Co je po smrti?

[MichaelJackie.S]

zdeneks: vždyť jsem to psal

[Earthworm]

Jako v reinkarnaci věřím. nevím jak, nevím proč, nevím nic, ale určitě něco jako duše musí existovat. Typickým příkladem reinkarnace je dalajláma. Když našli "další jeho verzi" a dovedli ho do chrámu, nebo co to tam mají, tak ukázal na škříňku a řekl, že jsou v ní jeho zuby. jak by to asi mohl vědět? Jistě takových věcí jsou miliony, to je jenom jako krátký příklad. A taky si myslím, že o duších (nebo jak se to skloňuje), už bylo řečeno a popsáno tolik případů, že ti co na ně nevěří, by měli...

[descent]

Naprosté NIC, nic co si nikdo nedokáže představit a když ho zažije už o tom nemůže nikomu vyprávět.

[Fyzikář]

Lidský mozek funguje daleko složitěji, než si dokážeme představit na modelu neuronové sítě, programovanou příchozími daty z receptorů. Nejspíš se jedná o vícevrstvou třírozměrnou neuronovou síť holografického charakteru. Referenčním signálem jsou nejspíš alfa vlny. Nejrychlejší procesor a největší pamět neumožní takové rychlé memorování jako mozek. Pokud budeme simulovat mozek na počítačích, tak díky sériovému přenosu a ukládání dat do paměti a její následnému sortování, indexování a bůhví čeho, bude časová odezva velmi velká. Ukazuje se, že holografická paměť není k zahození. Data uložena v hologramu jsou všude a nikde, stejně jako v mozku. Poškozený mozek si sám po čase provede rekonstrukci chybějících dat, a důležité funkce přebere zdravá část. Taktéž hologram, pokud ho roztrhnete vejpůl, na jeho každé utržené části bude opět celý obraz. Naproti tomu obyčejná fotografie rozdělena na dvě části, bude obsahovat data-obraz pouze té odtržené části. Kvantové děje odehrávající se v mozku dnes již nikoho nepřekvapí. Využitím EPR paradoxu se informace přenáší dvakrát rychleji (velmi zjednodušeně), a malou změnou referenčního signálu lze na tentýž chemický materiál zapsat zcela jiná data. Při analogovém záznamu a čtení sice dochází k občasným chybám, ale kapacita je ohromná vůči prostoru, které zabírají. Vybavování údajů je poměrně rychlé než hledání v superdatabázi. Velkou chybou je vymezenost vědních oborů. Každý si hraje na svém písečku. Fyzika, chemie, biologie by měla tvořit jeden celek, který by mezi sebou více komunikoval. Výsledky užší spolupráce by byly jistě pozoruhodné. Ještě donedávna se mělo zato, že např. infravidění je vlastnost strojů. Například hadi vidí i v tomto spektru, žraloci detekují elektromagnetické pole (nebo chcete-li auru) každého živého organismu, elektrický rejnok dokáže vyrobit napětí o síle větší než 200V, ptáci vnímají magnetické siločáry kolem Země atd. Toto je příklad toho, že ryze fyzikální záležitosti jsou realizovatelné chemicky či elektrochemicky. Živý organismus těchto vlastností chemických prvků a jejich kombinací maximálně využívá, nehledě k tomu, že se umí sám opravit a energii k svému provozu si sám upraví dle svých potřeb. Toto stroj neumí. Jednou však umět může. Budoucí myslící stroj bude povahy spíše elektro-mechanicko-biologické s využitím výše uvedených náležitostí a pokud by v něm naskočilo vědomí a ego, respektive by si uvědomil sám sebe, jeho osobnost by byla dána charakterem součastek,kvalitou provedení, výukou a prostředím, a jediná programová výbava bude jednoduchý algoritmus nepodmíněného reflexu a navíc, pokud si tento stroj vytvoří vlastní teorii o křemíkovém nebi, pak nám bude zcela jasné, že vědomí je automaticky vázáno na složitou strukturu hmoty a je její zákonitou neodmyslytelnou součástí a navíc její existence mimo tuto schránku je nemožná. My jsme také stroje elektrochemické povahy. Logicky si z toho odvodíte, kam náš život směřuje, tedy pokud je vědomí zboží, které se chová podle stejných zákonistostí jako ostatní druhy energie a existuje pouze v závislosti s jistým druhem hmoty, pak život po životě s největší pravděpodobností neexistuje. Teorie superstrun je velmi zajímavá a její vyznavači mají jisté teorie o přesouvání vědomí. Tato teorie se snaží vyplnit mezeru v teorii relativity v oblasti gravitace, ne-li přímo ji nahradit celou. Teorie superstrun má můj respekt, ale jsem vůči ní skeptický. Reinkarnace funguje pouze omezeně. Věřím, že atomy z části prapradědečkova nehtu palce u nohy se nacházejí ve středním uchu mého souseda. Vědomí v takto jednoduše organizované hmotě nelze uchovat. Zajímavá je teorie dimenzí a sdílení vědomí mezi nimi. Entropie vesmíru stále roste, rozpínání se zrychluje a nic nenasvědčuje (podle nejnovějších výzkumů) tomu, že by přešel do stavu smršťování, a to je zlé. Podle této teorie vesmír vlastně vznikl náhodně a zanikne chladnou smrtí. V tomto stavu bude napořád. Pokud by ale náš vesmír pulsoval v nekonečných zrodu-rozpínání a smršťování do singularity-smrti, pak i my bychom se nekonečno-několikrát poskládali do stavu, v jakém jsme dnes. Možná vědomí nevzniká ani nezaniká, ale má možnost se stěhovat do identicky stejné hmoty té či oné dimenze. Čas v tomto případě nehraje roli, protože např. když spíme, nevnímáme prostoročas. V náboženství takzvaní spasení dojdou klidu a míru - podle mě do stavu nebytí, a my ostatní si nejspíš prožijeme peklo v nekonečných dimensionálních časových smyčkách skutečného bytí z 99.9999999999999% osobozeni od paměti z předchozích existujících světů, což beru.
Život po smrti neexistuje, rčitě ne v této dimenzi a bezprostředně po smrti, ani ne ve formě duchů či jiných psycho-energetických pochybných forem. Nebudu si nic nalhávat. Také se mě to nelíbí, ale nebytí je nic, tedy bez času a prostoru, jako před narozením, a nikomu to z nás nevadilo. Ale cokdyby . . .

[robur]

NAPROSTO PRESNE!!!

ceka nas cista singularita....

[droopy]

nj, niekto potrebuje barlicku a niekto to dokaze pochopit aj bez nej. problem je v tom, ze ludia veria nespravnym ludom.

[hohoho]

Teda jak to tady pročítám, tak mám pocit, že takovou sbírku zbytečného tlachání jsem už dlouho neviděl.
Ale když už jsme u toho, tak si taky přisadím - je zvláštní, že tolik lidí uznává, že naše fyzická existence má začátek i konec, ale u vědomí jsou ochotni připustit jen ten začátek...

[Fyzikář]

napr jak lezi rozebrane auto na hromade a jak se v prubehu miliard let nahodou samo posklada cimz vznikne podstatne vyssi uroven nez ta hromada ....

Velmi dobrá otázka. Toto auto totiž před svým zánikem jezdilo, troubilo, papalo benzín atd. Pak z něj vznikla hromada šrotu. Za miliardu let přišel chlapík a provedl jeho rekonstrukci - čili uvedl vše na původní stav. Vyšsí úroven bohužel nevznikla, pouze byla obnovena ta, která již dávno existovala. Samozřejmě, že z hromady šrotu se auto samo neposkládá, protože celý vesmír podléhá zákonům entropie. Ale chci tím říct, že ten chlapík-mechanik vyšel z chaosu což je sice velká náhoda, ale v pulzujícím vesmíru je to víc jak pravděpodobné.

[Sorken]

můžeme se na to podívat z obou stran

1) nic neni po smrti
2) neco tam je

at si myslite co chcete stejne je to jedno kazdy umře takže se to dozvite

ad 1) kdyby nic po smrti nebylo stejne by vam to bylo jedno jelikoz byste to pak uz nevnimali

ad 2) kdyby neco bylo je jedno co ale proste to budete vnimat -> nebudete "spat"

-------------------------------------------------------------------------------------
smrt je jen přechodné období
gl & hf

[zdeneks]

Jako v reinkarnaci věřím. nevím jak, nevím proč, nevím nic, ale určitě něco jako duše musí existovat. Typickým příkladem reinkarnace je dalajláma. Když našli "další jeho verzi" a dovedli ho do chrámu, nebo co to tam mají, tak ukázal na škříňku a řekl, že jsou v ní jeho zuby. jak by to asi mohl vědět? Jistě takových věcí jsou miliony, to je jenom jako krátký příklad. A taky si myslím, že o duších (nebo jak se to skloňuje), už bylo řečeno a popsáno tolik případů, že ti co na ně nevěří, by měli... /quote]

Samozřejmě, "zázraky" udržují v ovečkách víru. Byl jsi u toho, když se to stalo? Nemají snad právě ti, kteří tohle rozšířili, zájem na tom, aby se tenhle "zázrak" stal?

[madeleine]

po smrti? svätý pokoj... Teda ako pre koho...

// Michal P: opakovaně vložené identické příspěvky jsem odstranil

[Fireballcz]

S otazkou, co je po smrti, je to asi podobne, jako s otazkou viry. Ono to totiz spolu uzce souvisi. Snaze lze podstatu vyjadrit spise u viry, nejlepe na vhodnem priklade:
Verici se pta nevericiho: "Veris v Boha?"
Neverici materialista logicky odpovi: "Nemohu verit v neco, co nelze jakkoliv z hledska technickych ved zmerit, zvazit, zkratka jakkoliv materialisticky dokazat."
Nato se verici pta: "Miloval jsi sve rodice jako dite, jako dospely? Zasahla te citove jejich smrt?"
Neverici odpovida: "Ano, miloval jsem je a jejich smrt me zasahla."
Verici odpovida ve smyslu logiky nevericiho: "Opravdu? DOKAZ TO!"
Nejak pdobne tomu bude s tou posmrtnou existneci. Skutecna a spravna odpoved zavisi pouze na vire/nevire cloveka...

[droopy]

Verici odpovida ve smyslu logiky nevericiho: "Opravdu? DOKAZ TO!"

To predsa nepotrebujem dokazovat. Ak mi neveri, jeho problem. V tom je ten rozdiel. Ti co veria v nejake vymyslene nepodlozene rozpravky sa ich silou mocou snazia rozsirit medzi ostatny lud (z cisto zistnych dovodov) a jediny argument, co maju je, ze ich vyplody sa nedaju ani dokazat ani vyvratit. No never im!

[Fireballcz]

Je mi lito, ale jsi uplne mimo misu. Nic jsi nepochopil! Ten verici NEPOTREBUJE dokazovat tvou lasku ke tvym rodicum, on ti prece veri, zes je miloval, o tvoji lasce vedel jeste drive, nez tu otazku polozil. Laska k bliznimu je prece jednim z jeho zakladnich zivotnich postoju. On ti jenom dava najevo, ze nemas sanci pochopit viru, pokud se o to nebudes sam snazit. Pohrdat virou je stejne hloupe jako pohrdat bezverstvim.

Sam sobe jsi prave predvedl dvojaky (a v podstate opacny) nazor na jednu a tutez vec. Jeji chapani je stejne opacne, jako tve presvedceni. Vetsina lidi na teto planete v neco veri - chces snad tuto skutecnost ignorovat? Tvuj nazor je vsak pochopitelny, je to dedictvi 40ti let komunisty masirovanych mozku.

//Michal P: Odstraněna citace. S touto funkcí zacházejte prosím citlivěji. Viz. zde, děkuji za pochopení.

[Fyzikář]

ze vznikla nase zeme sama od sebe z niceho a nahodou + zivot na ni to vyzaduje velkou viru.
Nedokazi si predstavit ani pod . . .


Víra je jistě krásná věc, ale podívejme se na to toršku z jiného soudku. Vznik země zavinily kosmické katastrofy a
určitě to nebyl vyšší záměr. Důsledek takových změn by nepředpokládal ani pánbůh. Vemte si například - jedete
autem po známé trase např. mimo město, nikde žádný provoz,klid. Vjíždíte do pravotočivé zatáčky v dolince, takže
není vidět na konec zatáčky.
Přibrzdíte, a jedete co nejvíce k pravému okraji. V zatáčce v protisměru se objeví kamion, mine vás. Pokračujete dále,jedete
po pěkné cestě mezi poli, dohled výborný na všechny strany, nikde nikdo. Přijíždíte ke křižovatce tvaru T po vedleší. Dáváte
přednost autu, které projíždí po hlavní jako jediné, jinak nikde nikdo. Jedete jiný den, všechno je jinak, v zatáčce se s nikým neminete a na vedlejší nikomu nemusíte dávat přednost. Míjíte se s ostatními na úplně jiných místech. A takhle si jezdíte po stejné trase např. celý rok, svátek nesvátek, večer či ráno.
Pokud jste trochu vnímavý, zjistíte, že v té zatáčce si dopředu již automaticky přibrzdíte o něco dříve, protože jako naschvál tam vjíždí autobus nebo kamion. Říkáte si, proč jsem nevyjel dříve nebo později abych ho míjel v přehledném úseku. Před křižovatkou jste ještě
opatrnější, prestože jste se již kilometr před ní ujistil, že není žádné auto zprava či zleva, tak zase jako naschvál musíte
zastavit a dát přednost. Po chvíli je opět klid a vy si opět říkáte, stačilo přijet ke křižovatce o pár sekund dříve či později a
nemusel jsem zastavit. Vaše opatrnost v zatáčce a před křižovatkou není jen tak. Jste opatrní na základě skušeností, kterou získáváte každým průjezdem naší imaginární trasy. Pokud by jste si vedli soukromou statistiku,nebo tak
vycítíte i podvědomě, zjistíte, že potkávání velkých vozidel v zatačce je více jak 55 procentní a před křižovatkou dáváte přednost zastavením z více jak 50 procent, míjení velkých vozidel na velmi přehledných úsecích je minimální. Samozřejmě vyloučíme za zatáčkou existenci betonárky a hlavní cesta protínající křižovatku nebude mezinárodní. Má víra spočívala v tom, že žádné vozidlo v ikriminovaných úsecích nepotkám, ale bohužel i v chaosu existuje určitý řád. V kvantvé mechanice se dnes takové podobné děje počítají a výsledky pravděpodobnosti
zvláště v oblasti částic jsou pozoruhodné. Již dávno si lidé všimli, i bez vozidel, že svět se nechová tak jak bychom si ho rádi představovali. Subjektivně vnímáme, že horšího je více než lepšího. Například rčení - odříkaného největší krajíc a pod, nebo Murphyho sbírka
zákonů sepsaná recesisty a jiné, to jsou důsledky dřívějšího či současného pozorování světa. Negativní stránka jaksi přebývá,
a vypadá to tak, že je nejspíš základním stavebním kamenem vesmíru. Ale ono je to opravdu tak. Dobrý člověk to má zlé i mezi dobrými, s lumpy je zacházeno v rukavičkách, v televizi raději sledujeme kriminálku než Zelené údolí atd. Ve vesmíru je to ale úplně stejné. Na naši planetu byly zavlečeny spory, kterých je ve vesmíru dost a dost. Klima podobné dnešní Venuši bylo pro tyto jednoduché organismy
nebo spíše organické roboty, jako ráj. Jako odpad produkovaly jedovatý kyslík. Adaptibilním vývojem či mutací těchto samých organismů, jako ochranu před zničením sebe samých a hlavně nedostatku vhodné potravy, začaly spotřebovávat kyslík. Vznikaly větší celky jednak kvůli obraně, ale taky kvůli snadnému přísunu energie, což vedlo ke specializaci jednotlivých organismů. Podle zákona žrát a být sežrán se tvořily stále rozmanitějši živé agresivní formy, které měly mozky pouze k tomu, aby si obstarali žrádlo a tím pádem mohly být sežrány vyššími organismy, které měly větší energetické nároky. Další vývoj již nebyl nutný. Tohle se jistě stalo na kterékoliv jiné planetě či měsíci přibližně podobného typu jako naše Země. Ale co se nestalo, kosmická katastrofa změnila tuto pozemskou živočišnou idylku k nepoznání. Pravděpodobnost takové katastrofy byla malá, ale stalo se, stejně tak jako auto v zatáčce si pomačkalo plechy o najíždějící autobus. Přeživší život ale nastoupil jinou cestu pro své přežití, a tou byl lepší a výkonný mozek. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Na ostatních planetách k této fázi dalšího vývoje vůbec nemuselo dojít. Díky věčnému ráji v teploučku a bez katastrof jsou tam jen například samí pulci, jinde na jiné planetě se život zničil už v počátku sám, atd. Někde daleko se to třeba podařilo, ale nemají ropu, protože neměli vyhynuté dinosaury a tím pádem nemohou létat do vesmíru, nemají rádio, protože nebojovali mezi sebou atd. Jistě mají také podobnou víru, která jim pomáhá vyrovnat se se smrtí. Spásná flotila, která je jistě podle jejího propagátora Bendy na vysoké technologické urovni, musela vzniknout tak, že ji někdo nejspíš vyrobil. Že by to vyráběli ti krásní a šťastní? Rozumějí tomu vůbec? Začátek každého výrobního procesu začíná vydolováním určitého nerostu, . . . lidé jsou na takovou práci jako stvořeni. Možná že ta flotila je z energie, ale ani ve vesmíru není energie zadarmo, zvláště ta, co potřebuje úpravu pro specifické využití. Takzvaní bohové museli asi v minulosti projít katastrofami a válkami, aby disponovali takovou technologií. Jakou víru měli asi oni? A v koho? No dobře, kříž už lidi netáhne, tak budeme uctívat talíř. Život na naší planetě, tak jak jej známe dnes, je velký omyl vzniknuvší v důsledku nepříznivých dějů. O to víc se utvrzuje moje víra v lepší a bezpečnější budoucnost, kterou si sami zajistíme svými zkušenostmi a poznáním. Každý člověk v něco věřit musí . . .