Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

[kachna8]

Správně - proč ne 42?

[Noclaf]

Správně - proč ne 42? -/quote]

[Technokrat]

Nové teorie ji "zaúkolovaly" na 1000 let dopředu. Nějaké dokazování je v nedohlednuo/quote]
No prááávě :(
Asi právě to mi vadí. Pocit, že nové teorie vnikají čistě matematicky ne na základě důkazů, ale jiných matematických teorií. Předpoklady postavené na předpokladech, na dokazování a skutečnou fyziku jako by pro samou matematiku nezbýval čas. Škoda, osobně je mi mnohem bližší experimentální praktická fyzika ve stylu Pana Tesly a podobných.
Ale pravdou je, že soudím něco, o čem vím prdlajs, tož si už své selské postřehy snad raději odpustím.

squote]V jedne knize jsem cetl ze pravda je ve sklenici vina

[Fyzikář]

si už své selské postřehy snad raději odpustím. t/quote]
Ty jsou právě nejlepší

>quote]Správně - proč ne 42? 2/quote]

[Aim_]

Správně - proč ne 42? -/quote]

Přece proto, že pro 11 to tak pěkně vychází Záleží na možnostech pozorování a vlastnostech promítání do námi vnímaného 3D prostoru.

Fyzikář tu už vícerozměrný prostor pěkně přiblížil (stupně volnosti), dovolil bych si k tomu volně přidat něco z geometrie:

Podívejte se na takovou kružnici... O

- body na kružnici jsou v 1D (bod se může po kružnici pohybovat jen dopředu nebo dozadu, každý bod je na kružnici dán jednou souřadnicí)
- na 2D monitoru vidíte 2 rozměry (ovlivněno možnostmi pozorování, jsme schopni vnímat víc, jak 1 rozměr) - vycházím z pozorování
- v 3D prostoru to ale ve skutečnosti může být tubus (dutý válec) - daným promítáním do 2d prostoru však vidíte jen kružnici, no a taky záleží, odkud (nebo kdy) se na tubus díváte. Může se stát, že se z O najednou stane plný obdélník (a najednou zjistíme, že jeden bod na kružnici byl vlastně tvořen promítnutím několika různých bodů, původně jsme si mohli myslet, že bod byl červený, ale mohl být složen třeba z červných, modrých a žlutých bodů) - vycházím ze zkušenosti
- ve 4D prostoru to ale ve skutečnosti může být takový zdeformovaný tubus (jenže ten 4.rozměr u toho objektu pravděpodobně jaksi nevidíte) - vycházím z výpočtů, pozorování interakcí
- ...
- no a ve skutečné skutečnosti to je 11 rozměrný chuchvalec, který ale svými možnostmi a omezenými přístroji nejsme schopni "vidět" v celé své kráse

Zpět ke 3D: Foton může být jedna z částic v 11D prostoru, ale my vidíme jen jeho promítnutí do "naší" 3D reality. Na základě interakce s ostatními částicemi můžeme usuzovat, jak to ale vlastně "je" - jakobysme viděli 1 černý "bod" na kružnici, ale ono je to vlastně několik "bodů" a vůbec nemusí být černé.

Kružnice, přímka, krychle, bod, pneumatika, ono je to úplně jedno...

[Aim_]

Tak mě napadá, že dvě částice by mohly ve 3D zaujímat to samé místo, pokud jedna z uhne do 4D (pak by "to samé místo" nezaujímaly). Asi by se tím pádem "nesrazily", tedy pokud by neuhnuly do 4D úplně stejným směrem...

[sportman]

To je dost zajimave...fakt jsem zvedav na ten pokus v CERNu..
Co rekne...celkem dobre to ta strunova teorie popisuje.
Ale treba se prijde na neco uplne jineho..

Stejne je to mazec...na zacatku vseho jsou to (tedy mozna jsou) jen kmitajici struny, co maji nejakou frekvenci a na konci tak slozite organismy jako clovek...fakt respekt.

[gronenzon]

[quote="Fyzikář"tDvourozměrný prostor umožňuje pohyb dopředu,dozadu,doprava,doleva... jako mravenec na povrchu papíru.

[Fyzikář]

tenhle kec opakuje každý jak přeskakujicí gramofonová deska, bylo by zajímavé zjistit kdo ho zavedl (ten kec). /quote]

Vždy bude existovat rozdíl mezi " představte si " nebo " jako", a přesnou definicí. To první slouží k pochopení na nějakém prostém modelu, to druhé je další krok po prvním, ke kterému bychom se určitě dopracovali. Nepamatuji si, že by někdo "opravoval výroky" popularizátorů - Hawking pro představu s oblibou používal mravenečky a vláčky, Grygar zase lodičky, malé lidičky a pod. s komiksovými ilustracemi od Káji Saudka. "Kecy" nejspíš vznikly s potřebou zaujmout a "vtáhnout" veřejnost do vědeckého světa, a touto popularizací si vylepšit například finanční situaci. (Získání grantu).

Profesionální 3D software umožňuje záměný mnoha veličin , včetně vnořených funkcí a pod. V souvislosti např. s částicemi lze toho plně využít k výpočtům a simulacím. Jelikož jsem odkojen Fortranem, Borlandovským Pascalem a Céčkem++, není pro mě problém modifikovat engine, nebo napsat nový, ale že bych do toto až tak zatahoval topologii dimenzí... Prostě, to chce klid a nohy v teple...

[sportman]

Fyzikar: Jee vy i programujete? Chtel jsem se zeptat, mate nejake
zkusenosti s programovanim termodynamiky (kapaliny, plyny, graficky realne simulovane plyny apd) s pomoci navier-stokovych rovnic ?

[Fyzikář]

Nevím, jestli to ještě platí, ale na vyřešení N-Stokesovy rovnice byla vypsána finanční odměna. Mé programování je poněkud přízemnější....

[Fyzikář]

Aim_ napsal:

...my vidíme jen jeho promítnutí do "naší" 3D reality. i/quote]

Potřeba dimenzí byla nutnost. Vysvětlit elektromagnetismus, jaderné síly a podobně nešlo jinak, než právě tak. Pátá dimenze D (3D+t+D) stočená do kružnice v každém bodě časoprostoru byla odpovědí na otázky týkajících se např., proč pohybující se elektron vytváří elektromagnetické pole - závislost zrychlení elektronu na vyzářené elm.energii (velmi zjednodušeně). Pozn.- Přenos energie nezajišťuje elektron, ale jeho časoprostorová změna elm.pole.
Tato teorie o dodatečné dimenzi ostartovala, nebo alespoň oprášila strunovou teorii. Ke svinutým dimenzím - příklad: pokud máchneme rukou, naše ruka projde všemi dimenzemi prostoru. Tyto svinuté dimenze se nijak neprojeví díky svým rozměrům. Pro elementární částice v našem těle nejspíš ano. Jestli bychom
vstoupili do bezdimenziálního prostoru, naše "stavební kameny" by ztratily vlastnosti vyplývajíc z těchto minidimenzí a třeba bychom se rozpadli v prach.
Vícerozměrné "objekty" již nejsou superstruny, ale jsou to takzvané p-brány. Kmitající struny však mohou dosahovat i gigantických rozměrů. Náš vesmír může být jakousi 3D branou v desetirozměrném prostoru. D-brány jsou konce strun a spojnicí s 3D vesmíry. Z našeho pohledu se se D-brána protíná s
našim vesmírem jen jednou dimenzí,(pouze jeden její konec), což se nám může jevit jako obrovská superstruna.
Dokázat tuto teorii je velký problém, jelikož struna - respektive její energie je v jiné dimenzi, než naše. Gravitačně se také neprojevuje, ale, pokud by se nacházela mezi Zemí a velmi vzdálenými galaxiemi, mohla by zakřivit čas i prostor. Zakřivený prostor by měl svést světlo tak, že bychom spatřili dva obrazy (přímý a zdeformovaný). Abychom vyloučili ohyb světla způsobený jinými galaxiemi, či černými děrami (gravitační čočka), musí být světlo rozděleno v sudém počtu (struna leží v ose pohledu a čas se stáčí do kužele; gravitační čočka - vždy lichý počet virtuálních obrazů). Jasnost virtuálních objektů musí být stejná jako u originálu (u gravitační čočky je nižší). Mezi změnami jasnosti např.
virtuálních kvasarů musí být časová prodleva (stočení času).


The image of the Einstein Cross is a composite of 5 WFPC2 images in the V band (5400 A)

Kupodivu, co nejde v mikro, tak v giga byl takový důkaz maxisuperstruny nejspíš nalezen. Jedná se o Einsteinův kříž. Výše uvedené požadavky byly splněny - světla mají stejnou intenzitu, sudý počet virtuálních objektů (centrum je originál), mezi Zemí a Křížem se nenachází hmotné galaxie - efekt gravitační čočky můžeme vyloučit. Časové, nebo časoprostorové zakřivení bylo
pozorováno na jiném známém objektu - dvojitý (double) kvasar Q0957+561A,B. Záblesk jednoho kvasaru byl z opakován druhým (virtuálním) po 417. dnech. Oba tyto případy (příklady) považují pánové z Imperial College London za platný důkaz existence superstrun...

[gronenzon]

2Fyz.: Prostý model klidně ale nepřítomnost času je podstatná leč snadno odstranitelná vada tak proč s ním nepočítat ?
On je přítomen vždy i při vysvětlovaní s mravenečkama jenom je jaksi implicitní - je to čas reálný v kterém popularizátor máchá rukama a vytváří představu balonku... jenomže pak v hlavách lidí vzniká vadný model a už je vůbec nenapadají věci jako že bych časů mohlo být víc a jak se to projeví (třeba tak že odněkud lezou "náhodné hodnoty" ať je snímám rychle jak chci, částice mizí a zase se objevují atd.).

A Topologie je prostě potřeba bo na ní záleží jak budou objekty uvnitř vypadat kam až se můžou pohybovat atd, (nakonec i tohle jde vysvětlit názorně) dost se třeba liší otevřená dimenze od uzavřené, tohle bych do toho fakt tahal. A pokud si do dimenze zavedu nelineritu chová se věc velmi prasecky, taková hruhová uzavřená 1P:1Č z pohledu vevnitř pohoda, nějaká entita si v ní třeba rotuje stálou rychlostí (z jejího pohledu prostě jen frčí dopředu), ovšem z pohledu z venku už ne-e, entita rotuje v jedné úvrati rychle a v druhé pomalu dle sinusové nelinearity oné kruhově uzavřené dimenze. To jsou dost podstatný věci IMHO, nadto když způsobí že máme hned celé 3 různé možné pohledy na tu samou soustavu a přidáním každého dalšího vnoření nám další možný pohled přibude .

[Noclaf]

Protoze pri popisu souradnicoveho systemu a prostoru se cas nepouziva. Usecka na papire je 2D a monitor na stole je 3D, i kdyz oba se spolecne s nami pohybuji casem. Je to tak.

[gronenzon]

Jo tak nepoužívá, jakým předpisem a zákonem se to řídí ? zvykovým právem ?
Však říkám že reálný čas se bere všudemožně automaticky jako implicitní, akorát si nemyslím že je to v pořádku (nevýhody tohoto přístupu je zvláště dobře vidět u relativity kde jednotný absolutní reálný čas - jeho implicitní představa dělá "trochu" problém a přidělává práci při vysvětlování). Já vím, na to co já si myslím serepes.

"Usecka na papire je 2D a monitor na stole je 3D, i kdyz oba se spolecne s nami pohybuji casem. Je to tak." A co jako ? tohle není čistý přístup, spoustu věcí to leda zdeformuje a zakreje, možná o to jde doopravdy...