Grammator píše:Ahoj, mám problém
snad mi tu někdo poradí...
Trošku sme se hádali s bráchou, situace je následující:
Máme dvě kosmické lodě pohybující se rychlostí blízkou rychlosti světla. Obě zároveň pošlou signál rychlostí světla. Kdy dorazí signály na obě lodi? Pro obě se pohybují rychlostí světla, dorazí tedy současně? A jak se bude situace jevit statickému pozorovateli?
Jedna loď signál dohání, druhá mu utíká. Díky dialataci času by měly dorazit obě současně... Nebo ne? Jak to uvidí pozorovatel? Nedokázali jsme přijít na vysvětlení, které by uspokojilo oba.
Přestože by obě lodi měly přijmou signál současně (ve své vztažné soustavě). Pro pozorovatele dorazí na zadní loď dřív než na přední? Zadní je mu navíc blíž, takže informace o přijetí signálu k němu dorazí dřív. Kdyby se rozletěl k lodím rychlostí ještě bližší rychlosti světla a dohnal je, mohl by jim říct, že nedorazily zároveň... není to paradox? nebo mi jen něco uniká?
Rychlost světla není závislá od pohybu vlastního zdroje, tzn, je stále stejná ať se děje co se děje... Něco kolem se však musí změnit. Zadní loď musí přeladit své rádio na kratší kmitočet a přední na delší ke zdárné komunikaci mezi sebou. Paralelním letem vedle sebe není nutné kompenzovat Dopplerův efekt přelaďováním komunikačních zařízení. Příroda to zařídila tak, že sic je rychlost světla konstantní ve všech soustavách..., fotonu, který má nutkání leťet rychleji než je zdrávo, tzn ve směru letu zdroje, je energie přidána, což se v praxi projeví kratší vlnovou délkou (podobnu rentgenovému záření) přičemž rychlost c je touto energetickou půjčkou pochopitelně přísně zachována a naopak jinému fotonu, který putuje opačným směrem od směru vlastního zdroje, rovněž neztrácí své výhradní právo na rychlost c, ale na oplátku musí část své energie odevzdat - vlnová délka je od původní delší (podobna infračervenému záření). Proto jsou vesmírné, vzdalující se objekty červené (rudý posuv) nebo přibližující se modré (modrý posuv)...ale jejich světlo má na našich měřicích přístrojích vždy c !!! Z pohledu pozorovatelů uvnitř vlastních lodí, i přes skororychlost c, stojí jakoby na místě a komunikují stejně tak pohodlně rychlostí c v případě rádia, jako by skutečně stály. Z pohledu vnějšího pozorovatele v jiné soustavě zjišťují, že od druhé lodi, letící rychlostí 0.9c, je odeslán signál k první (přední) lodi, ale jen rychlostí 0,1c (rychleji to nejde) a touto rychlostí onen zmíněný signál také první loď dostihne (0,9c+0,1c=1c) pochopitelně za čas, který dané rychlosti přísluší. Jak je tedy možné, že na první lodi toto dost významné zpoždění nezpozorovali? No nemohli, protože byli přírodou donuceni k tomu, aby i pro ně platilo to stálé omílané, že rychlost světla není závislá na pohybu zdroje. Jednoduše, bylo jim něco ukradeno z času (dilatace času). V praxi to znamená, že např. minutové zpoždění signálu způsobené dostihem bylo kompenzováno prodlouženým časem na straně příjemce, tudíž z hlediska příjemce dorazil signál v čase rovnajícím se rychlosti c nikoliv rychlostí 0,1c. Osádka první lodi časový podfuk přírody snadno odhalí - přijali depeši z druhé lodi na jiné než domluvené frekvenci nebo lépe, po návratu domů zjistí nesrovnalost v čase ku vlastnímu prospěchu . Z toho vyplývá, že příroda udělá všechno proto, aby rychlost c byla stále konstantní, tzn, že kolem vás klidně ohne prostor či zdilatuje (zdeformuje) čas aby bylo po jejím... platí to jak pro loď č.1, tak pro č.2. Žádný paradox, ale dokázaný fakt.
( Skládání relativistických rychlostí, Lorentzovy transformace, Maxwellovy rovnice...)
