četl jsem Alchymistu a velice se mi líbil. na druhou stranu mě neustále při čtení a ještě víc po dočtení nahlodával pocit něčeho, o čem výše píše (no nejsem já básník?
) Paul Atreides - je to dost kýčovitý, "vulgární mysticismus k instantnímu strávení" je pro to docela výstižnej pojem. příjde mi, že tam nejsou žádný jemnější nuance, žádný balancování na hraně, žádný vyslovení nevyslovitelného a uchopení neuchopitelného, který v knize hledám. mnohem víc mě v tomhle ohledu dostal v poslední době třeba Demian od Hesseho. ale to je asi dost věc osobního vkusu a názoru.
btw. díky za tu fonetiku, nikdy jsem si s ní v případě Coelha nevěděl moc rady