy upravil
Dabass1 dne 21. 4. 2017 06:30, celkově upraveno 4
ale asi je to lepší než diskuze o politice
