Byli jste u porodu?

[aquarkko]

a já bych ho tam chtěla. sice vůbec netuším, jaký to je, ani si to neumím představit, ale chtěla

[Ally]

Já bych ho taky normálně jako podporu chtěla, ale ten můj by dal asi víc práce lékařskému personálu než já

[opatt]

No, mě to pravděpodobně čeká za 2 měsíce,takže žádné ramena, jak vidím.. Co doporučujete s sebou? Nejdřív jsem měl takové ty nápady, že: Od odchodu vody to bude ještě trvat několik možná i hodin, celou dobu tam budu co? Se ženou za ruku, usmívat se na ni a uvnitř být napjatý jak mír v Gaze? Asi to tak bude, co? Co fotky - fotili jste si někdo porod? Na to asi nemám, zas tak velký frajer nejsem.. Budu asi rád, když se tam nesložím

[EKKAR]

Opatte - NIC TO NENÍ - Tebe to bolet nebude, respektive bude - ale jen pokud Tě rodička poškrábe nebo pokouše. Bez jakékoliv legrace. Naopak ona si to "vychutná" v plné parádě - pokud se tedy nerozhodne pro epidurál. Zbytek je pro chlapa pouze duševní utrpení, kdy opravdu nemůže mnoho pomáhat - ano, může rodičce masírovat bederní část zad, může rodičku provádět nebo s ní hopsat na gymbalu (taková ta obří meruna), přímé pomoci ale asi moc nezmůže - důležitější určo bude tím, ŽE TAM PROSTĚ BUDE. Jinak ona si sama řekne, co jí bude dělat dobře. Z toho vycházej. Jinak co s sebou vzít záleží na vybrané porodnici - na to se pořádají předporodní kursy pro OBA nastávající rodiče. Upozorňuju - některé porodnice požadují za účast otce u porodu nějakou finanční úhradu. Je to za použité sterilní oblečení, které nastávajícímu tatínkovi půjčí - přece jen jistý stupeň sterility se musí zachovávat i na porodním sále. Mně třeba dovolili manželku přímo na oddělení před samotným porodním sálkem osprchovat a převléct do "anděla" - nikdo mi v ničem nebránil, jen "na dosah" byla pořád nějaká ošetřovatelka. U prvního porodu jsem slepě poslouchal personál a stál "nahoře", takže jsem to odnesl jen do krve podrápanými prsty na ruce, u druhého jsem (po předchozím ujištění porodníka, že coby tehdy asi 70násobný dárce krve OPRAVDU NEJSEM PADACÍ při pohledu na krev) stál u boku manželky, aby na mne pohodlně viděla i dosáhla bez kroucení se. Výsledkem bylo, že (opět - po předchozí domluvě a za speciálního opatření pro zachování sterility) jsem mohl své druhé dítě vlastnoručně odstřihnout od pupeční šňůry. To speciální opatření spočívá v tom, že si o to musíš říct předem a asistentka připraví do sady nástrojů o jedny nůžky víc a ve vhodné chvíli Ti je podá rukojeťmi napřed. Ty nůžky se ale po použití NESMÍ VRÁTIT ASISTENTCE, PROTOŽE UŽ NEJSOU STERILNÍ - musíš je odložit někam mimo, kde by nemohly splést lékaře nebo asistentku. Někde na to mají zvlášť podnos, kam se prostě odloží jako použité. To je asi nejdůležitější vědět - zbytek si pohlídá personál sálu. Kdyby se Ti chtělo zvracet nebo padat, tak se pekelně soustřeď a VŽDY TAK UČIŇ MIMO RODIČKU...
A jinak - na kecy o škaredém svraštělém tvorečkovi nic nedej - miminka prostě ihned po příchodu na svět ošklivá a svraštělá jsou - kdo by taky po 9 měsících máčení se ve vlastním odpadu nebyl... Jenže to v té chvíli jaksi nevnímáš - ani Ty, ani máma. KAPIŠTO?
A co se týká focení - nedoporučuje se na sále fotit s bleskem, prý to vadí nevyzrálým novorozeneckým sítnicím, dokonce kvůli tomu tlumí světla v momentě, kdy se prcek "klube" na svět - a zase rozžínají naplno, když doktor dokončuje "úklid po akci." Jestli fotit přímo porod - není to zrovna vrchol estetiky, promluv si o tom s nastávající maminou - uvidíš, co na to ona. Samozřejmě mimino na mámině břiše nebo čerstvě v peřině už je jiná věc.
Obecně doporučuju netrojčit, nezdvihat hlas - a řídit se tím , co řeknou na předporodním kursu a na sále personál - to jsou (snad) odborníci, takže by měli mít vše pod kontrolou. Jestli se na to necítíš, řekni to na rovinu hned - a ušetříš sobě i mamině trauma, a personálu práci navíc s křísením zemdlelého. Pokud jsi "padací" a přesto tam chceš jít, řekni to personálu taky na rovinu - vykážou ti místo tak, abys tam byl a přesto nic hrozného neviděl. A pokud Ti ve vypjaté chvilce partnerka vyčte i to, že ses vůbec kdy narodil, neřkuli ji "zbouchnul" a připravil jí tohle všecko utrpení, měj na paměti, že je moudré jisté věci zapomenout a nepřipomínat - jí je zle a ulevuje si tím - později se bude do krve hádat, že by to nikdy neřekla. Zbytek už musíš zažít sám.

[opatt]

EKKAR: vycerpavajici prispevek! Hezky jsem se zacetl a rovnou si to predstavoval. No, krev a pripadne jine telni tekutiny bych mohl vydrzet, horsi jestli zvladnu pohled na utrpeni sve drahe polovicky. Nu, uvidime.
Se strihanim pupecniku mi uz referoval kamarad (pry pro slzy poradne nevidel - nedokazu si ho predstavit), nejake info mam od mamy (porodni asistentka), snad to dobre dopadne. Epidural, hadam, moje zena odmitne (minimalne napoprve ) no, a rozdrapane ruce. Horsi budou ty pripadne vycitky. A to jsme chteli dite o 2 mesice driv, jen jsem se ten vecer lehce zliskal jak doga (psychicka podpora smutnemu kolegovi), jinak bychom uz meli maleho vrestika asi doma. Pokud by se to povedlo. Ale jelikoz se povedlo i tak jak jsme planovali potom, tak asi jo.
Rozhodne diky za informace. Rad se pak podelim o zkusenosti.

[IvanP]

Toto téma jsem založil, tak se tu, už po porodu, vracím. Porod byl poměrně rychlý a bezproblémový, ale myslím, že to byl pro mne, přestože jsem viděl např. umřít mladého člověka, nejstrašnější zážitek v životě. Sledovat několik hodin svou nejbližší bytost, kterou bych ani květinou neuhodil, jak trpí vekými bolestmi, jak hlasitě naříká a křičí bolestí, jak místy propadá z té bolesti zoufalství je zážitek otřesný, a to přestože závěr, kdy se objevilo miminko, byl zázračný a krásný. Tohle nezapomenu. Vůbec nechápu jak je něco takového v 21. století uprostřed vyspělé civilizace možné.
Kupodivu se mi to v průběhu porodu nejevilo tak strašné, naladil jsem se na to, že budu psychicky i fyzicky pomáhat, a tak jsem byl v určitém transu a jakémsi spojení s partnerkou, dělal jsem co jsem mohl a snad se zadařilo (a myslím obecně platí: žena je pak za to vděčná). Objevilo se to jako ostrá vzpomínka bezprostředně po té.

[EKKAR]

Ivane - a bez ohledu na to, co si o tom myslí nebo bude myslet Tvá polovice - ZOPÁKNUL BY SIS TO JEŠTĚ?

[IvanP]

EKKAR: Určitě, chtěl jsem a do budoucna chci k porodu jít i kdyby partnerka nechtěla, samozřejmě, kdyby na tom trvala, že mě tam nechce, tak se podřídím. Motivace jsou jasné, a podle mne čtyři: 1) ulehčit situaci parnerce (podporovat, být záštitou vůči personálu porodnice atd.) 2) být u (záverečného) okamžiku zrození dítěte 3) navázat první kontakty s dítětem 4) s partnerkou to celé prožít, mít společný (i když je společný jen částečně) prožitek.
Pro mě bylo nemyslitelné, že bych s parnerkou nebyl, byl jsem pak (plánovaně) i na oddělení šestinedělí, v průbehu porodu bylo pro mne nejtěžsí, na začátku, když jsem při příjmu, který trval asi 1,5h musel na chodbě čekat sám až parnerku vyšetří a poslouchat jak naříká...

[reply1]

Tak vám pridám i své pocity - pánové přítomnost u porodu je skvělý nezapomenutelný zážitek. Vidíte jako první jak se rodí nový človíček, který má kus něčeho Vašeho, jste první který mu přestřihnutím pupeční šňůry dáte nový život, jste první který je u toho jak ho umyjou, zváží, změří, vysajou mu z pusy zbytky plodové vody, jste první kdo ho vezmete do náruče a zjistíte, že není větší jako Vaše předloktí, hlava se dá schovat do Vaší dlaně ..... no prostě zážitek na celý život. Manželka byla nadšená, a psychicky naprosto vyrovnaná s pocitem, že má někoho blízkého v době kdy přivádí na svět nový život. Porod byl pohodový, personál doktorů a sestřiček naprosto profesionální a obavy z toho, že to ve Vás z toho co uvidíte zanechá nějaké trauma mít v žádném případě nemusíte. Vždyť uvidíte jen to, co sami vidět chcete a na to na co se dívat nechcete se prostě dívat nemusíte. Jsem rád, že jsem u toho byl když se narodilo miminko s pindíkem a mrzí mě, že to nešlo u předešlých dvou pipinek.

[IvanP]

reply1: Kdyby má partnerka z bolesti na začátku porodu nezvracela a pak několik hodin strašnou bolestí nekřičela, tak bych měl podobné pocity.

[opatt]

..jeste mesic..a uvidime!

[reply1]

IvanP: .... partnerka rodila první dítě? Nic podobného jsem ještě od žádné rodičky neslyšel. Možná se u partnerky seběhlo více souher náhodných komplikací najednou a to potom musí být asi mazec jaký popisuješ. Příště to bude zase úplně jinak .....

[seterwohipikule]

Šel bych jen v případě, že by si to partnerka přála
http://ohneta.pise.cz/29278-porod-ditete-video.html

[IvanP]

reply1: Ano, prvorodička. A ten porod nebyl komplikovaný, naopak velmi bezproblémový a rychlý (cca 7 hodin). A myslím, že ty projevy a její pocity nebyly něco výjimečného, v sousedním porodním boxu rodička taky křičela, ale zase jedna, kterou jsem potkal na chodbě vypadala, že jí jenom není dobře... Každopádně porodní bolesti jsou většinou (pouze pár % žen prožívá porod bez větších bolestí) hodně velké a pokud člověk nezažije těžkou nemoc nebo vážnější úraz tak nic podobného nezažije.
Rád bych se zeptal mužů, kteří popisují svou přítomnost u porodu jako skvělý zážitek na dvě otázky: 1) Byl to skvělý zážitek i pro vaše partnerky? 2) Byl by to pro vás skvělý zážitek i kdyby třeba porod, i za častých a intenzivních kontrakcí, trval 40 hodin (což není zas tak neobvyklé)?

[EKKAR]

Neřekl bych, že jako zážitek to bylo SKVĚLÉ - ale že je to fascinující zážitek, kterého jsme my muži byli dlouhá léta ušetřeni (???) nejdříve porodními bábami a potom socialistickým porodnictvím. Skvělé může být pro tu ženskou, že má toho svého "pachatele" po ruce a může od něj žádat pomoc (v jistých mezích samozřejmě) v momentě, kterému se odjakživa říkalo "těžká chvilka", a i následně pro vztahy v té rodině. Pro chlapa to může být v jistých případech i traumatizující, i když jeho nic bolet nebude (krom případů, kdy jak jsem napsal, ho rodička poškrábe nebo pokouše...).