S metalem jsem začal na ZŠ v 80. letech. V každé z jeho škatulek si umím najít své favority.
Hard'n'Heavy: Mötley Crüe, Queensryche, Dio, Kiss...
Heavy: King Diamond, Mercyful Fate, Iced Earth, Grave Digger...
Speed: Rage, Blind Guardian, Masterplan...
Thrash: Slayer, Megadeth, Nuclear Assault, Destruction, Kreator, Sodom...
Black: Dimmu Borgir, Naglfar, Anorexia Nervosa, Emperor...
Death: Deicide, Morbid Angel, Behemoth, Death, Entombed
Sám jsem metalové CD spáchal se svým nejlepším kámošem ze ZŠ:
http://doomsday.mysteria.cz/ +++ Zaujal mne dotaz někde výše: o podobnosti metalu a klasické hudby. Je to především v použití tónů a stupnic + v atmosféře. Dimmu Borgir, Rhapsody nebo Beyond Twilight rozhodně nemají daleko k tomu, co dělal např. Richard Wagner. K image a textům: ke každému pódiovému show, k divadlu (například), jsou použity patřičné kostýmy a líčení. Asi bych nešel na Draculu hraného v kostýmu alá Eminem. Kanibalismus nebo nekrofilie se pojí s určitými kapelami a nelze je přenést na metal obecně. a) ke kanibalismu ve světě dochází (Dahmer, Čikatilo, Fish, kmeny Papui Nová Guinea...) stejně jako k nekrofilii (Ed Gein). Co na tomto vzrušuje např. filmaře a posléze diváky? Asi to samé, co metalisty. Stačí zmínit celosvětový úspěch filmů o kanibalu Hannibalovi. Metal se ale zabývá různými tématy: horor (King Diamond, Rage), fantasy (Blind Guardian, Rhapsody), válka a násilný zločin (Slayer, Debustrol), politika, konspirační fantazie (Megadeth, Queensryche), historie, astronomie, magie a okultismus, láska, vztahy, život na ulici světové metropole, stav mysli...a mnoho dalších. Například čerstvá metalová perla od Megadeth - Endgame je od Američanů tématicky odvážná, neboť vychází z informací z v USA zakázaného filmu Alexe Jonese o skupině Bilderberg. Metalový text může pobavit, ale může posluchače také donutit k přemýšlení.