crashpc
- jasný, naše pohonné systémy, i ty ještě nevytvořené, čistě futuristické projekty, nemají takou moc.
Fyzikář
Otázka pohonu je ošemetná věc. Vyzkoušený iontový motor také neudělí reakční rychlost raketě ihned. Vzhledem k tomu, že trysku opouští velmi málo hmoty (ionty), která i přes svou vysokou výstupní rychlost - až 5km/s, neumožní takové zrychlování jaké bychom si představovali. K urychlení alespoň na polovinu rychlosti světla bychom si museli počkat pár stovek let. Reakční princip spočívá v tom, že se musíme zbavit co největšího množství hmoty co v nejkratším čase rychlostí, která udělí specifický imupls. Tím je jasné, proč když svítíme pod sebe reflektorem, nevzlétneme rychlostí světla i přesto, že fotony opouštějí odrazovou parabolu právě tou rychlostí, ale jenom trochu poskočíme, asi tak do výšky poloviny průměru jádra atomu.Co tomu brání? Právě hmotnost reflektoru a ta naše. Velmi zjednodušeně, opouštěná "hmota" svítidla není dostatečně "hmotná",i přes svou světelnou rychlost, aby vznikl okamžitě dostatečný výkon potřebný k rovnocenému reakčnímu pohybu. Pokud zabrousím do Vašeho oboru, vím, že k obecnému stanovení výkonu nepotřebuji jen volty, ale i ampéry - P(W)=U(V)*I(A), což je vlastně téměř to samé, jako výpočet měrného impulsu, který za dobu jedné sekundy dává tah 1 Newtonu po spotřebování jednoho kilogramu pohonných látek, a zrychlení v závislosti na měrném impulsu a hmotnosti lodě včetně paliva. Ale pryč od vzorečků. Proto jsem v předchozím příspěvku psal o energetické náročnosti "světelných motorů". K takové cestě bychom si museli vzít celou planetu jako palivo, ale i toto palivo je třeba urychlit společně s raketou. Je to začarovaný kruh - čím větší rychlost, tím větší hmotnost, tím více energie k pohonu - "paliva" a stále dokola. Nakonec dosáhnete určitého bodu, kdy hmotnost vaší lodi bude nekonečně velká, a logicky usoudíte, že energie na její další urychlování musí být také nekonečně velká. Tento bod je absolutní rychlost - rychlost světla. Pokud tento bod překročíte, zcela se vám zastaví čas a díky obrovské hmotnosti implodujete v černou díru. Jistým řešením by byly náporové fotonové motory, kde palivo ve formě mezihvězdné hmoty získáváte cestou a jeho anihalací ve "spalovací komoře" vznikají fotony, které opouštějí trysku rychlostí světla a ty udělují specifický impuls. Nezapomeňme však, že i fotonová raketa s posádkou má svou hmotnost a k jejímu urychlení potřebujeme dostatek hmoty a antihmoty z prostoru, kde její přísun musí být v závislosti na rychlosti a hmotnosti lodě x krát na druhou. Zrychlení bude klesat se čtvercem vzdálenosti a energetická náročnost stoupat s druhou mocninou ( velmi zjednodušeně). I přesto, pokud se podaří nějakým zázrakem urychlit unikající "palivo" tryskou nadsvětelně, kvůli nekonečné hmotnosti /informace/, nebude možné dosáhnout absolutní rychlosti. Opět by nastala vyše uvedená katastrofická situace. Fotonové motory však jednou létat budou, jako dnes iontové. I přes svůj velký specifický impuls však zrychlování bude pozvolné a k absolutní rychlosti se jen přiblíží. Máte pravdu v tom, že při překročení absolutní rychlosti nedojde ke zničení celého vesmíru, ale tento jev bude lokální. Měl jsem na mysli, že pokud by překračování rychlostí světla hmotného objektu bylo normální, náš časoprostor by ani nevznikl, pokud ano, byl by v vzápětí zničen. Něco podobného nastává v mikrosvětě - vznik a zánik virtuálních částic ve vakuu - energie vakua či nulového bodu. Vznikají i miničerné díry a miničerví díry, které v zápětí zanikají. Pro cestování nadsvětelnou rychlostí je třeba hledat jiné způsoby, abychom se vyhnuli bariérám sobě vlastní časoprostoru.(Všimněte si, že se vyhýbám výrazům jako "zákonům časoprostoru", atd...

). Relativně lze cestovat nadsvětelnou rychlostí - viz předchozí příspěvek, ale absolutně, bez dilatace času a navíc reakčními motory to nepůjde. Je třeba zdeformovat časoprostor tak, aby případná bezdilatační nerelativní nadsvětelná rychlost byla vlastní povaze vesmíru, a v součtu, aby to vypadalo jako respektování všech jeho vlastností, avšak bráno z opačné strany v náš prospěch.
crashpc
Je taky zřejmé že naše lidské tělo je stavěno z "pomalých" elementů, kde přenos informace kdekoli po těle, hlavně v mozku, probíhá podsvětelnou rychlostí, takže veškeré řízení lodě by muselo být řešeno absolutně jinak, bohužel ne elektronicky...
Fyzikář
Proč jiné řízení? Dilatace času v raketě při těsně podsvětelné rychlosti se projevuje se vším všudy, vlastně si ničeho nevšimnete. Váš čas je stále "normální", pouze při pohledu ven z kosmické lodi vidíte, že letíte rychleji než světlo, a je třeba na tuto skutečnost klasicky reagovat, například včasným zapnutím brzdových motorů, aby jste nepřeletěl cíl. Pro Vás bude obrovská vzdálenost překonána během pár minut, protože Váš čas bude bude nesmírně zpomalen vůči času na Zemi, aniž si to uvědomíte. Proto vašich pět minut v raketě se bude rovnat dvaceti rokům na zemi, tím pádem dosažená vzdálenost se bude rovnat vzálenosti, které urazí světlo za 20 pozemských let a jednoduchou rovnicí vám vyjde Vaše relativní nadsvětelná rychlost za Vašich pět minut palubního času. Takže vidíte, že cestovat můžete nadsvětelně za pomocí dilatace času v podsvětelné rychlostí.
Jiná situace by nastala, pokud by se Vám nějakým způsobem podařilo opravdu dosáhnout rychlosti světla bez jeho následků popsaných výše, pak Váš čas se zastaví absolutně. Z pohledu Země budete zastaven v čase a poletíte ve strnulém stavu vesmírem navěky až do jeho konce v singularitě. Z Vašeho pohledu z kosmické lodi ani neuvidíte, že jste nekonečnou rychlostí minul cíl, a než mrknete okem, skončíte v téže singularitě v daleké budoucnosti konce vesmíru.
crashpc
Když slunce najednou zmizí, odchýlý se planety odstředivou silou do prostoru ihned, nebo jako na světlo budou muset lidé na Zemi čekat cca 8 minut než gravitace přestane působit?
Fyzikář
Díky tomu, že žádná informace se nemůže šířit rychleji než světlo, opravdu nedojde k odchýlení planet vlivem odstředivé síly do prostoru, po odstranění Slunce, ihned. Stane se tak přibližně až po 8. minutách, jak jste správně zmínil. Totéž platí i o středu Galaxie. Pokud zmizí její hmotné jádro - nejspíš super černá díra, my to gravitačně pocítíme asi až po 60000. letech.