PatrikChrz
To mají Mongolové u mě plus. Často používám taky jen sůl, občas přidám kmín.
Ale zas včera jsem si dal gulášek a ještě k tomu co mám na mě visí nějaká viróza a těžce zacpané nosní dutiny. Byl trochu pálivý, ale v tu chvíli mi fakt bodl, pálivost nepálivost... v takovou chvíli bych snesl i víc s radostí

Nahoru dolu a já jsem ztracen v relativitě.
Slonik
Taky si moc nedovolím to posoudit, ale věřím tomu, že to spojitost má. Rozhodně se mi zdá spojitost mezi jídlem a člověkem více do hloubky zajímavá. Shodou okolností jsem měl půjčenou nějakou knihu, která se tím zabývala, ale bylo to zrovna v nevhodnou dobu, takže jsem do ní jen náhledl (něco ve stylu řekni mi co jíš a já ti povím kdo jsi, ale to bych mohl kecat o názvu, možná jen "Řekni mi co jíš...").
Myslíš rozvinout co a jak z pálivého (mám někdy bolavý vnitřek pusy, takže se nedivím, ale nemohu určit kde je hranice fyzického a psychického, je to vše se vším). Třeba zázvor je mi sympatický, někdy dobrá česnečka je paráda, pepř nee.
Chilli asi při velmi citlivém a mírném zacházení, třeba miluju takovou tu červenou omáčku chi na rýži, ta je trochu pálivá, ale přitom v rovnováze se sladkostí, do toho lepivá rýže, to je ušité z "pálivého" na mě.
Nepochybuji o tom, že pokud by člověk například denně snědl stroužek syrového česneku, že se to neprojeví kladně na zdraví, pokud to opět nebude v rozporu s něčím jiným.