Přiléhavě to vyjádřil Ústavní soud ČR v nálezu II. ÚS 2268/07 bod 37 takto: "Esenciální podmínkou pro existenci nezávislé soudní moci je důvěra veřejnosti v to, že soudci při rozhodování věcí usilují o spravedlivá rozhodnutí přijímaná na základě práva. Bez důvěry veřejnosti v to, že soudcův postup byl fér a respektoval vysokou mravní úroveň, nemůže být justice schopná řádně fungovat. Důvěra veřejnosti v soudní moc je tím nejcennějším, čím tato moc disponuje a ona důvěra patří i mezi to nejcennější, z čeho může vycházet každý občan státu. Slovy H. de Balzaca: "Nedostatek důvěry v soudnictví je začátkem konce společnosti." Důvěra veřejnosti však není apriorně dána, nýbrž je třeba ji budovat. Je snazší o ni přijít, než ji udržet. Roky úsilí mohou být ztraceny i jen jedním nezdařeným rozhodnutím. Toto musí mít na paměti při rozhodování věci každý soudce, který na rozdíl od zákonodárce neprosazuje svoji vůli, nýbrž vždy by měl prosazovat právo v jeho ústavně konformní interpretaci."
Nyný se však podívejme na to, jakým způsobem je ona důvěra veřejnosti v soudní rozhodování budována.
Například samotný Ústavní soud ČR, dokonce v plénu všech jeho soudců, je schopen přijmout usnesení Pl. ÚS 21/12 ve kterém zamítli stížnost Dr. Ratha na jeho vydání Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání. Mimo jiné je v něm uvedena tato věta:
bod 11 "pokud by stěžovatel nebyl vydán, nenastala by jakákoliv změna právního postavení stěžovatele, bez ohledu na to, jaká procedura předcházela"
Touto pohodlnou argumentací se ÚS vyhnul posuzování toho, zdali průběh vydání Dr. Ratha k trestnímu stíhání byl ústavně souladný, či nikoliv. Podstatné ovšem je tvrzení, že by nenastala zádná změna právního postavení stěžovatele. Co prosím?! Pokud je poslanec jednou nevydán sněmovnou, pak už nemůže být NIKDY v dané věci stíhán, tedy já bych řekl, že by pro pana Ratha změna nastala, a to docela podstatná - nebyl by trestně stíhán a nemohl by tedy bručet ve vazbě.
Pokud nám plénum ÚS chce tvrdit opak, pak si z nás zřejmně dělá legraci. Myslíte, že k Vám se budou chovat lépe, když na věc přijde? Když i v této zcela bezprecedentní a prominentní kauze jsou schopni a ochotni napsat prakticky cokoli, jen aby Dr. Rath zůstal nadále ve vazbě? Za 7M? Ať si je vezme a táhne! Parkanová za 700M škodu ve vazbě nesedí... a ještě ji mohl Karlík omilostnit, kdyby...

-- 14. 2. 2013 14:30 --
Média se zabývají kde jakou blbostí, např. tím, že Fisher dluží 8M za svou kampaň, což je jistě zajímavé, ale co my s tím? Kandidatura něco stojí...
Ostatně tento názor to hodnotí správně:
"Na svém transparentním účtu mám teď asi 20 tisíc, na konci měsíce bude tak polovina. O třítýdenní dovolené si mohu nechat zdát. Kde je nějaké uvolněné dobré místo placené ze státní kasy, které mohu obsadit? Případně jiná možnost ve hře, abych si žil jako prase v žitě - samozřejmě když na to vydělá kdokoliv jiný.
P.S. Když to bude nutné, budu jistě umět nadělat i víc milionů dluhu, než pan Fischer."
Přitom jsou tu podstatnější věci, o kterých by se mělo mluvit a které by se měly mediálně probírat. Například když Okresní soud v Přerově postupuje zcela svévolně a nerespektuje závazné pokyny nadřízeného, Nejvyššího soudu ČR. Jen aby upřel stěžovateli možnost vůbec projednání dovolání...! Věc se má takto:
Kráceně NS sdělil stěžovateli toto: „Sděluji Vám, že řízení o dovolání proti rozsudku KS OC 12Co 315/2009, vedené u NS pod 26Cdo 2131/2011 bylo skončeno bez rozhodnutí o dovolání a spis 15C 281/2008 byl vrácen OS PR. Doc. JUDr. Věra Korecká CSc., v. r., předseda senátu.“
Stěžovatel tedy uplatnil veškeré možné opravné prostředky, ale místo aby se s jeho argumentací obecné soudy vypořádaly anebo ji uznaly za důvodnou, tak se věcí prostě odmítly zabývat.
Podání dovolání je zachyceno prvně na č.l. 117, nicméně NS se, na rozdíl od OS PR, neodmítl věcí zabývat ze své vůle. Pouze na č.l. 152 správně konstatoval, že: „S poukazem na ustanovení § 241b odst. 1 a § 210 odst. 2 o.s.ř. vracím spis Vašeho soudu sp. zn. 15 C 281/2008. Jak se podává z přípisu bývalé právní zástupkyně žalobce Mgr. Miloslava Nárožného (č. l. 148 spisu), jmenovaný měl ztratit způsobilost být účastníkem řízení. Žádám proto o prošetření uvedeného údaje, tj. zda je v tomto směru dána podmínka řízení na straně žalobce.
Současně poukazuji na to, že ztratil-li účastník průsobilost být účastníkem řízení dříve, než byla věc předložena dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání, vyšetří podmínky procesního nástupnictví a usnesením rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud prvního stupně.
V závislosti na výsledku uvedených úkonů předložte spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
JUDr. Věra Korecká, CSc, v. r. předsedkyně senátu“, 1.6.2011.
OS PR však tento jednoznačný příkaz nesplnil a aniž by se procesním nástupnictvím zabýval, tak spis vrátil NS. Tomu nezbylo, než opětovně připomenout svůj pokyn (č.l. 161): „Opětovně vracím spis Vašeho soudu sp. zn. 15 C 281/2008 z důvodu prošetření podmínky řízení na straně žalobce s pokynem obsaženým v přípise podepsaného soudu ze dne 1. 6. 2011 (č. l. 152 spisu). Současně upozorňuji na žádost KSZ v Olomouci ze dne 2. 9. 2011.
JUDr. Věra Korecká, CSc, v. r. předsedkyně senátu“ aby byl opět konfrontován s tím, že OS PR se touto otázkou znovu odmítl zabývat a tak NS v podstatě nezbylo, než spis 15C 281/2008 vrátit bez rozhodnutí o dovolání, jak bylo 5.12.2012 uvedeno. Zcela svévolný postup OS PR, který odmítl splnit instanční pokyn NS, tak ve výsledku znamenal pro stěžovatele odepření přístupu k soudu (denegationis iustitiae) a odkázal jej tak na ústavní stížnost.
(kde má toliko 6% naději na úspěch...)
Tedy když OS PR odmítá respektovat instanční pokyn nadřízeného soudu (Nejvyššího soudu ČR), jen aby mně poškodil, pak o tom píše někdo? Zajímá to někoho? Ne? No tak proč píšou o Fisherovi? To je to tak důležité? Naopak by všechny občany mělo zajímat, jak se chová soudní moc, a zdali až ji budou potřebovat, tak s nimi nebude náhodou jednat takto... Nemělo by tohle být na čelní stránce novin, že Okresní soud v Přerově, konkrétně JUDr. Jana Výkrutová, kašle z vysoka na nějaké "blekotání" (jinak závazné instanční pokyny) Nejvyššího soudu ČR?
-- 14. 2. 2013 15:07 --
Kvalita usnesení ÚS je obecně mizivá, neb je nevyhotovují soudci, ale toliko justiční asistenti. Neříká Ústava ČR něco jiného?
Nicméně občas se jim podaří doslova perly. V usnesení I. ÚS 2394/12 se lze dočíst, v bodě 5 písm. e), že "Stěžovatel dále požaduje, aby Ústavní soud přikázal likvidaci důkazů... K takovému výroku však Ústavní soud není příslušný."
Byť s tímto usnesením hluboce nesouhlasím, tak se ani nepokusilo tvrdit, že by snad důkazy, zajištěné bez povolení k domovní prohlídce, byly zákonné. Pouze se Ústavní soud na str. 5, bod e) omezil na konstatování, že k nařízení jejich likvidace „Ústavní soud není příslušný.“ Odkaz na §43/1 písm d) je zcela absurní, neb ten pouze uvádí, že „mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne“, když „jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.“
Ještě absurdnější je tvrzení, že se lze domáhat pouze toho, co je v §82 zákona o Ústavním soudu. Tento ale mimo jiné uvádí, že: §82/3 písm b) „jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.“
Je zřejmé, že lze požadovat, aby byl obnoven stav quo ante, a to v případě nezákonně získaných důkazů znamená jejich likvidaci. Není pro tento výklad těžké najít příklady v judikatuře. Podobné likvidace nezákonných důkazů jsou v nálezech již od nálezu - uvedenému dokonce na stejné str. 5 daného usnesení! - III. ÚS 62/95 (Marta Chadimová, nezákonné odposlechy hovorů mezi ní a jejím advokátem, v to době JUDr. Pavlem Rychetským) běžně ve výroku uvedeny: „se přikazuje předsedovi senátu 10 T tohoto soudu, aby v označené trestní věci z trestního spisu zn. 10 T 45/93 vyřadil a ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto nálezu zničil všechny záznamy o komunikaci stěžovatelky s jejím obhájcem JUDr. P., ať na magnetofonových nosičích nebo v písemné formě.“
Novější příklad je např. v nálezu I. ÚS 3038/07 (odposlechy vojenské rozvědky v trestním řízení nelze nidky použít, neb nejsou získány postupem podle trestního řádu), kde je ve výroku: „Ústavní soud policejnímu orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV Policie České republiky, expozituře České Budějovice, ve vztahu ke stěžovatelce přikazuje ze spisu ČTS: OKFK-22/4-2007 odstranit a neprodleně zničit záznamy o telekomunikačním provozu BRAVURA 3 a 4, včetně veškerých souvisejících dokumentů.“
Tedy je zjevné, že justiční asistenti, píšící daná usnesení (přes ÚS projde za rok 4000 stížností, 4 senáty znamenají 1000 případů za rok na senát, rok má cca 250 pracovních dní, tedy 4 případy za jediný den = soudci ty spisy nemohou ani vidět, natož se s případy seznámit), se s daným problémem „vypořádali“ tak, že popřeli vlastní judikaturu Ústavního soudu ČR.
Co myslíte - budou ve Vašem případě, když půjde o Váš život, jednat zodpovědněji? Respektovat alespoň svou vlastní judikaturu? Nebo ne?