od EKKAR 8. 4. 2009 22:50
Opatte - NIC TO NENÍ - Tebe to bolet nebude, respektive bude - ale jen pokud Tě rodička poškrábe nebo pokouše. Bez jakékoliv legrace. Naopak ona si to "vychutná" v plné parádě - pokud se tedy nerozhodne pro epidurál. Zbytek je pro chlapa pouze duševní utrpení, kdy opravdu nemůže mnoho pomáhat - ano, může rodičce masírovat bederní část zad, může rodičku provádět nebo s ní hopsat na gymbalu (taková ta obří meruna), přímé pomoci ale asi moc nezmůže - důležitější určo bude tím, ŽE TAM PROSTĚ BUDE. Jinak ona si sama řekne, co jí bude dělat dobře. Z toho vycházej. Jinak co s sebou vzít záleží na vybrané porodnici - na to se pořádají předporodní kursy pro OBA nastávající rodiče. Upozorňuju - některé porodnice požadují za účast otce u porodu nějakou finanční úhradu. Je to za použité sterilní oblečení, které nastávajícímu tatínkovi půjčí - přece jen jistý stupeň sterility se musí zachovávat i na porodním sále. Mně třeba dovolili manželku přímo na oddělení před samotným porodním sálkem osprchovat a převléct do "anděla" - nikdo mi v ničem nebránil, jen "na dosah" byla pořád nějaká ošetřovatelka. U prvního porodu jsem slepě poslouchal personál a stál "nahoře", takže jsem to odnesl jen do krve podrápanými prsty na ruce, u druhého jsem (po předchozím ujištění porodníka, že coby tehdy asi 70násobný dárce krve OPRAVDU NEJSEM PADACÍ při pohledu na krev) stál u boku manželky, aby na mne pohodlně viděla i dosáhla bez kroucení se. Výsledkem bylo, že (opět - po předchozí domluvě a za speciálního opatření pro zachování sterility) jsem mohl své druhé dítě vlastnoručně odstřihnout od pupeční šňůry. To speciální opatření spočívá v tom, že si o to musíš říct předem a asistentka připraví do sady nástrojů o jedny nůžky víc a ve vhodné chvíli Ti je podá rukojeťmi napřed. Ty nůžky se ale po použití NESMÍ VRÁTIT ASISTENTCE, PROTOŽE UŽ NEJSOU STERILNÍ - musíš je odložit někam mimo, kde by nemohly splést lékaře nebo asistentku. Někde na to mají zvlášť podnos, kam se prostě odloží jako použité. To je asi nejdůležitější vědět - zbytek si pohlídá personál sálu. Kdyby se Ti chtělo zvracet nebo padat, tak se pekelně soustřeď a VŽDY TAK UČIŇ MIMO RODIČKU...
A jinak - na kecy o škaredém svraštělém tvorečkovi nic nedej - miminka prostě ihned po příchodu na svět ošklivá a svraštělá jsou - kdo by taky po 9 měsících máčení se ve vlastním odpadu nebyl... Jenže to v té chvíli jaksi nevnímáš - ani Ty, ani máma. KAPIŠTO?
A co se týká focení - nedoporučuje se na sále fotit s bleskem, prý to vadí nevyzrálým novorozeneckým sítnicím, dokonce kvůli tomu tlumí světla v momentě, kdy se prcek "klube" na svět - a zase rozžínají naplno, když doktor dokončuje "úklid po akci." Jestli fotit přímo porod - není to zrovna vrchol estetiky, promluv si o tom s nastávající maminou - uvidíš, co na to ona. Samozřejmě mimino na mámině břiše nebo čerstvě v peřině už je jiná věc.
Obecně doporučuju netrojčit, nezdvihat hlas - a řídit se tím , co řeknou na předporodním kursu a na sále personál - to jsou (snad) odborníci, takže by měli mít vše pod kontrolou. Jestli se na to necítíš, řekni to na rovinu hned - a ušetříš sobě i mamině trauma, a personálu práci navíc s křísením zemdlelého. Pokud jsi "padací" a přesto tam chceš jít, řekni to personálu taky na rovinu - vykážou ti místo tak, abys tam byl a přesto nic hrozného neviděl. A pokud Ti ve vypjaté chvilce partnerka vyčte i to, že ses vůbec kdy narodil, neřkuli ji "zbouchnul" a připravil jí tohle všecko utrpení, měj na paměti, že je moudré jisté věci zapomenout a nepřipomínat - jí je zle a ulevuje si tím - později se bude do krve hádat, že by to nikdy neřekla. Zbytek už musíš zažít sám.
je mi tady z toho na blití.