Tak nemůžu dodat fotku, ale rodiče měli semenáč broskve, zelené jak brčál, dozrávaly pozdě, ale ta nezvyklá kořenitá chuť byla luxusní. Původně jsem nevěřil, že je to takhle zelené k jídlu

. Bohužel, je fuč.
Teď mají ze semínka bílý rybíz. To mne ptáčci zařídili meruzalku, lísku, svídu, topol a hloh. Třešně, pološvestku, hrozno, hrušně, jabloně a meruňky jsem si obstaral sám. Těch meruněk je už hrozná džungle, tam proběhl drsný výběr, slabší uschly, silnější se derou za sluncem. Letos jedna kvetla. Vzpomínám na malé aromatické semenáče meruňky, které nám extra vozil známý z Moravy, perfektní do kompotu, protože akorát do pusy. A proto počkám, jak semenáče zaplodí, času dost, místa taky.
Taky chci ještě udělat smuteční jabloň, rodičům odchází a nebude možné jí na tom ohromném pozemku znovu zasadit, protože není "v kurzu". Eliza Rathke je totiž kyselé štrůdlák jablko v době, kdy je jablek do štrůdlu jaksi dostatek. Ale já jsem ocenil zlatou parménu taky až když není... Dneska chutnají jablka jaksi všechna stejně.
„Ale proč? Aby to bylo v rozkladu? Aby se to totálně rozvrátilo. Proč?“