Grammator píše:ty si taky dobrej karambolista... těch situací je hrozně moc... cokoliv se může zvrtnout strašně rychle, taky sem jel fiatem do Prahy, jen na mě debil z vedlejšky a kdybych brzdil, tak bysme skončili v sobě, místo toho sem dupnul na plyn a minul ho...
To mi prave prijde zvlastni, prvni myslenak cloveka je slapnout na brzdu, nevim, kdy ti v te hlave v takove kratke chvili muze dojit to, ze to prostorove nevjde a musis slapnout na plyn a ne na tu brzdu.
//Odděleno z „Kdy jste byli nejblíže smrti ?“. MgX
umím si představit, že bych reagovala stejně jako tvá slečna....jenže můj přítel by mě za to nehorázně seřval, protože já nesmím v autě vykřikovat! Jednou jsem mu vypravovala historku a součástí povídání bylo zvolání "hele" a on hned myslel, že upozorňuju na něco před náma, no byla z toho přednáška na téma "Kterak mluviti s nervózním řidičem"....no od tý doby mu raději nic nepovídám a je zase *****ý, že mlčím....akorát mu občas říkám "teď nehodláš předjíždět, že ne?"...po akci, kdy na nás v protisměru vykoukl kamion, zuřivě blikal a my se neměli kam zařadit, mu to opakuji dost často. Ale jinak jezdí dobře. To o mě se to říci nedá 
Ale člověk si zvykne, dnes už neubírám ani plyn. Takže klidně s přítelem mluv, on si zvykne 
)...