Slonik - děkuji za přání, leč chtěl jsem tu zavést diskuzi ne o sobě (v té jsem příliš angažován, jak je vidět a nejsem v ní vlivem prožitého schopen udržet potřebnou míru nestrannosti a nezaujatosti - kdo by to také dokázal, když mu na základě prostého iracionálního výmyslu zabijí maminku a to za situace, kdy je více než pravděpodobné, že otce už také nikdy neuvidím?), ale o tom, kolik lidí sedí nespravedlivě.
Do toho se počítají i lidé, kteří nejsou nevinní, leč nesedí za to, co provedli, ale za to, co se na ně místo toho hodilo, neb se to dalo soudem protlačit. O tom jsem se chtěl bavit spíš, neb např. přesto, že pan Sedláček je 13x trestaný recidivista, tak se živí kradením aut. Tedy majetkovou trestnou činností. Nikdy neseděl za nic násilného, i když je temperamentní a když ho člověk rozčilí, tak lítají papíry vzduchem a skříňka chytla dělo, že jsem ji musel spravovat skáním po jejích dvířkách...

Mno a nyní sedí za vraždu, co se "měla stát", ale vlastně se stát ani nemohla. Přitom ten, na kom měla být páchána zastřelil při zpackaném zásahu jiného člověka a Sedláčka těžce zranil.
Na TV Nova z toho udělali "přestřelku" s PČR. Asi byli u jiného jednání, nebo co. Sedláček ani Jakeš neměli ani boxera, netožpak tak zbraň a k přestřelce musí být dva a více lidí, co zbraně mají...
Ostatně netřeba věřit mému úsudku. Stačí si přečíst, co píše Sokol (byť ho rád nemám):
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/t ... emid=18598"Nezaregistroval jsem ani pokus představit si, jak se žije nevinnému v atmosféře, v níž tón veřejného mínění, pokud jde o trestní kauzy, vesměs udávají potomci těch, co měli odjakživa předplacené první řady sedadel na šibeničním vrchu."
Díky pochybnému privilegiu jsem se měl možnost seznámit s vícero zajímavými kauzami, např. prvním z "spolubydlících" na cele byl "Vítkovčák" Ivo Müller
S474N - mám pro tebe velmi špatnou zprávu. Stopy mizí. Analyzované DNA sekvence jsou posléze znehodnoceny. Tato informace je součástí závěru každého znaleckého posudku. Ten zeleně vyznačený text dole:

Tedy vše, co PČR analyzovala, zničila. Podstatné stopy (náušnice, klíč, volant, brzda, doklady) se ke mně stejně ani nepřiblížily. Náušnice byla tuším vrácena příbuzným, ač by tomu tak být nemělo, přinejmenším do konce řízení či proběhnutí dědického řízení po toliko pohřešovaných osobách. Klíč mi vrátili - poté, co na něj šahalo asi 20 lidí, včetně mně, je nějaká DNA analýza chimérou. Auto sice je v garáži, ale šahala na něj již kupa lidí, včetně mně. Doklady nám vydat nehodlají, že jsme je (nikdo z nás) nevydali, takže prý nemáme nárok. Já si to nemyslím, ale rozhoduje soud. Ten nám ostatně v rozporu s judikatorou nevydal ani věci, které jsme vydali jako sportovní PEPSI tašku, ovladače, atd.
O nějakém právu na seznámení se s důkazem se sice píše v takových "sprostých publikacích" právních, ale realita je zcela a na hony vzdálena čemukoli, co se píše.
A ve finále je se věc má tak, že tebou získané důkazy DNA/DTK/pach. stopy jsou procesně nezpůsobilé. Procesně můžeš dodat nějaké důkazy, jako listiny, fotografie a tak, ale každý soud ti okamžitě zpochybní jakoukoli tvou aktivitu v směru DNA a pod. důkazu. To by neobstálo.
Navíc "opatřit vzorky vytipovaných osob" by znamenalo se k nim přiblížit, ťafnout je za sanici a provést výtěr slin, zřejmně tedy násilně. Na to nemám dostatečnou fyzičku a druhdy by to PČR posoudila jako omezování osobní svobody. Navíc v kontextu KDO tyto osoby jsou a v kontextu toho, co o mně tvrdí bych měl na průšvih zaděláno. Existuje např. vazební důvod C - obava z pokračování v tr. činnosti, tedy předstižná vazba...
Ambasáda třeba odpověděla, ale z vazby ti poštu co tam dojde nepřepošlou... Zkusit to mohu znovu z domu, ale pochybuji že budou komunikovat. Už znám sice SSN, ale ani to je asi nezvedne k akci. Bylo by např. zajímavá zjistit, zdali je to SSN užíváno... ale otec není žádný blbec aby ušetřil 850 - 1000$ za cenu užívání stejného jména jako osoba, které byla persona non grata vyhozena pro přetažení víza o pěkných pár let... Taková osoba by asi ani podruhé do USA vstoupit nemohla.
O soukromém detiktivovi mohu uvažovat, když ho někdo bude platit. Já na to nemám, já nemám ani na scanner, abych mohl naskenovat barevně a hezky některé fakt zajímavé části spisu. Na druhou stranu je to stále o tom samém. Pokud bude mít VS OC odvahu "říznout" do jádra pudla, tak pro odstřelení celého toho řízení stačí zodpovědět v souladu s judikaturou (jak je k tomu každý soud povinen, čl. 89/2 Ústavy ČR!) dvě čistě právní otázky:
1) jsou důkazy zajištěně v trvalém bydlišti bez souhasu obyvatele se vstupem či povolení soudu procesně použitelné?
2) jsou nijak procesně nepodložené, údajně nám zajištěné DTK a DNA stopy použitelné v trestním řízení?
Protože judikatura dává v nespočtu příkladů a nálezů jasné odpovědi NE na obě dvě otázky, pak celé toto řízení nemuselo naboptnat do současného stavu a mohlo se rychle ukončit, nebo se alespoň pokusit objasnit, co se stalo, když už nelze zákonně nikoho stíhat, ani kdyby čert na koze jezdil.
To je také důvod, byť nevyslovený, proč se nic nešetří. Lepší než říci lidem, že v důsledku porušení domovní svobody samotnou Policií ČR nelze nikoho stíhat, se to postaví tak, že nejsou důkazy na odsouzení "oblíbených podezřelých." To je akceptovatelné uzavření. Nezákonná činnost PČR je zcela nepřijatelný závěr a z vyhýbavých usnesení ÚS přímo křičí fakt, že se toho nikdo nechce ani dotknout. Neb je to průser.
Pak by se totiž ovčané mohli začít ptát, co je to za právo, stát a justici, které tři roky někoho šikanují na základě nezákonných a tedy procesně nepoužitelných důkazů. Nemluvě o následcích pro mou maminku... Milion tomu, kdo najde, na základě jakého příkazu soudu vnikla PČR do domu:

Dnes mi advokát předestřel první názor Nejvyššího soudu, že na odškodnění nárok za maminku nemám, že to může žádat jen ona! "úmrtím Vaší paní matky její nárok zanikl, viz. tuším ust. § 579 oz a judikatura např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 3394/2010 a rozh. tam citovaná."
Paradoxní je, že NS (plný komunistických "soudců", proto ty výsledky) opomíjí §15 občana, podle kterého nárok mám a uvádí v tom usnesení i jedno rozhodnutí ESLP, podle kterého ale nárok mám...
Jenže to by se tedy (pro daný právní názor NS) rozhodovalo až u ÚS či ESLP, a tam je to loterie. Podle statistiky dlouhodobé rozhodovací praxe vyhoví ÚS a NS jen cirka 6% stěžovatelů, u ESLP nevím, asi ještě méně.
Zde je třeba si něco ujasnit. K NS a ÚS _musí_ být člověk zastoupen advokátem. Tedy pokud už právně vzdělaný advokát sepíše nějakou argumentaci, tak to má většinou hlavu a patu a nějaký důvod ke kasaci rozsudků tu je. Ale řekněme, že u 50% tomu tak není a advokát jen prostě udělá co dostane zaplaceno a merit stížnosti už byl procesně vyčerpán předešlými 2 či 3 instancemi.
Stále tu zbývá 44% oprávněných stěžovatelů, kterým vyhověno nebylo.
Podali jsme celkem 7 ÚS stížností, každá z nich (to je ostatne zřejmé i zproštěním) byla důvodná. Přesto byly všechny odmítnuty (II. ÚS 3693/10, IV. ÚS 1603/11, II. ÚS 1954/11, II. ÚS 2332/11, II. ÚS 876/12, I. ÚS 2394/12, I. ÚS 372/12).
Pokud to ESLP nevypustí jako ÚS, tak to bude masakr, neb ÚS se neváhal (resp. mu nic jiného nezbylo) uchýlit k popření své vlastní judikatury (!!!) a dokonce ke lžím (!!!), aby věc nemusel řešit meritorně.
Je tedy otázkou, co v tomto státě lze ještě od justice čekat. Když jde o nějakého vyvoleného, tak to umí ÚS takto krásně popsat:
II. ÚS 2268/07 bod 37 "Esenciální podmínkou pro existenci nezávislé soudní moci je
důvěra veřejnosti v to, že soudci při rozhodování věcí usilují o spravedlivá rozhodnutí přijímaná na základě práva. Bez důvěry veřejnosti v to, že soudcův postup byl fér a respektoval vysokou mravní úroveň, nemůže být justice schopná řádně fungovat.
Důvěra veřejnosti v soudní moc je tím nejcennějším, čím tato moc disponuje a ona důvěra patří i mezi to nejcennější, z čeho může vycházet každý občan státu. Slovy H. de Balzaca: „Nedostatek důvěry v soudnictví je začátkem konce společnosti.“ Důvěra veřejnosti však není apriorně dána, nýbrž je třeba ji budovat. Je snazší o ni přijít, než ji udržet.
Roky úsilí mohou být ztraceny i jen jedním nezdařeným rozhodnutím. Toto musí mít na paměti při rozhodování věci každý soudce, který na rozdíl od zákonodárce neprosazuje svoji vůli, nýbrž vždy by měl prosazovat právo v jeho ústavně konformní interpretaci."
...jenže na ÚS nerozhodují soudci (mimo veřejných jednání k nálezům a plenárním rušením zákonů), ale mizerně placení a přetížení justiční asistenti... Což je veřejné tajemství Ústavního soudu, kterému asi většina lidí ani nebude věřit. Ale položte si otázku sami, jak by 15 soudců v toliko 4 senátech mohlo za rok zvládnout 4 000 případů za rok? To je totiž 1 000 případů na senát a rok má jen 252 pracovních dní. Z toho plyne, že by museli prohrčet 4 případy za jeden den. Případ, který se dostane k ÚS mívá typicky tak 1 000 až 10 000 listů spisového materiálu. Rejstříky na začátku každého svazku jsou zhola nedostatečné, komplexní rejstříky celého spisu se nevyhotovují. Já ho sice pro ÚS vyhotovil:
http://ulozto.cz/xdwtsEt/120509-seznam-priloh-doc...ale nikdo se do toho neodvážil rýpnout, neb ten žádaný nález by celé řízení vlastně nadobro zastavil, neb by prostě při meritorním přezkumu věci musel vyřknout nezákonnost důkazů a tím by byl konec všemu.
It is dangerous to be right in matters on which the established authorities are wrong. -Voltaire
I believe that all the people who stand to profit by a war and who help provoke it should be shot on the first day it starts... -Hemingway