Soudci se ohradili proti Válkové: Kritikou soudů porušila ústavuhttp://novinky.cz/domaci/350872-.html„Je v rozporu se zákonem i ústavou, aby ministryně spravedlnosti hodnotila správnost rozhodovací činnosti soudce včetně jeho postupu při výběru a hodnocení důkazů s výjimkou stížnosti pro porušení zákona,“ uvedla v prohlášení Soudcovská unie ČR.
Soudci v Opavě podle ní vyšli při svém rozhodování pouze z vyjádření lékařů z léčebny. Případ řešili velmi krátkou dobu zhruba 30 minut a spis s jejich rozhodnutím je bez odůvodnění a velmi stručný.
Proti takové kritice soudci vystupují – ministerstvo podle nich nesmí do jejich nezávislé rozhodovací činnosti vstupovat....a v původním článku je uvedeno:
"
Pokud se její nynější pochybnosti prokážou, tak přichází v úvahu návrh na kárný postih jak soudců z Opavy, tak státního zástupce. Ten se totiž proti rozhodnutí propustit ženu z léčebny neodvolal."
...
Takže tady nejde o kritiku. Ta je v demokratické společnosti přípustná. Všichni děláme chyby (včetně soudců) a kritika možná je (dokonce dle ELSP soudci musí spolknout větší míru kritiky než normální občan).
Tady jde o to, že Válková hrozí kárným řízením proto, že zhodnotila dokazování soudu jako nedostatečné. A má i nemá pravdu.
Má pravdu proto, co se následně stalo.
Nemá pravdu proto, že soud je zde prostě vázán rozhodnutím psychiatrů o ambulantní péči a tak není moc co řešit, pokud odborníci řeknou, že to bude stačit. Tak probíhá standardní dokazování - soudce si už dávno přečetl, co se ve zprávě píše a těch 30 min se řeší jen formality ze zákona. Soudce není od toho, aby přezkoumával návrh léčebny, anžto k tomu nemá kvalifikaci ani odbornost. Válková se zase jednou neuvědomila, jak soudy fungují. Pokud je totiž jasné, jak je třeba rozhodnout, tak je třeba rozhodnout a nikoliv provádět další dokazování:
Komentář, str. 789, vydání 6:
R 10/1993-I "
Jestliže již je zřejmé, jak je nutno ve věci rozhodnout, nelze provádět další důkazy, byť by měly vztah k projednávané věci, neboť by se zbytečně oddalovalo její včasné rozhodnutí."
Fakt, že mohl soudce tuto osobu vyslechnout důkladněji než 30 min spolu s formalitami (poučení, zápis, identifikace, závěrečné řeči, poslední slovo) na věci nic nemění a nezměnilo by. Podle svědků z hotelu, kde se ubytovala, působila normálně a bezproblémově. Stejně tak by působila na soudce (a působila tak), takže jak to měl vědět, že ta ženská má plán...?
Tipuji, že jen za rok sodci rozhodnou tak 1000x o propuštění z detenčního ústavu do ambulantního léčení na svobodě a jen v jednom případě (zato dost medializovaném) se to za posledních X let vymstilo. Tentokrát je za blba Válková, nikoliv soudy.
Ovšem je zajímavé, že i Ústavní soud již dlouhodobě upozorňuje, že psychiatrické posudky mají mizivou vypovídací hodnotu:
IV. ÚS 260/05 bod 42: "
Dle názoru Ústavního soudu je účelem znaleckého posudku objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí v příslušném oboru, přičemž znalecké posudky z oboru psychiatrie jsou svého druhu natolik specifické, že jejich závěry se většinou pohybují pouze v určité míře pravděpodobnosti, objektivně nezjistitelné."
Tak je slušně stručně řečeno to, že posudek může sedět, ale také nemusí a mluvíme zde toliko o určité míře pravděpodobnosti, že posudek odpovídá realitě. Bohužel soudní praxe se o tyto posudky opírá jako o bezvýhradnou pravdu (ono o co se také jiného může soudce opřít, než o názor lidí, kteří jsou s dotyčnou denně ve styku?) a to navzdory již skoro 10 let starému nálezu, "závaznému pro všechny orgány a osoby."
Já bych navrhoval, aby se spolehlivost posoudila testem - vycházkami. Pokud by se dotyčný z vycházky nevrátil (nebo dokonce při ní něco spáchal), tak byl měl na 10 let útrum s dalšími pokusy o resocializaci.
Tak by se to riziko snad dalo minimalizovat - a ne ji "jen propustit" a basta...
It is dangerous to be right in matters on which the established authorities are wrong. -Voltaire
I believe that all the people who stand to profit by a war and who help provoke it should be shot on the first day it starts... -Hemingway