Tuto knihu jsem právě dočetl a celkem na mě zapůsobila. Co se ale týče uměleckého dojmu, tak bych to zařadil někam k podprůměru. Spousta věcí se opravdu dala čekat a byla zmíněna pouze pro potřebu pozdějšího využití v příběhu. V průběhu knihy se to stalo několikrát a připadlo mi celkem nepřirozené.
Systém, který vládne v Oceánii, byl dotažen a vysvětlen do detailů - to chválím. Funkce newspeaku mě opravdu příjemně překvapila - vymyšleno perfektně. Takto by to nejspíš fungovalo...až mě to děsí.
Když jsem poprvé uviděl to heslo: "Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.", tak jsem nevěděl, co si mám myslet. Teď mám ale celkem přesnou představu, protože to bylo vysvětleno i ukázáno v praxi zcela dokonale.
Na začátku knihy jsem nechápal, proč systém sám pořádá dvě minuty nenávisti, když na něm mluví jeho úhlavní nepřítel o svých tezích. To mi opravdu vrtalo hlavou, ale v průběhu knihy to bylo opět dokonale vysvětleno. Tento dílek přesně zapadl (stejně jako mnoho dalších před ním) do velké skládanky, kterou tento strhující příběh bezesporu je.
Teď si přečtu nějakýho Bukowskiho pro odreagování a pak se na to vrhnu znovu, protože mi určitě spousta detailů unikla.
Myslet si cokoli o čemkoli je nesmírně snadné, a to tím spíše, čím méně o tom člověk ví. Pro toho, komu jde o poctivou názorovou angažovanost, je těžké utvářet si názor a často se názoru zdrží, když prostě ví, že mu unikají relevantní fakta.