Žlutého roberta a Bílého Roberta jsem četl dvakrát, ale když jsem to zkoušel před nějakými šesti lety zas, už mě to moc nenadchlo. Foglar - taky bejvávalo. Edudant a Francimor byl taky fajn, fantastický byl Goscinny René - Mikulášovy patálie a Mikulášovy prázdniny (to bych měl někde splašit a zkusit to po čtrnácti letech zase přečíst),
Z jiného soudku - Dückfeld - stíhačova stopa, Gabresky - život stíhače, Piere Clostermann, Douglas Bader, Zacharov, Rudolf Nowotny, Steinhoff, Václav Vašek, Fokkera, Ernsta Udeta a habakuk jiných z vydavatelství Svět křídel - toho jsem přechroupal dva dou až čtyřsetstránkové kusy za týden, když jsem bydlel na privecu bez komplu a jezdil domů vlakem.
Teď A. C. Clarke, Stanislaw Lem, teď jsem si půjčil dva O. Neffy, taky dva
Adamse
(víc Douglasů se u nás v knihovně bohužel neválí), J. M. Troska, Čapkova Továrna na absolutno se mi taky celkem dobře četla. Verne, Haškovy povídky jsem taky chroupal, když jsem na to narazil, dobře se čte i Ringo Čech (i když se v posledních letech chová jak ...), Švandrlíkovi Kefalíni jsou taky hodně čtiví..
Těžko říct.. je jich hodně, mění se to s věkem a náladou. Někdo fláká kusy vynikající s kusy nudnými, nejlepšího nevyberu.
A nebo jo, Douglas
Adams