od Asspenn 10. 7. 2005 16:17
Těch je .... desítky ....
třeba Hujer, metelsku blesku.
Ale nejnadupanější je Chaloupka u lesa:
- A chčije a chčije.
- Dědo, jak se jmenuje ta kráva? Ta se nejmenuje. A můžeme jí říkat Jitko? I můžete, tý je to jedno. Jitko, krávo ....
- To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.
- Ty vy nemůžete znát, ty choděj už před osmou.
- Václave, proč ty nejsi moje žena?
- Tlak dobrej, závratěma netrpí, zažívání zdá se v pořádku ... kamaráde, ten nás ještě možná přežije.
- Týýý ..... týýýýý .... Ale ty neznáte, tatínku.... Týýýý ..... týýýýý ..... týýý vypadajííí...
- To je pan Lorenc. Už tady postavil čtyři baráky. Pane Lorenc, je to takhle dobrý? A takhle?
- ... a tohle je na mouku hrubou a tohle na mouku hladkou. A tohle, děti, to je na mouku dvounulku. Ne, to je záchod.
a další a další a další .....
.... a potom: I prd, velebnosti. To máte jedno, Itálie, Irák, vobojí je vod i.
Pepo, jestli mi ho dáš do huby už tě do smrti nepolíbím.
Prý je chytré učit se z vlastních chyb. Přijde mi chytřejší učit se z chyb jiných, nejlíp pak z chyb těch chytrých, a vlastní radši nedělat.