"Tak co teda tu máme dělat?" - "Zatím nic, holky, počkejte si, až přijdete na řadu." *)
"Nuda. Zavolám aspoň kámošce."
"Čau, jak se máš? Tady pořád to samý."
"Pobíhají tady furt jako blázni a hrajou si, že zachraňujou lidi."
"No konečně, že prej si mám sednout na zem, že si to vyfotěj. Je to takhle dobře? Ještě že mám starý kalhoty..."
"Dali mě na vozík a mám dělat, že jsem v šoku. Prej nejlíp to bude vypadat, když si dám ruce na obličej."
"Byl to teda vopruz, ale za ty prachy se to dalo."
PS. Jima Stona zaujala tahle fotka, co na ní je zastřelená paní "střelkyně". Dle oficiální historky měli oba střelci na sobě střelecké oblečení, a tahle paní je v šortkách a má jakési hodně krátké tričko. (Pokud to vůbec není figurína pro umělé dýchání, jak to připadá mně...) A má být prostřílená skrz naskrz, ale nikde u ní žádná krev...
*) Dialogy a monology i sled obrázků si VYMYSLEL Orgonet, ve stylu jazykářům notoricky známé jazykové hry "sestavte obrázky do příběhu", "vyprávějte příběh k obrázkům", "řekněte, co si asi myslí/říkají osoby na obrázku". Nemyslím, že můj příběh by byl úplně mimo. Můžete si zkusit vlastní, třeba si k němu přidat další fotografie s tou osobou, které si snadno najdete Googlem.
