Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.
Moderátor: Moderátoři Pauza.cz
, nic by tomu asi nebránilo...
od crashpc 4. 7. 2007 12:56
vždyť světlo umíme lámat a ohýbat ne? no, jasně to jsem přehnal, není to taková sranda, ale když vidím jaké dnes umějí veličiny regulovat a manipulovat, tak mám optimistický výraz ve tváři a naději že po nějakém tom bádání se najde řešení, nebo jiné řešení nahrazující toto....
no, jasně to jsem přehnal, není to taková sranda, ale když vidím jaké dnes umějí veličiny regulovat a manipulovat, tak mám optimistický výraz ve tváři a naději že po nějakém tom bádání se najde řešení, nebo jiné řešení nahrazující toto....A proč to dělá? ; Přežírám se do bezvědomí ; To se budeš dvit i vočima!
- crashpc
- Nadšenec
od crashpc 4. 7. 2007 15:41
nemyslim si ze v tomto "oboru" neco vymyslime noveho. na to melo mraky skupin vedcu hodne let casu a zatim nic :-] jen rad podtrhavam takove radoby skalopevne teorie. ne vsechno msi bejt tak jak to vypada. rozhodne diky za pouceni a pokec. urcite se zas v nejakym tematu stretneme....
A proč to dělá? ; Přežírám se do bezvědomí ; To se budeš dvit i vočima!
- crashpc
- Nadšenec
od Fyzikář 9. 7. 2007 01:53
TO crashpc
Nadsvětelné cestování v reálném čase asi nebude možné (viz výše - jen pouze jako subjekt!), ale pokud budeme umět deformovat prostor, můžeme navodit takový stav, který by asi nastal při nadsvětelné rychlosti hmotného objektu.
Černá díra - gravitací smrsklé slunce do bodu nula (singularity) s obrovskou přitažlivostí, že ani světlo z ní nemůže vyletět - které překročí horizont událostí (začátek vlivu gravitace - teoretický poloměr černé díry - Schwarzschildův poloměr ). Jedna taková obří černá díra se nachází ve středu naší Galaxie.
Jak na to?
Teoreticky k tomu stačí dvě černé díry blízko u sebe, které o sobě "vědí" - (vzájemná gravitační přitažlivost,... ). Nejlepší by bylo, kdyby tyto dvě díry vznikly nějakým způsobem z jedné (EPR efekt - rozdělení fotonu na dva...), pak by stačilo tyto díry od sebe oddalovat, třeba jednu k Zemi, a druhou k Proxima Centauri. Jelikož v černých dírách neexistuje čas ("zmražený" v nekonečně velké gravitaci), a "vědí" o sobě navzájem - protože jsou u sebe blízko, tak oddalováním od sebe samých si budou stále "myslet", že jsou u sebe, (protože pro ně neexistuje čas). I na vzdálenost třeba 4 světelných roků, si budou "uvědomovat" jedna druhou. V rámci zachování času a tím vzdálenosti, se prostor mezi oběma děrami deformuje. Vznikne tkzv. červí díra.
Červí díra je vlastně most, který zachovává informaci o dvou subjektech i přes obrovské vzdálenosti. Zachovává samozřejmě i čas. Když byly černé díry blízko sebe, tak teoreticky z jedné díry na druhou bychom letěli klasickou raketou např. jednu hodinu. Pokud jsou však od sebe vzdáleny 4 světelné roky(Země,Proxima), pak pomocí červí díry se zachoval prostor a čas mezi oběma, díky jejich zastavenému času, a nám stačí k překonání této vzdálenosti (4 světelné roky) - také jedna hodina. (Je to také něco za něco, ale tentokrát v náš prospěch). Navíc by nedocházelo k dilataci času - stárnutí našich blízkých na zemi, cestu 4 světelných let bychom zvládli za hodinu, což je jasně nadsvětelná rychlost, a žádná "pravidla" by nebyla porušena, jelikož druhou černou díru do bodu B jsme osobně "odtáhli" klasicky podsvětelnou rychlostí, čili informace té i první byla zachována. Pak stačí vlétnout pod patřičným úhlem, v těsné blízkosti první černé díry, a za hodinu bychom vylétli u jiné sluneční soustavy vzdálené 4 světelné roky od Země. Nevíme, co by to udělalo s posádkou, ale v době, kdy budeme umět "stěhovat" černé díry, určitě bude způsob, jak ochránit posádku a raketu v jiném prostoru.
Nadsvětelné cestování v reálném čase asi nebude možné (viz výše - jen pouze jako subjekt!), ale pokud budeme umět deformovat prostor, můžeme navodit takový stav, který by asi nastal při nadsvětelné rychlosti hmotného objektu.
Černá díra - gravitací smrsklé slunce do bodu nula (singularity) s obrovskou přitažlivostí, že ani světlo z ní nemůže vyletět - které překročí horizont událostí (začátek vlivu gravitace - teoretický poloměr černé díry - Schwarzschildův poloměr ). Jedna taková obří černá díra se nachází ve středu naší Galaxie.
Jak na to?
Teoreticky k tomu stačí dvě černé díry blízko u sebe, které o sobě "vědí" - (vzájemná gravitační přitažlivost,... ). Nejlepší by bylo, kdyby tyto dvě díry vznikly nějakým způsobem z jedné (EPR efekt - rozdělení fotonu na dva...), pak by stačilo tyto díry od sebe oddalovat, třeba jednu k Zemi, a druhou k Proxima Centauri. Jelikož v černých dírách neexistuje čas ("zmražený" v nekonečně velké gravitaci), a "vědí" o sobě navzájem - protože jsou u sebe blízko, tak oddalováním od sebe samých si budou stále "myslet", že jsou u sebe, (protože pro ně neexistuje čas). I na vzdálenost třeba 4 světelných roků, si budou "uvědomovat" jedna druhou. V rámci zachování času a tím vzdálenosti, se prostor mezi oběma děrami deformuje. Vznikne tkzv. červí díra.
Červí díra je vlastně most, který zachovává informaci o dvou subjektech i přes obrovské vzdálenosti. Zachovává samozřejmě i čas. Když byly černé díry blízko sebe, tak teoreticky z jedné díry na druhou bychom letěli klasickou raketou např. jednu hodinu. Pokud jsou však od sebe vzdáleny 4 světelné roky(Země,Proxima), pak pomocí červí díry se zachoval prostor a čas mezi oběma, díky jejich zastavenému času, a nám stačí k překonání této vzdálenosti (4 světelné roky) - také jedna hodina. (Je to také něco za něco, ale tentokrát v náš prospěch). Navíc by nedocházelo k dilataci času - stárnutí našich blízkých na zemi, cestu 4 světelných let bychom zvládli za hodinu, což je jasně nadsvětelná rychlost, a žádná "pravidla" by nebyla porušena, jelikož druhou černou díru do bodu B jsme osobně "odtáhli" klasicky podsvětelnou rychlostí, čili informace té i první byla zachována. Pak stačí vlétnout pod patřičným úhlem, v těsné blízkosti první černé díry, a za hodinu bychom vylétli u jiné sluneční soustavy vzdálené 4 světelné roky od Země. Nevíme, co by to udělalo s posádkou, ale v době, kdy budeme umět "stěhovat" černé díry, určitě bude způsob, jak ochránit posádku a raketu v jiném prostoru.
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od Fyzikář 10. 7. 2007 01:06
To PADE
Ve vesmíru se dokonce stárne rychleji, ale...
Vše závisí od pohybu, zrychlení, gravitace. Na Zemi stárneme v závislosti na tíhovém zrychlení neboli přitažlivosti 1"g". Na Slunci, kde je přitažlivost 28x větší, takže kromě toho, že budeme 28x těžší, budeme stárnout pomaleji, jelikož i chemické pochody v našem těle budou probíhat pomaleji, a naše hodiny půjdou také pomaleji. Pokud se budeme dívat ze Země na Slunce nějakým dalekohledem, tak uvidíme, že nějaký imaginární člověk na jeho povrchu se pohybuje pomalu. Naopak, pokud se budeme dívat ze Slunce na Zemi, uvidíme, že lidé na Zemi se pohybují rychleji než normálně. V beztížném stavu dokonce stárneme rychleji, pokud se nepohybujeme, jelikož zde není gravitace ani zrychlení. Pokud se ale pohybujeme nějakou rychlostí v prostoru, je gravitace nahrazena právě tím zrychlením "a". Takže zrychlení a gravitace je jedno a totéž. "a"="g". Proto o gravitaci mluvíme jako o tíhovém zrychlení. Čím větší rychlost (např. kolem Země na orbitě v beztížném stavu), tím pomalejší stárnutí. Zajímavé je ale to, že pokud vypneme motory a letíme setrvačností, "a" - zrychlení se rovná 0 - protože nezrychlujeme, i přesto stárneme pomaleji. Nastává to v tom případě, že rychlost je velmi rozdílná od souřadné soustavy - např. místa startu. Pokud je rychlost blízká rychlosti světla, stárnutí je velmi pomalé, např. 1hodina může trvat 100 000 roků. Toho se využívá v urychlovačích, kde částice, žijící pár nanosekund, díky urychlování po kruhové trajektorii alespoň na polovinu rychlosti světla, "žije" o něco déle.
Ve vesmíru se dokonce stárne rychleji, ale...
Vše závisí od pohybu, zrychlení, gravitace. Na Zemi stárneme v závislosti na tíhovém zrychlení neboli přitažlivosti 1"g". Na Slunci, kde je přitažlivost 28x větší, takže kromě toho, že budeme 28x těžší, budeme stárnout pomaleji, jelikož i chemické pochody v našem těle budou probíhat pomaleji, a naše hodiny půjdou také pomaleji. Pokud se budeme dívat ze Země na Slunce nějakým dalekohledem, tak uvidíme, že nějaký imaginární člověk na jeho povrchu se pohybuje pomalu. Naopak, pokud se budeme dívat ze Slunce na Zemi, uvidíme, že lidé na Zemi se pohybují rychleji než normálně. V beztížném stavu dokonce stárneme rychleji, pokud se nepohybujeme, jelikož zde není gravitace ani zrychlení. Pokud se ale pohybujeme nějakou rychlostí v prostoru, je gravitace nahrazena právě tím zrychlením "a". Takže zrychlení a gravitace je jedno a totéž. "a"="g". Proto o gravitaci mluvíme jako o tíhovém zrychlení. Čím větší rychlost (např. kolem Země na orbitě v beztížném stavu), tím pomalejší stárnutí. Zajímavé je ale to, že pokud vypneme motory a letíme setrvačností, "a" - zrychlení se rovná 0 - protože nezrychlujeme, i přesto stárneme pomaleji. Nastává to v tom případě, že rychlost je velmi rozdílná od souřadné soustavy - např. místa startu. Pokud je rychlost blízká rychlosti světla, stárnutí je velmi pomalé, např. 1hodina může trvat 100 000 roků. Toho se využívá v urychlovačích, kde částice, žijící pár nanosekund, díky urychlování po kruhové trajektorii alespoň na polovinu rychlosti světla, "žije" o něco déle.
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od Fyzikář 16. 7. 2007 23:38
Nemyslím si, že je to málo scifi. Ale mohu přidat. Když jeden konec červí díry se nám nějakým způsobem podaří udržet na Zemi, druhý konec "naložíme" do kosmické lodi a odstartujeme na druhý konec Galaxie těsně podsvětelnou rychlostí, pak z hlediska astronauta letíme nadsvětelnou rychlostí a 80000 světelných let zvládneme za 1hod. palubního času. Z hlediska pozorovatele na zemi kosmická loď dosáhne kraje Galaxie za 80000 roků. Logicky by to znamenalo, že červí dírou se můžeme vypravit na konec Galaxie za 80000 roků - až kosmická loď dosáhne jejího okraje. Avšak je to zcela jinak. Červí dírou se můžeme vypravit na konec Galaxie již za hodinu po startu lodi, i přesto, že kosmická loď s druhým koncem červí díry ještě ani neopustila Sluneční soustavu. Je to dáno rovnováhou času mezi Zemí a lodí, která skutečně díky své dilataci času - zpomalení dosáhne okraje Galaxie také za "svou" hodinu. Je to dokonalý stroj času do budoucnosti, protože se dopravíme někde, kde loď ještě nedoletěla, a astronaut se naopak mrkne na minulost Země. Tak je to dost scifi?
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od Fyzikář 22. 7. 2007 00:39
TO crashpc
Reálná nformace v žádném případě nemůže letět rychleji než světlo. /viz pohyb prasátka.../ Kvantová mechanika funguje na principu pravděpodobnosti, jelikož nikdy nelze určit dva stavy současně - rychlost a pozici částice v čase. (Zjednodušeně: Zastavte čas, a máte pozici,rychlost je neznámá.Změřme rychlost a pozice je již minulostí.) Toto poznání není důsledkem nejakých extra složitých jevů, v zásadě je to primitivní. (Ale někdo na to musel přijít a prověřit). Jinak by byla relativita narušena, protože pak by šlo opravdu šířit informaci nadsvětelně. Jistě bychom si všimli okamžitého přenosu informace na dálku. Pokud by tomu tak bylo, vznikl by neuvěřitelný chaos, který by nebyly vlastní časoprostoru. Jevy by nastávaly dříve než jejich příčiny - (obdrželi bychom informaci dříve než vznikla, vesmír by explodoval či implodoval bez zjevné příčiny, neexistoval by časoprostor...) - neexistovala by kauzalita, tolik důležitá pro naši existenci, i když bychom tím pádem mohli určit rychlost a pozici částice současně v libovolném čase. Logicky si sám odvodíte, proč existuje tato rychlostní bariéra, která chrání časoprostor, a proč se drtivá většina fyziků přiklání k této teorii i přes její jiné nemalé nedostatky.
Můžete namítnout např., že zvuková bariéra byla také překonána. Není to sice dobrý příměr, ale jde také použít. Nadzvukové letadlo slyšíte ve "správné" pozici, ale fyzicky je někde jinde. Zvuk se šíří dle svých možností, ale energie investovaná do technologie stroje umožnuje prorazit zvukovou bariéru. Vzhledem k tomu, že nadzvuková rychlost je o dost pomalá, než informace poslaná mobilem prostřednictvím sms zprávy, můžeme konstatovat, že energie vložená do designu letadla umožnila jeho nadzvukovou rychlost. Je to jak se říká něco za něco. Totéž platí i v relativistických rychlostech. Letíte podsvětelnou rychlostí a chystáte se ji překonat. Váš kosmická loď má stále větší energetické nároky. Postupně ji přidáváte, a zjištujete, že letíte stále rychleji a překračujete světelnou bariéru, dokonce několikrát. "Palivo" vám ubýva exponenciálně s rychlostí, a do místa určení, kde světlo letí 20 roků se dostanete za pět minut! Ve skutečnosti jste ale nepřesáhl rychlost světla, pouze jste se k ní těsně přiblížil. Vesmír, či časoprostor ve snaze zabránit nadsvětelnému přenosu informace ve formě např. kosmické lodi a Vás, doslova "v pudu sebezáchovy" na Vás vyrukoval s takovou fintou, že pokud vás nesmí pustit přes světelnou bariéru, tak vám zpomalí čas, aby váš záměr o její překonání relativně vyšel, a přitom informace byla absolutně zachována díky podsvětelné rychlosti. Prostě vlk se nažral a koza zůstala celá. Totiž, přidáváním rychlosti až na těsně podsvětelnou, nejenom že se spotřebovává nesmírné množství energie, kterou by jste po jejím takzvaném "překonání" musel půjčit z budoucnosti, což je v makrosvětě nereálné..., ale hlavně se rapidně začne zpomalovat Váš palubní čas, takže máte dojem, že letíte strašně rychle, což odpovídá vašemu času dosažení cíle, čili těch pět minut. Ale je to taky to známé, něco za něco. Jak v případě nadzvukového letadla, kde zvuk zůstává za letadlem, tak i v kosmické lodi, kde čas relativně zůstáva pozadu, tak těch Vašich pět minut na kosmické lodi se na Zemi projeví jako dvacet roků. Takže relativně cestovat nasvětelnou rychlostí lze, absolutně nikoliv, kromě jistých dokázaných nadsvětelných jevů - tunelování, které však nenesou ani nejsou informací.
Reálná nformace v žádném případě nemůže letět rychleji než světlo. /viz pohyb prasátka.../ Kvantová mechanika funguje na principu pravděpodobnosti, jelikož nikdy nelze určit dva stavy současně - rychlost a pozici částice v čase. (Zjednodušeně: Zastavte čas, a máte pozici,rychlost je neznámá.Změřme rychlost a pozice je již minulostí.) Toto poznání není důsledkem nejakých extra složitých jevů, v zásadě je to primitivní. (Ale někdo na to musel přijít a prověřit). Jinak by byla relativita narušena, protože pak by šlo opravdu šířit informaci nadsvětelně. Jistě bychom si všimli okamžitého přenosu informace na dálku. Pokud by tomu tak bylo, vznikl by neuvěřitelný chaos, který by nebyly vlastní časoprostoru. Jevy by nastávaly dříve než jejich příčiny - (obdrželi bychom informaci dříve než vznikla, vesmír by explodoval či implodoval bez zjevné příčiny, neexistoval by časoprostor...) - neexistovala by kauzalita, tolik důležitá pro naši existenci, i když bychom tím pádem mohli určit rychlost a pozici částice současně v libovolném čase. Logicky si sám odvodíte, proč existuje tato rychlostní bariéra, která chrání časoprostor, a proč se drtivá většina fyziků přiklání k této teorii i přes její jiné nemalé nedostatky.
Můžete namítnout např., že zvuková bariéra byla také překonána. Není to sice dobrý příměr, ale jde také použít. Nadzvukové letadlo slyšíte ve "správné" pozici, ale fyzicky je někde jinde. Zvuk se šíří dle svých možností, ale energie investovaná do technologie stroje umožnuje prorazit zvukovou bariéru. Vzhledem k tomu, že nadzvuková rychlost je o dost pomalá, než informace poslaná mobilem prostřednictvím sms zprávy, můžeme konstatovat, že energie vložená do designu letadla umožnila jeho nadzvukovou rychlost. Je to jak se říká něco za něco. Totéž platí i v relativistických rychlostech. Letíte podsvětelnou rychlostí a chystáte se ji překonat. Váš kosmická loď má stále větší energetické nároky. Postupně ji přidáváte, a zjištujete, že letíte stále rychleji a překračujete světelnou bariéru, dokonce několikrát. "Palivo" vám ubýva exponenciálně s rychlostí, a do místa určení, kde světlo letí 20 roků se dostanete za pět minut! Ve skutečnosti jste ale nepřesáhl rychlost světla, pouze jste se k ní těsně přiblížil. Vesmír, či časoprostor ve snaze zabránit nadsvětelnému přenosu informace ve formě např. kosmické lodi a Vás, doslova "v pudu sebezáchovy" na Vás vyrukoval s takovou fintou, že pokud vás nesmí pustit přes světelnou bariéru, tak vám zpomalí čas, aby váš záměr o její překonání relativně vyšel, a přitom informace byla absolutně zachována díky podsvětelné rychlosti. Prostě vlk se nažral a koza zůstala celá. Totiž, přidáváním rychlosti až na těsně podsvětelnou, nejenom že se spotřebovává nesmírné množství energie, kterou by jste po jejím takzvaném "překonání" musel půjčit z budoucnosti, což je v makrosvětě nereálné..., ale hlavně se rapidně začne zpomalovat Váš palubní čas, takže máte dojem, že letíte strašně rychle, což odpovídá vašemu času dosažení cíle, čili těch pět minut. Ale je to taky to známé, něco za něco. Jak v případě nadzvukového letadla, kde zvuk zůstává za letadlem, tak i v kosmické lodi, kde čas relativně zůstáva pozadu, tak těch Vašich pět minut na kosmické lodi se na Zemi projeví jako dvacet roků. Takže relativně cestovat nasvětelnou rychlostí lze, absolutně nikoliv, kromě jistých dokázaných nadsvětelných jevů - tunelování, které však nenesou ani nejsou informací.
- Fyzikář
- Nadšenec
-
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků