od Asspenn 26. 5. 2005 15:45
Já si myslím, že existuje něco jako inteligentní energie, schopná být přítomná v libovolném počtu atomů na libovolném počtu míst vesmíru ve stejném reálném čase. To si představuju pod pojmem bůh, pokud narazíme na otázku víry, v to věřím, ale jen v tom smyslu, že to existuje. Nemodlím se k tomu, nečekám od toho, že mi to pomůže nebo uškodí, že mně to pochválí nebo potrestá. Věřím v to, protože je to pro mě nejstravitelnější a nejpřijatelnější forma "vyšší moci". Mám potřebu existence něčeho takového, protože nevěřím, že všechno kolem nás (a nakonec i my) vzniklo jen tak a stejně náhodně a neřízeně se to vyvíjí (víc v diskusi o vzniku života). A protože tahle entita je schopna být kdykoliv a kdekoliv kolem nás, považuju ji za jakousi zásobárnu "duší" nebo zkušeností, zážitků, vjemů a informací uložených v našich mozcích - pamětích. Myslím, že ve kterékoliv době na Zemi vždy existovalo několik desítek až stovek výjimečných jedinců (Galileo, Kepler, Shakespeare, Einstein, Newton ....... viz Jitro kouzelníků), u kterých nevyužítá 75% kapacita mozku (tu máme všichni) slouží jako dočasné sběrna, překladiště informací z mozků zemřelých. Poté, co zemřou oni, dostanou se jejich vlastní i posbíraná data do oné entity inteligentní energie, odkud zase průběžně odcházejí do mozků nově narozených, ovšem po nějaké době nutné na vyhodnocení a uspořádání dat a jejich distribuci do celé entity.
Prostě umřu, má data odejdou k nejbližšímu současnému vyvolenému sběrateli a z "centrály" je současně odeslána nová dávka pro nějakého novorozence. Moje "data" odejdou po smrti mého "sběratele" do "centrály" a po nějaké době jsou doplněna a poslána zase do oběhu. Dostanou-li se do mozku senzitivního člověka, může docházet ke vzpomínkám na minulost ve formě známé jako "život po životě"´.
Prý je chytré učit se z vlastních chyb. Přijde mi chytřejší učit se z chyb jiných, nejlíp pak z chyb těch chytrých, a vlastní radši nedělat.