Stránka 74 z 87

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 4. 9. 2009 09:55
od Fyzikář
To potemnik
Je pravda, že v souvislosti s Machovým principem setrvačnosti tu už něco padlo v návaznosti o neexistenci času a pod. Problém je v tom, že kdyby se setrvačnost odvozovala od působeních okolních objektů, vymizelo by Einsteinovo G pole při absenci těchto a Einstein, který Macha hájil jak se dá, v pozdější době se odklonil od těchto teorií (Pojem "relativita" spadal výhradně do Machových teorií ). Ono totiž s tou relativitou v Machově pojetí není moc přesvědčivé. Známý pokus s kýblem vody, která díky odstředivé síle drží v kýblu - je prý způsobeno okolní hmotou, protože kdybychom roztočili vesmír kolem zmíněného kýblu, dostaneme stejný výsledek. Jak by asi herr Mach dle své teorie vysvětlil paradox dvojčat nebo jak by vysvětlil limitní rychlost světla bez času. Možné vysvětlení může být obsahem knihy, ale přiznám se, nečetl jsem ji. ;-)


To Dr.Sklenicka
Gaigrem testatika byla proměřena - a nic. :-)
Project Philadelphia měl původně sloužit k odstínění radiových vln, respektive k zamezení jejich odrazu nebo pohlcení elm. točivým polem. Co se při tomto experimentu odehrálo in nature, se neví. Velké vynálezy nikdy nevznikly cíleně, ale omylem. Vyjímkou je atomová bomba, kde se stavělo na teoretickém předpokladu. Funkční testatika (pokud to není podvod) je s největší pravděpodobností rovněž produkt jiného pokusu se statickou elektřinou a náhodou (při nějakém "nelogickém" začlenění nějakého prvku) to začalo chodit jako iontové tepelné čerpadlo s rezonancí a transformací... :-)

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 5. 9. 2009 20:26
od Marcel Kudlvasr
No ufff, Vítaj Fyzikáři, docela tuná bylo smutno a stýskalo sa, díky a přeju hezkej podzim...a fajne rozjímání, Tulák Marcel od Zvonu.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 6. 9. 2009 22:48
od chose01
Zdravím, měl bych jedno téma k diskuzi. Má vesmír i čtvrtý rozměr ? Pokud ano,jaký máme důkaz o jeho existenci ( samozřejmě chápu, že těžko tzv. 3D bytost bude mít přímý prožitek ze 4 rozměru ) ? Ovšem prožitek nepřímý by teoreticky připadal v úvahu. Stejný, nebo lépe řečeno podobný, jako by např. měla 2D bytost žijící v rovině na 3D místě globu v případě, pokud by se vypravila z jednoho místa rovně a přišel by na stejné místo z druhé strany. 2D bytost by asi těžko pochopila 3D svět, ale měla by nepřímý důkaz (v jeho chápání ) o jeho (3d světě) existenci. Dále mne napadá myšlenka, pokud by skutečně existoval čtvrtý rozměr našeho vesmíru, máme ho i na naší planětě, protože i naše planeta společně s námi je přeci součástí vesmíru?

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 7. 9. 2009 10:50
od Fyzikář
chose01 píše: ...3D bytost bude mít přímý prožitek ze 4 rozměru ) ? Ovšem prožitek nepřímý by teoreticky připadal v úvahu. Stejný, nebo lépe řečeno podobný, ...


Podle M-Teorie je prý i více rozměrů. Z požitků z další dimenze (nemyslím tím čas, který je rovněž neprostorově - lineární dimenzí) se již nejspíš těšíme. Částice, která se pohybuje v miniaturní uzavřené dimenzi, se v naší dimenzi jeví například jako náboj nebo interakce. Ještě jednodušeji by se to dalo říci tak, že například - foton je právě proto nositelem elektromagnetické interkace, protože vzhledem ke své velikosti prolétá i ostatními mini dimenzemi, kterýž tento důsledek se v naší dimenzi projeví jako ona zmíněná interakce fotonu... S dokazováním je to asi horší, ale některé jevy se dají vysvětlit pouze tímto způsobem (superstruny v souvislosti s dimenzemi a pod.). Existenci skrytých velkých (prostorových?) dimenzí se snaží parta vědců dokázat tím, že tvoří mapu reliktního záření (ze sondy WMAP) a jeho rozložení by mělo ukázat tvar dimenze. Výsledky jsou slibné. V porovnání s modely dimenzí a jejich simulacemi na virtuální mapě reliktniho záření vs výskytu reálného reliktního záření, byly nalezeny malé shody.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 7. 9. 2009 11:45
od chose01
Zdravím nadšeného fyzikáře. Nevím to jistě, ale není teorie superstrun zatím pouze neprověřená teorie ? Apropos co se týče další dimenze, co se asi děje za horizontem událostí černé díry ? Nemůže tam dojít k prolomení 3prostorového světa do prostoru čtvrtého ? Nevím co myslíte vy ? Samozřejmě se pohybujeme pouze na úrovni teoretizování, ale přiznám se , že mne toto napadá vždy když sleduji 2D model černé díry.
Mohl by jste prosím rozvést projev té nejspíše mimo 3D částice, s projevem v našem časoprostoru v podobě náboje.
Apropos setkal jsem se i z názorem který dává do souvislosti 4rozměr s časem. Ten je přeci nezávislý na dimenzi, mám tím na mysli, že čas přeci platí ne jenom pro náš 3D svět ale i pro 1D,2D svět a tím pádem i pro dimenze další?

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 7. 9. 2009 13:09
od Fyzikář
Nejsem příznivec superstrun, ale musím přiznat, že i když je ve strunách chaos, je to zajímavé.
Čas je čtvrtá dimenze, ale nepatří mezi prostorové. V souvislosti s jinými dimenzemi může čas plynout pozpátku nebo úplně vymizet. Částice 3D de facto neexistuje, i ve fyzice je chápána jako dvourozměrný bod. Co se týká černých děr, tak údajně ty, které nevznikly gravitačním kolapsem nějaké hvězdy, ale vzniknuvší těsně po velkém třesku, jsou prý nějakými branami do jiných dimenzí. Po takových objektech se pátrá interferometrem - dle nějaké teorie mají mít odlišné vlastnosti oproti klasické černé díře. Například - máme u sebe dvě černé díry (ve vzdálenosti několika kilometrů) a za předpokladu že vznikly současně, obě o sobě navzájem "vědí". Jelikož v nekonečné gravitaci pod horizontem událostí vymizel čas, informace o vzájemném působení je v každé z nich zmražena. Po miliardy roků se černé díry vzdalovaly od sebe a zdánlivě již na sebe gravitačně nepůsobí..., jenže, první černá díra si díky zastavenému času "pamatuje" informaci při vzniku - že druhá je od ní vzdálená jen pár kilometrů a druhá totéž o první. Ač jsou momentálně černé díry od sebe vzdáleny přes celý vesmír, jsou propojeny mimo naši dimenzi nějakým dimenzionálním tunelem (protože informace o vzájemném ovlivňování je stále v "paměti" obou děr), do kterého by šlo vlítnout pod nějakým úhlem těsně nad horizontem událostí a takto překonat v okamžiku obrovské vzdálenosti a vynořit se u druhé díry. Toto cestovaní se navenek v naší dimenzi nijak neprojeví. Nezáleží, jestli trasa povede přes milion sluncí nebo planet, protože ten transfer je mimo náš prostor a čas, a tím pádem i hmotu. Kdybychom se rozhodli změřit vzdálenost uvnitř zmiňované dimenze mezi oběma černými děrami, bude prý jen několik kilometrů - přesně taková vzdálenost, kterou si obě černé díry "zapamatovaly" při svém vzniku. Takže asi tolik k "prolomení do dalšího prostorového rozměru" a projevem v našem rozměru.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 7. 9. 2009 22:00
od chose01
Děkuji za odpověď. Tak, že je to nejspíše nesmysl, s tím prolomení 3D do 4D v případě černé díry. Mohl bych požádat rozvedení teorie minidimenzí. Pochopil jsem to správně, že se předpokládá existence jiných minidimensí/minirozměr v našem vesmíru - tedy, že by existovala pouze v jeho části ? A nebo jste myslel paralelní vesmíry, asi ne to by nedávalo smysl. Myslím, že by světlo těžko z našeho vesmíru těžko procházelo do paralelního vesmíru, vijma možnosti projití černou dírou propojenou s paralelním vesmírem.
Apropos v případě té částice, myslel jste nesjpíše příkladovou částici, nějak mne představa 2D protonu, nebo neutronu nenaplňuje důvěrou.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 8. 9. 2009 07:52
od Fyzikář
chose01 píše: ...Tak, že je to nejspíše nesmysl, s tím prolomení 3D do 4D v případě černé díry. ...nějak mne představa 2D protonu, nebo neutronu nenaplňuje důvěrou.


Určitě nejde o nesmysl v rámci teoretizování. 3D rozměr je vlastně čtyřzozměrný prostor - x, y, z + čas - tedy, jedná se o naši dimenzi. Počet dimenzí je prý 11 - 10 prostorových a jedna časová (M-teorie). Zbývajících 7 dimenzí jsou stočené do sebe (takzvané variety - různé tvary). Nacházejí se v každém bodu prostoru a protože jsou velmi malé, navenek se nijak neprojevují mimo v nich uvíznutých částic, kteréžto projevy těchto dimenzí mohou být různé interakce zmíněných částic. S tím souvisí i rozměr mini dimenze - částice (tím není myšlen proton nebo neutron ale jeho nejmenší komponenty - kvarky, hadrony) představují jednorozměrný bod o velikosti 0. Pokud bychom se bavili v rámci strun, tento bod představuje jednorozměrnou strunu. Membrány neboli dvojbrány jsou dvourozměrné a s jednorozměrnou tvoří jakýsi celek (je to vlastně ten přechod z jedné dimenze do druhé... bylo by to na strašně dlouhé povídání a je to nad rámec možností tohoto fóra obsáhnout ve zjednodušené formě celou M - teorii, které musí předcházet něco o elementárních částicích a jejich vlastností, aby bylo vůbec možné se dopracovat přes X teorií k pochopení dimenzí, jejich tvarů, kmitání strun, vlastností konců strun, membrán, brán atd.
Tyto dimenze s paralelní nebo alternativní realitou (dimenzí) nijak nesouvisí, to je věc jiných vesmírů a časů. Černá díra a její protějšek bílá díra nepředstavují cestování do jiné dimenze, ale do jiného času v témž samém vesmíru.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 8. 9. 2009 11:44
od chose01
No děkuji za Vaši odpověď. Přiznám se osobně jsem , co se 4rozměru týče, zabýval vnímáním hyperkrychle - tesaraktu. Můžete mi dát tip na literaturu ohledně zmiňované M-teorie ? Děkuji.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 8. 9. 2009 12:57
od Fyzikář
chose01 píše:... Přiznám se osobně jsem , co se 4rozměru týče, zabýval vnímáním hyperkrychle - tesaraktu. Můžete mi dát tip na literaturu ohledně zmiňované M-teorie ? Děkuji.


Existence další velké jednorozměrné nebo vícerozměrné dimenze je podle některých ještě větší extrém než M - Teorie. Jsou však slibné simulace tvarů dimenzí v souvislosti s výskytem reliktního záření - jak jsem popsal výše.

Hyperkrychli je nutno chápat jako matematický model - 1rozměrná krychle je úsečka, 2rozměrná krychle je čtverec, 3rozměrná je krychle, 4rozměrná je hyperkrychle. Ten rozměr navíc je ryze matematický a v praxi se toho dá využít při projektování počítačových sítí například. Takto můžeme simulovat nejenom 4rozměrnou krychli, ale třeba i 6rozměrnou. Matematických dimenzí je dostatek dle libosti. V našem světě lze 4rozměrnou krychli zobrazit pouze průmětem do 3D. Abychom si udělali jakous představu, musíme vyměnit čtvrtou prostorovou dimenzi za neprostorovou dimenzi - čas, a podívat se na ni jakoby v pohybu na obrázku pod tímto textem.
Obrázek

Doporučil bych literaturu (v CZ) Struktura vesmíru a Elegantní vesmír. Vše populární formou se zaměřením na superstruny - perfektní počtení. Autor mi vypadl z hlavy, ale za literaturu obdržel nějakou cenu popularizátora.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 8. 9. 2009 20:43
od chose01
Děkuji za typ na literaturu. Já bych pouze doplnil váš text. Základní teze je postavena na faktu skládání krychle, nejprve z bodu - 0 dimenze, z bodu přímky, lépe řečeno úsečky - 1Dimenze, z úsečky čtverec 2 Dimenze, ze čtverce krychle - 3 Dimenze, ze čtverce tesarakt (což je to co je na animaci výše) - 4 Dimenze, pojem hyperkrychle je název pro krychli v jakémkoliv prostoru 4 D - výše. Z matematického hlediska je formování dalšího prostoru prostá, replikování předmětu z předchozí dimense v kolmici. Pro jednoduchost : z dvourozměrného čtverce uděláme třírozměrnou krychli, pokud budeme replikovat (kopírovat) čtverce v kolmicích na čtverec původní 2/D. To samé učiníme v případě krychle a tesaraktu. Replikujeme krychle na strany krychle původní, nesmíme však zapomenout, že :
a) výsledné těleso musí mít jednolitý povrh.
b) nemůžeme dostat 100% podobu 4D tělesa v našich 3D podmínkách, ale spíše jakési echo, nebo lépe řečeno mírně zdeformované těleso. Tak jako nejste schopni krychli přenést do druhé dimense (např. na papír), vždy nemůže mít pravé úhly tak jako ve skutečném modelu krychle v reálu.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 8. 9. 2009 20:46
od chose01
Apropos jeden detail pro případného zvídavého čtenáře. Pokuste si představit, jaký by měla mít tvar ve 4 dimensi taková koule ?

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 8. 9. 2009 23:37
od Marcel Kudlvasr
No Díky, Pánové, již to jede v těch správnejch Kolejí, hezké,,Babí léto,,přeji...Apropó, nemá někdo chuť se projít do Lesa, případně něco nafotit a pofábulovat si? Já bych mohl kdykoliv, děkuji. STarec Marcel od Zvonu.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 9. 9. 2009 11:12
od Fyzikář
TO chose01 : Děkuji za vyčerpávající doplnění.
Hyperkoule by neměl být problém (jakákoliv koule ve velikosti od středu do r).
Vrátim se ještě k varietám (tvar mini-dimenzí). Superstrunové teorii
by pomohlo, kdyby byla nalezena ve vesmíru obří superstruna a pomocí
efektu gravitační čočky by byl pozorován geometrický útvar...
Calabiho-Yauova šestirozměrná varieta (ve dvourozměrném provedení na obrázku)
Obrázek
Jak bylo řečeno, má šest rozměrů a jejich počet a tvar dimenze je výsledkem rovnic. Rozměry těchto dimenzí jsou miniaturní (v planckových délkách) a je jimi vyplněn celý prostor - na obrázku dole.
Obrázek
Nemáme důkaz o existenci jakýchkoliv dimenzí začleněných do našeho prostoru (nemám na mysli hyperprostor či jiné reality v různých časech), ale za povšimnutí stojí to, odkud bere příroda "nápady" k tvorbě rozličných tvarů podobně se opakujících v nejrůznějších variantách a netýka se to jen živých organismů - jakoby se v některých případech jednalo o fraktál dimenzí a v porovnání s matematickými modely jsou zde jisté shody. Pár obrázků na ukázku.
Obrázek
Obrázek

Je možné, že sekundární projevy prostorových dimenzích máme neustále na očích v podobě echa o kterém se zmínil chose01. V určení velikosti dimenze (té naší) by nám mohlo dopomoci vlnění. Například, nelze vyprodukovat (ne umělou cestou) delší vlnové délky než samotný prostor...

TO Marcel Kudlvasr
Také zdravím.

Re: Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Odeslat příspěvekNapsal: 9. 9. 2009 11:32
od chose01
To Fyzikář :
Zajímavá inspirace - co se přírodních tvarů týče. Mé znalosti biologie nejsou všeobjímající. Ovšem obávám se , že v této situaci (želví krunýř) je tzv. "přání otcem myšlenky", i když jak se kolikrát ukázalo i v minulých případech, kdo ví ?

Teď mne napadá myšlenka, po shlédnutí želvího krunýře. a i přes to, že v tomto případě si nemyslím, že by to k něčemu vedlo, jak je velice potřebné spolupracovat na vidění světa s ostatními vědními obory než jenom vidět svět skrz jedno pojetí. Nedávno jsem četl zajímavý příměr se stavěním věže.Snad ho budu srozumitelně parafrázovat. Pokud stavíme objekt do výšky nikdy nepostavíte věž moc vysoko když má pouze jednu základnu. Naopak, čím více základen, tím je věž pevnější a může růst do větší výšky.

Jenom se zeptám, co že je na tom druhém obrázku ?

To Marcel Kudlvasr :

Děkuji a samozřejmě i já vás zdravím.