Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Diskuze o vesmíru, nových vědeckých objevech i technice v běžném životě

Moderátor: Moderátoři Pauza.cz

Odeslat příspěvekod Mikina 9. 1. 2008 21:20

v tom linku je treba preckat tu pribl... reklamu, pak uz to jede
žít a nechat žít
Mikina
Návštěvník
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Darth Stewe 17. 1. 2008 23:42

Děkuji za vyčerpávající odpověď ohledně paralelních vesmírů (teď se mi to zdá jako ještě komplikovanější problém :D ) a chtěl bych se zeptat ještě na jednu věc, která se mi vrtá v mysli: Je možné, aby na nějaký druh/typ/formu hmoty neměla gravitace vliv?
Pod záštitou svobodné vůle jsme přestali přemýšlet o důvodech našich rozhodnutí. Nelze se pak divit, že nejsme schopni pochopit jeden druhého.
Darth Stewe
Návštěvník
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Fyzikář 24. 1. 2008 13:48

Gravitaci můžeme zaměnit za zrychlení - gravitace a gravitační zrychlení je totéž. Jestli bychom nalezli nějakou hmotu, která by se "nebránila" zrychlenému pohybu, a následně ze setrvačného - automaticky by nepodléhala ani gravitaci. (Ve SCI-FI známé jako inerciální tlumiče.) Gravitace není nejsilnější silou ve vesmíru, ale co do vzdálenosti, je s nekonečným dosahem. I v nejvzdálenějším bodě vesmíru je gravitace Země patrná, i když přístroji neměřitelná, a působí na všechny částice, např. i na neutrina. Gravitace tím pádem nejde odstínit, ale možná jde ztlumit (neověřený ale zajímavý experiment se supravodivým diskem.) Tachyony možná nepodléhají gravitaci, ale nemůžeme zjistit, jelikož nevíme, jestli vůbec existují. Graviton (částice zprostředkovávající gravitaci) spadá taktéž do oblasti hypotetických částic, a jeho případná existence, či neexistence by se měla dokázat nebo vyvrátit v Cernu.
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Foreigner 24. 1. 2008 15:37

a kdy se v Cernu cca zacnou provadet pokusy, ktere by tyhle vsechny castice potvrdily nebo vyvratili?
Foreigner
Čtenář

Odeslat příspěvekod Darth Stewe 24. 1. 2008 21:00

Hmm, to je zajímavé, že to není vyloučeno (pokud mám dostatečně aktuální informace, tak podstata gravitace ještě nebyla zjištěna, že?). Pokud můžu mít ještě nějaké otázky, tak by mne zajímala jedna věc. Někde tady bylo v Tvém příspěvku, že "pro kvantové jevy neplatí příčina-následek, ale spontánnost bez důvodu". Je jisté, že jde o opravdovou spontánnost, anebo jen neznáme všechny "vstupní hodnoty"/vlivy/zákonitosti chování, abychom dokázali takové jevy pochopit vztahem akce-reakce? :hm
Pod záštitou svobodné vůle jsme přestali přemýšlet o důvodech našich rozhodnutí. Nelze se pak divit, že nejsme schopni pochopit jeden druhého.
Darth Stewe
Návštěvník
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Fyzikář 25. 1. 2008 08:39

Na jaře, tohoto roku, nevím po kolikátém odkladu, by se mělo nebo nemělo nepřímo dokázat, jestli existují častice, chcete-li bosony, (intermediální Higssovy částice), které svou interakcí jsou příčinou hmotnosti, gravitace. Uvidíme, co se dozvíme z experimentů na urychlovači LHC.

Spontánnost bez zjevného důvodu se týkala spíše fluktuací v souvislosti s vakuuem, a nekauzalita - v lokálních systémech. Ještě se k tomu vrátím.
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod sportman 30. 1. 2008 12:38

To je dost zajimave. Jinak, co je to ten supra-vodivy disk?
sportman
Návštěvník

Odeslat příspěvekod Fyzikář 4. 2. 2008 08:08

Technika 2002

Vše začalo vědeckým článkem finského fyzika Eugena Podkletova z roku 1992, ve kterém popisoval svůj experiment s antigravitací. Tvrdil, že sestrojil gravitační štít, který tvořil 12 palcový disk z keramického supervodiče. Předměty vložené nad tento štít vykazovaly ztrátu hmotnosti v rozmezí od 0,5 do 2 procent své váhy. I když se to nemusí zdát mnoho, pouhá jednoprocentní odolnost vůči gravitační síle by při každém kosmickém startu ušetřila tisíce dolarů. Právě proto se NASA rozhodla tento riskantní podnik uskutečnit.

Myšlence, že určité, zatím neznámé kvantové reakce dokáží absorbovat gravitační sílu, je kromě již zmíněného Podkletova nakloněno i několik dalších vědců. Nikdy se jim však nepodařilo zopakovat experiment s podobnými výsledky.

Americká vesmírná agentura se tedy rozhodla věnovat 600 000 dolarů na sestavení prototypu zařízení, které bude sestavené podle Podkletových údajů, aby tuto teorii nadobro potvrdila nebo vyvrátila. Pokud by se experiment zdařil, obrátilo by to současnou fyziku a kosmonautiku zcela naruby. Jestli ne, říká široká vědecká obec, vloží NASA obrovské peníze na dokázání něčeho, co už dávno víme.
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod sportman 4. 2. 2008 10:00

To je dost zajimave. Vymyslet zpusob jak na antigravitaci to bylo skutecne neco..

Mel bych takovy dotaz, nedavno jsem cetl neco ohledne temne hmote. Co to vlastne je? Znamena to ze tu hmotu kterou zname my tvori jen par procent celeho vesmiru? Kazda vec je tvorena
castecne temnou hmotou ?
sportman
Návštěvník

Odeslat příspěvekod netwar 4. 2. 2008 16:39

Fyzikář

Nebo urychlená hmota by mohla "skočit" do jiného časoprostoru - budoucnosti , ale to je věc částic, a zabývá se tím kvantová mechanika. Nadsvětelná rychlost samozřejmě existuje in nature. Ale bohužel nemůže nést informaci, hmotu. Vidíte, i zde platí něco za něco. V předchozím odstavci - hmota nemůže dosahnout rychlosti c, a částice s klidovou hmotností 0 ji přesahují několikrát. Viz tunelový efekt, EPR Paradox . . . V kvantové mechanice je to zcela normální, ale opakuji, nelze nadsvětelně přenést informaci.
Jako příklad by mohl posloužit laser, kterým budete svítit na Měsíc. Na severním pólu Měsíce zvolíme bod A, na jižním bod B. Budete-li svítit na bod A, a plynule přejdete na bod B a zpět a stále dokola, takovému utíkajícímu "prasátku" naměříme rychlost větší než c, ale astronauti v bodě A nemohou přes takové prasátko poslat informaci-zprávu do bodu B svým kamarádům.
Další příklad - v hledišti fotbalového stadionu si lidé krátí čas "vlnami". Vstane a posadí se skupina lidí. Vedlejší skupina uvidí, že sousedé již stojí a vstanou taky. První skupina již sedí. Tento příklad demonstruje přenos informace. Skupina lidí totiž kopíruje předchozí stav jiné skupiny, a další jiná skupina převezme tuto informaci, a vzniká z toho nádherná vlna, která se line několikrát kolem stadionu. Tato vlna nese informaci a nikdy nepřesáhne rychlost světla, i když si odmyslíme setrvačnost v pohybu některých jedinců, - omezujícím limitem je právě ta informace. Jiná situace ale nastane, pokud si zvolíme nějakého organizátora, a umístíme jej do středu hřiště s velkými digitálními hodinami. Tento organizátor přidělí časové úseky skupinkám, např. skupina A vstane v 1.sekundě, skupina B v 1.2 sekundě atd. Organizátor vše odstartuje. Lidé budou hledět na display a vstávat či sedat dle přidělených časových úseků. Vznikne vlna, která bude velice přesná, dokonce přesáhne i rychlost světla, ale neponese informaci. Totiž jednotliví lidé či skupinky nebudou vědět o svých sousedech - jestli stojí či sedí (nevidí informaci), nebudou vědět kterým směrem jde vlna - doprava či doleva. Prostě k cíli dorazí nadsvětelná vlna bez informace, protože poslední skupinka nejednala v závislosti na té předchozí.
Poslední příklad může být pokus s dvěma vysílačkami. Jste elektrotechnik, takže pro Vás žádný problém. Mějme naladěné dvě vysílačky na harmonický kmitočet. Interferencí vln vznikne takzvaná "obálka", která po jemném doladění vysílačů může cestovat nadsvětelnou rychlostí mezi vysílačkami.
Opět platí - nadsvětelná rychlost ano, ale bez informace.

Na závěr bych uvedl asi toto. Pokud se vrátíme na začátek mého příspěvku, určitě jste si všiml, že při myšlenkovém pokusu s raketou jsem uváděl termín "rychlostí blízkou rychlostí světla" či "rychlostí o něco menší než rychlost světla". - To bylo řečeno záměrně. Nevíme totiž, co by absolutní rychlost udělala s hmotou. Buď by se přeměnila v energii - viz výše, ale asi ne, protože hypotetické tachyony se stále nepodařilo "odchytit", nebo by vznikla miniaturní černá díra, která by explodovala - což je pravděpodobnější, nebo by dilatace času byla také absolutní, a tím pádem by naši astronauti "zamrzli" v čase a propadli by se v okamžiku do vzdálené budoucnosti na samotný konec vesmíru a skončili by v tvořící se singularitě. A to všechno jenom proto, protože díky časové dilataci by neměli čas zapnout brzdicí motory. Ze sci-fi by to mohl být mimoprostor, neboli hyperprostor, což zní lákavě, ale nevíme, jestli je v něm místo pro hmotu. Autoři sci-fi to moc dobře vědí, jsou to také nejlepší studenti a proto své lodě obalují nějakými hyperbublinami, aby předešli časové dilataci,kauzálním jevům a aby mohli své lodě ovládat v reálném čase.



Omlouvám se že na tento příspěvek reaguji až po takové době, ale teprve teď jsem zjistil, že existuje toto forum. Chtěl bych k přenosu informaci říci, že jsem četl knihu kde rozebírali nosič informace a jestli informace má nějaký nosič. Dospěli k názoru, že je možné že informace je vpodstatě mezera, kterou nazývali trefně infon. A v podstatě přenos informace vysvětlovali jako tvoření mezer mezi částicemi. jakovpodstatětentotextprotožebezmezernedávážádnýsmysl ale jak mu dáme mezeru tak už smysl dává. Rád bych slyšel váš názor na toto díky.
netwar
Návštěvník

Odeslat příspěvekod Fyzikář 5. 2. 2008 11:40

to DARTH STEWE,SPORTMAN,NETWAR......momentalne jsem mimo CR,ale v brzske dobe to prodiskutujeme....
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod tonic 22. 2. 2008 15:08

Neviem, ci tu uz takyto pripad bol, ale minule som rozmyslal, ze ci by bolo mozne nasledujuce:
mame napr. niekde vo vesmire tyc dlhu povedzme 1000km. Na konci tyce by bol motor, ktory by ju roztacal. Takze druhy koniec tyce by sa pohyboval po drahe 2x3.1416x1000km= 6283km. Ak by sa sme roztocili motor uz len na 50 otaciek za sekundu, koniec tyce by musel za sekundu prejst 50x6283km, teda uz vyse 300 000km/s. je toto mozne??
Najprv Fabia Combi 1,4 8V, teraz Thalia 1,4 8V:)
tonic
Čtenář
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod arwinexwixton 22. 2. 2008 15:21

předcházející otázka, mi připoměla jednu mou otázku, nad kterou jsem před pár dny dumal...
máme hóóódně dlouhou (dejme tomu 1500000km) dlouhou tyč z velmi lehkého materiálu nekde ve vakuu mimo nějaké silnější gravitační působení a na jeden konec tyče zatlačíme dostatečnou silou, začne se vzdálenější konec hned posouvat?
uhmm...
arwinexwixton
Návštěvník
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Noclaf 22. 2. 2008 17:27

tonic Nebude - zakony fyziky budou neuprosne platit dal : cim delsi tyc, tim vetsi potrebna sila motoru. A takhle dlouhou tyc bys proste neroztocil, resp neroztocil na tu kritickou hranici otacek.

arwinexwixton - neexistuje dokonale tuhy material. Tyci by to chvilku "trvalo"


Hezke uvahy (taky jsem takove mival), ale smirte se s tim - zakony nejdou osidit.;)
SI ALTERUM SIT OPTANDUM, MALIM EQUIDEM INDISERTAM PRUDENTIAM QUAM STULTITIAM LOQUACEM
Merida AM 3000D 2008 + Sigma Sport Mirage EVO X;
Noclaf
Návštěvník
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod sportman 27. 2. 2008 13:45

takove uvahy jsem taky mel...
to Noclaf - a proc by to neslo roztocit ve vakuu ? Fakt by to nejak neslo ? Bylo by to dost zajimave.
Nebo to nejak obejit...zapojit do toho jeste nejak elektromagnetismus a tim dodat potrebnou silu k roztoceni.
Asi to jen blbost co pisu..ale dost by me takovy experiment zajimal...
sportman
Návštěvník

Předchozí stránkaDalší stránka

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků