Zaujala mne ta zmínka "Pokud se pohybujete, může docházet ke strhávání této (temné) hmoty ve směru pohybu".
Nemůže to být naopak? Že se pohybuje ta temná hmota a strhává atomární hmotu?
Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.
Moderátor: Moderátoři Pauza.cz
od Aim_ 31. 8. 2007 00:44
Náhodou, mně to dává smysl a v podstatě jste zodpověděl můj další všetečný dotaz
Zaujala mne ta zmínka "Pokud se pohybujete, může docházet ke strhávání této (temné) hmoty ve směru pohybu".
Nemůže to být naopak? Že se pohybuje ta temná hmota a strhává atomární hmotu?
Zaujala mne ta zmínka "Pokud se pohybujete, může docházet ke strhávání této (temné) hmoty ve směru pohybu".
Nemůže to být naopak? Že se pohybuje ta temná hmota a strhává atomární hmotu?
- Aim_
- Návštěvník
-
od Fyzikář 31. 8. 2007 01:41
Jsem toho názoru, že každá teorie má právo na život. Se "strháváním", to byla spíše úvaha, která má základ v jiné teorii.
Ale proč ne. Pokud bych uvažoval o tom, že temná hmota rotuje kolem nějakého středu, (ramena galaxií také rotují jedním směrem), a gravitační "bubliny" ve vesmíru nejsou stacionární, mohu s Vaším názorem souhlasit maximálně do oblasti makrokosmu. V mikrokosmu převládají větší síly, než gravitační, která je nejmenší ale s nekonečným dosahem. Jaderná a elektromagnetická interakce je natolik silná (omezený dosah v případě slabé a silné jaderné interakce), že gravitační účinky na atomy zanedbáváme. Ale to nejspíš znáte. Avšak hmota jako celek, může být ovlivňována temnou hmotou a naopak. Zkusme se však nad Vaší teorií zamyslet znovu. Pokud se opět podíváme na typickou galaxii, a budeme předpokládat že temná hmota svým pohybem ovlivňuje hmotu, musela by být ramena této galaxie nezahnuta, (jako paprsky), jelikož úhlová rychlost temné hmoty(předpokládejme že rotuje), je všude stejná + gravitace. (Odvodili jsme to zpětně ze stejné úhlové rychlosti svíticí hmoty v galaxii.)Samozřejmě, beru v úvahu, že v galaktickém jádru je nejvyšší koncentrace temné hmoty a k okrajům klesá.
Ale proč ne. Pokud bych uvažoval o tom, že temná hmota rotuje kolem nějakého středu, (ramena galaxií také rotují jedním směrem), a gravitační "bubliny" ve vesmíru nejsou stacionární, mohu s Vaším názorem souhlasit maximálně do oblasti makrokosmu. V mikrokosmu převládají větší síly, než gravitační, která je nejmenší ale s nekonečným dosahem. Jaderná a elektromagnetická interakce je natolik silná (omezený dosah v případě slabé a silné jaderné interakce), že gravitační účinky na atomy zanedbáváme. Ale to nejspíš znáte. Avšak hmota jako celek, může být ovlivňována temnou hmotou a naopak. Zkusme se však nad Vaší teorií zamyslet znovu. Pokud se opět podíváme na typickou galaxii, a budeme předpokládat že temná hmota svým pohybem ovlivňuje hmotu, musela by být ramena této galaxie nezahnuta, (jako paprsky), jelikož úhlová rychlost temné hmoty(předpokládejme že rotuje), je všude stejná + gravitace. (Odvodili jsme to zpětně ze stejné úhlové rychlosti svíticí hmoty v galaxii.)Samozřejmě, beru v úvahu, že v galaktickém jádru je nejvyšší koncentrace temné hmoty a k okrajům klesá.
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od sportman 31. 8. 2007 07:11
Velice zajimave. Jak to je vlastne s teorii Kvantove Gravitace ?
Byly ucineny nejake nove objevy ? Cetl jsem ze to je prave teorie kvantove gravitace ktera by mohla sjednotit teorii relativity a kvantovou teorii.
A jeste dotaz. Kvantova teorie nevylucuje existenci temne hmoty ?
Byly ucineny nejake nove objevy ? Cetl jsem ze to je prave teorie kvantove gravitace ktera by mohla sjednotit teorii relativity a kvantovou teorii.
A jeste dotaz. Kvantova teorie nevylucuje existenci temne hmoty ?
- sportman
- Návštěvník
od Fyzikář 31. 8. 2007 10:18
Temná hmota je spíše problém, a neobjevuje se v kvantové mechanice. Neznáme složení této hmoty, ale víme, že existuje.
Může mít několik podob. Buď je to normální hmota, která "nesvítí" např. ve formě černých děr, hnědých trpaslíků, neutronových hvězd, černých trpaslíků, plynů, prachu atd., nebo nějaké hypotetické částice s nenulovou klidovou hmotností. Je ale jasné, že pozorovatelné galaxie se gravitačně ovlivňují silou, která je asi 10x větší než vypočítaná hodnota ze "svíticí" hmoty. Totéž platí i o samotnou rotaci - viz předchozí.
Na kvantovou gravitační teorii (teorie všeho) si ještě nějaký čas počkáme. Zatím se musíme spokojit s teorií superstrun, s teorií supergravitace, se smyčkovou teorií gravitace a jiných. Bylo předpovězeno (ve smyčkové teorii gravitace, v Einsteinově ne), že těsně před výbuchem supernovy se hvězda zatemní. Je to dáno tím, že na velmý malý moment se z jejího jádra stane černá díra.
Smyčková kvantová gravitační teorie je zhruba to, že prostor je tvořen sítí z energetických vláken. (Spinové sítě). Tato síť není v prostoru, ale síť prostor vytváří a je to jákási jeho kostra. Na této kostře se nacházejí propletené prstence a smyčky - kvantová struktura hmoty. Vychází se z toho, že časoprostor je kvantován a skládá se z jakéhosi kvantového prachu o velikosti 10-33cm. V tomto stavu se časoprostor chová jako spojitý, nekvantovaný. (Dáno Planckovým rozměrem). Jinak je to další teorie podobna strunové dle některých vědců, avšak zastánci smyčkové tvrdí, že je naprosto odlišná.
Může mít několik podob. Buď je to normální hmota, která "nesvítí" např. ve formě černých děr, hnědých trpaslíků, neutronových hvězd, černých trpaslíků, plynů, prachu atd., nebo nějaké hypotetické částice s nenulovou klidovou hmotností. Je ale jasné, že pozorovatelné galaxie se gravitačně ovlivňují silou, která je asi 10x větší než vypočítaná hodnota ze "svíticí" hmoty. Totéž platí i o samotnou rotaci - viz předchozí.
Na kvantovou gravitační teorii (teorie všeho) si ještě nějaký čas počkáme. Zatím se musíme spokojit s teorií superstrun, s teorií supergravitace, se smyčkovou teorií gravitace a jiných. Bylo předpovězeno (ve smyčkové teorii gravitace, v Einsteinově ne), že těsně před výbuchem supernovy se hvězda zatemní. Je to dáno tím, že na velmý malý moment se z jejího jádra stane černá díra.
Smyčková kvantová gravitační teorie je zhruba to, že prostor je tvořen sítí z energetických vláken. (Spinové sítě). Tato síť není v prostoru, ale síť prostor vytváří a je to jákási jeho kostra. Na této kostře se nacházejí propletené prstence a smyčky - kvantová struktura hmoty. Vychází se z toho, že časoprostor je kvantován a skládá se z jakéhosi kvantového prachu o velikosti 10-33cm. V tomto stavu se časoprostor chová jako spojitý, nekvantovaný. (Dáno Planckovým rozměrem). Jinak je to další teorie podobna strunové dle některých vědců, avšak zastánci smyčkové tvrdí, že je naprosto odlišná.
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od scater 31. 8. 2007 10:59
To byla hláška z RD 
No můj názor...IMHO je cestování časem možný.Jenže než na to člověk přijde, tak zemi ovládnou delfíni a všichni lidi budou v lidskym akváriu.
No můj názor...IMHO je cestování časem možný.Jenže než na to člověk přijde, tak zemi ovládnou delfíni a všichni lidi budou v lidskym akváriu.
D'n'B fan
To my né.To Komunisti.
Nebyl to Descartes, kdo řek: "Jsem to, co jsem!" ?
Ne, to byl Pepek námořník
To my né.To Komunisti.
Nebyl to Descartes, kdo řek: "Jsem to, co jsem!" ?
Ne, to byl Pepek námořník
- scater
- Přeborník
-
od Fyzikář 31. 8. 2007 11:10
Neměl jsem možnost vidět všechny díly RD. V půjčovně mají asi tak do 18. dílu. Jinak mě mile překvapily jejich vědecké základy. Co se týká strojů času, představuji si to tak, že v oblasti částic by to reálné bylo, a na to ostatní si nějaké století počkáme. Snad pomůže náhoda...
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od Wawer Rewold 31. 8. 2007 11:51
Nevím jestli jste o tom už mluvil ale co je to ten mikrovesmír a makrovesmír?
- Wawer Rewold
- Návštěvník
od Fyzikář 31. 8. 2007 12:22
Nejspíš jste měl na mysli mikrokosmos a makrokosmos ale v podstatě je to jedno.
Jevy, které studujeme, probíhají v nějakém systému, který je svými rozměry srovnatelný např. s člověkem, a vnímání těchto jevů je bez přístrojů. Tuto úroveň, nebo systém ve kterém jevy pozorujeme, nazýváme makrokosmos nebo makrosvět...
Nejnižší úroveň světa nazýváme mikrosvět nebo mikrokosmos. Svět malých vzdáleností a rozměrů, který je našim smyslům nepřístupný, a jsme nuceni být vybaveni citlivými přístroji.
Největší úroveň světa je megakosmos - velké rozměry a vzdálenosti - planety, sluneční soustavy, galaxie...
Ostrá hranice mezi těmito třemi úrovněmi světa neexistuje. Jedna úroveň přechází v další a navzájem se prolínají.
Jevy, které studujeme, probíhají v nějakém systému, který je svými rozměry srovnatelný např. s člověkem, a vnímání těchto jevů je bez přístrojů. Tuto úroveň, nebo systém ve kterém jevy pozorujeme, nazýváme makrokosmos nebo makrosvět...
Nejnižší úroveň světa nazýváme mikrosvět nebo mikrokosmos. Svět malých vzdáleností a rozměrů, který je našim smyslům nepřístupný, a jsme nuceni být vybaveni citlivými přístroji.
Největší úroveň světa je megakosmos - velké rozměry a vzdálenosti - planety, sluneční soustavy, galaxie...
Ostrá hranice mezi těmito třemi úrovněmi světa neexistuje. Jedna úroveň přechází v další a navzájem se prolínají.
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od Aim_ 31. 8. 2007 23:04
Pokud si dobře vzpomínám, tak jsme od centra naší galaxie "proklatě daleko", přesto si myslím, že podle všeho by stálo za to poslat nějakou tu sondu na studium temné hmoty právě tam. Naivně si myslím, že do doby, než by se tam sonda dostala, by jsme vyřešili ten přenos informace nadsvětelnou rychlostí, resp. využití vyšších dimenzí
Pořád musím myslet na to "ohýbání" prostoru v jednom filmu, jak vědec vezme kus papíru, nakreslí tam dva body na opačných koncích a pak ten papír ohne tak, že jsou ty body hned vedle sebe (vysvětluje tím červí díru... co to bylo za film?).
Prakticky v tom nevidím problém, běžně jsem pracoval s 4- a 5- rozměrnými prostory, jenomže šlo o geometrii a ne o realitu
Pořád musím myslet na to "ohýbání" prostoru v jednom filmu, jak vědec vezme kus papíru, nakreslí tam dva body na opačných koncích a pak ten papír ohne tak, že jsou ty body hned vedle sebe (vysvětluje tím červí díru... co to bylo za film?).
Prakticky v tom nevidím problém, běžně jsem pracoval s 4- a 5- rozměrnými prostory, jenomže šlo o geometrii a ne o realitu
- Aim_
- Návštěvník
-
od Fyzikář 1. 9. 2007 02:56
to sportman
Myslím, že tomu říkají kvantová biologie nebo tak nějak. Kvantové jevy určitě hrají důležitou roli ve formování života. Chemické substance jsou velmi vhodným prostředím pro kvantové jevy. Nemusí to být zrovna laboratoř s lasery, zrcadly, hranoly a podobně. DNA má nejspíš takový tvar, který možná vznikl cestou nejmenšího odporu probíhajících kvantových jevů. Korelované částice mohou mít na "svědomí" informovanosti vazeb mezi sebou.(Správný genetický kód). Vznik života (elementárního) asi nebude velkým problémem. Problém nastává tehdy, pokud si pod pojmem život představíme "hotového člověka", a zapomínáme na to, že jsou zde daleko menší formy, které dnes laboratorně dokážeme sestrojit z chemických látek, zakoupených v drogerii, se všemi projevy života - latková výměna (bakteriofágy). Dokonce i neživý krystal "ví", jak má růst. V případě vyšší organické hmoty (např. člověka, který je také složen z menších živých forem), zapomínáme na jistou dobu ovlivňování prostředím za účelem přežití. Existence člověka je pak vysvětlována nadpřirozenými jevy, náboženských dogmat a podobně. Život najdeme všude tam, kde jsou vhodné prvotní podmínky, a ten se pak pouze přizpůsobuje.
K hojným kvantovým projevům dochází v mozku. Celý mozek je vlastně kvantový počítač s holografickým principem. Všechny části mozku o sobě vědí navzájem (zjednodušeně) a informace se neukládá bitově-sériově, jako u PC, ale paralelně do různých částí mozku. Rychlost vybavování je ohromující, i přesto, že přenos mezi neurony je velice pomalý. Alfa vnly prostupujícím celým mozkem jsou jakýmsi referenčním signálem "skenující" celý mozek, a kvantové stavy částic chemických látek s tímto "zářením" reagují okamžitě a ve všech částech mozku. Zde funguje další kvantový jev přenosu stavu částice na libovolnou vzdálenost okamžitě bez jakékoliv neuronové "dráhy". Pokud by totiž informace měla být předávána mezi jednotlivými neurony pěkně za sebou, nebo i paralelně, naše memorování by díky malým přenosovým rychlostem elektrického náboje v atomech sodíku trvalo velmi dlouho. To by starší PC už bylo rychlejší.
Neurony jsou jaksi připraveny dopředu na určitý budoucí proces (existence vůle), který má snad podstatu v kvantové mechanice. Částice mohou lokálně cestovat do minulosti, aby se v současnosti mohly projevovat tak, jak jsme si přáli. (EPR).
Tento děj je z našeho pohledu okamžitý, a je to vlastně taková zpětná vazba přes čas. Z pohledu minulosti by se "vůle" dala vysvětlit tak, že z budoucnosti přijde povel, který má však příčinu v minulosti, čímž mozek získá časový náskok pro přípravu, a my v budoucnu tento povel vykonáme a máme pocit, že okamžitě provádíme to, co nás zrovna teď napadlo. Můžeme si to celé vysvětlit na příkladu nějakého zařízení, které má provést nějaký úkon. Odcestujeme do nejbližší minulosti, nastavíme zařízení na odpovídající parametry, a vrátíme se zpět do stejného času, odkud jsme vyšli. Toto zařízení si "myslí", že teď ho zrovna "napadlo" provést patřičný úkon, jelikož si "neuvědomuje" že tato vůle a okamžitý nápad vlastně pramenil z minulosti.
Tak abych to zhrnul, retrokazalita pomáhá připravit mozek na stavy, které teprve z našeho pohledu nastanou. Rychlost chemického přenosu je nedostatečná a milióny neuronů by nezvládaly v reálném čase dešifrovat stavy receptorů či vyrábět "chemii" a přenášet informaci po několikametrových neuronových spojích v mozku. To by mohlo trvat i několik minut. Samozřejmě, mozek má jakési mechanismy na vlastní zrychlení - podmíněné a nepodmíněné reflexy. Podmíněné jsou natrénované a souvisí s pamětí. Paměť však musí zapadat do systému s "vůlí", jelikož i memorování je nutno v "minulosti" připravit, a navíc nesmí to být nějaká oddělená část jako v PC složka History. Kvantová podstata mozku neslouží jenom k urychlení chemických procesů a vyhodnocování. Díky svému kvantovému principu je si schopen sám sebe uvědomovat. Existence vědomí je dána schopností soustředit najednou a v tomto okamžiku minulost (paměť) a budoucnost (vůle, dána kvantovou retrokauzalitou). Mozek "koreluje" s minulostí a budoucností.
V případě PC toto není a nebude možné. Pamět je oddělená, potřebná data se nejdříve musí "nahrát" a poté se zpracovávají. Taková PC "inteligence" nevytváří, ale pouze simuluje nějaký stav, jelikož existuje právě teď, a za chvíli to bude také právě teď, bez absolutní návaznosti do minulosti ani do budoucnosti. Nemá vůli ani paměť. (Paměť není přímo integrována do procesu, nemůže "korelovat" s ostatními částmi, ale je to spíše úložiště dočasných dat, nebo záznam algoritmů ke spouštění procesů). Sci-fi filmy o sebeuvědomělých počítačových sítí vycházejí ze špatného pochopení strojového zpracování, ukládání a čtení dat, což vědomí určitě nenastartuje. Jediný stroj, který bude mít vůli a bude si uvědomovat sám sebe, bude kvantový počítač se všemi kvantově- časovými projevy mozku. Takový počítač si lze "vychovávat a učit", nebo celou hotovou osobnost, která je daná pamětí a kvalitou provedení, si nahrajeme přímo do něj. Moje odpověď na otázku, jestli je život také projevem kvantových jevů, odpovídám ano.
Myslím, že tomu říkají kvantová biologie nebo tak nějak. Kvantové jevy určitě hrají důležitou roli ve formování života. Chemické substance jsou velmi vhodným prostředím pro kvantové jevy. Nemusí to být zrovna laboratoř s lasery, zrcadly, hranoly a podobně. DNA má nejspíš takový tvar, který možná vznikl cestou nejmenšího odporu probíhajících kvantových jevů. Korelované částice mohou mít na "svědomí" informovanosti vazeb mezi sebou.(Správný genetický kód). Vznik života (elementárního) asi nebude velkým problémem. Problém nastává tehdy, pokud si pod pojmem život představíme "hotového člověka", a zapomínáme na to, že jsou zde daleko menší formy, které dnes laboratorně dokážeme sestrojit z chemických látek, zakoupených v drogerii, se všemi projevy života - latková výměna (bakteriofágy). Dokonce i neživý krystal "ví", jak má růst. V případě vyšší organické hmoty (např. člověka, který je také složen z menších živých forem), zapomínáme na jistou dobu ovlivňování prostředím za účelem přežití. Existence člověka je pak vysvětlována nadpřirozenými jevy, náboženských dogmat a podobně. Život najdeme všude tam, kde jsou vhodné prvotní podmínky, a ten se pak pouze přizpůsobuje.
K hojným kvantovým projevům dochází v mozku. Celý mozek je vlastně kvantový počítač s holografickým principem. Všechny části mozku o sobě vědí navzájem (zjednodušeně) a informace se neukládá bitově-sériově, jako u PC, ale paralelně do různých částí mozku. Rychlost vybavování je ohromující, i přesto, že přenos mezi neurony je velice pomalý. Alfa vnly prostupujícím celým mozkem jsou jakýmsi referenčním signálem "skenující" celý mozek, a kvantové stavy částic chemických látek s tímto "zářením" reagují okamžitě a ve všech částech mozku. Zde funguje další kvantový jev přenosu stavu částice na libovolnou vzdálenost okamžitě bez jakékoliv neuronové "dráhy". Pokud by totiž informace měla být předávána mezi jednotlivými neurony pěkně za sebou, nebo i paralelně, naše memorování by díky malým přenosovým rychlostem elektrického náboje v atomech sodíku trvalo velmi dlouho. To by starší PC už bylo rychlejší.
Neurony jsou jaksi připraveny dopředu na určitý budoucí proces (existence vůle), který má snad podstatu v kvantové mechanice. Částice mohou lokálně cestovat do minulosti, aby se v současnosti mohly projevovat tak, jak jsme si přáli. (EPR).
Tento děj je z našeho pohledu okamžitý, a je to vlastně taková zpětná vazba přes čas. Z pohledu minulosti by se "vůle" dala vysvětlit tak, že z budoucnosti přijde povel, který má však příčinu v minulosti, čímž mozek získá časový náskok pro přípravu, a my v budoucnu tento povel vykonáme a máme pocit, že okamžitě provádíme to, co nás zrovna teď napadlo. Můžeme si to celé vysvětlit na příkladu nějakého zařízení, které má provést nějaký úkon. Odcestujeme do nejbližší minulosti, nastavíme zařízení na odpovídající parametry, a vrátíme se zpět do stejného času, odkud jsme vyšli. Toto zařízení si "myslí", že teď ho zrovna "napadlo" provést patřičný úkon, jelikož si "neuvědomuje" že tato vůle a okamžitý nápad vlastně pramenil z minulosti.
Tak abych to zhrnul, retrokazalita pomáhá připravit mozek na stavy, které teprve z našeho pohledu nastanou. Rychlost chemického přenosu je nedostatečná a milióny neuronů by nezvládaly v reálném čase dešifrovat stavy receptorů či vyrábět "chemii" a přenášet informaci po několikametrových neuronových spojích v mozku. To by mohlo trvat i několik minut. Samozřejmě, mozek má jakési mechanismy na vlastní zrychlení - podmíněné a nepodmíněné reflexy. Podmíněné jsou natrénované a souvisí s pamětí. Paměť však musí zapadat do systému s "vůlí", jelikož i memorování je nutno v "minulosti" připravit, a navíc nesmí to být nějaká oddělená část jako v PC složka History. Kvantová podstata mozku neslouží jenom k urychlení chemických procesů a vyhodnocování. Díky svému kvantovému principu je si schopen sám sebe uvědomovat. Existence vědomí je dána schopností soustředit najednou a v tomto okamžiku minulost (paměť) a budoucnost (vůle, dána kvantovou retrokauzalitou). Mozek "koreluje" s minulostí a budoucností.
V případě PC toto není a nebude možné. Pamět je oddělená, potřebná data se nejdříve musí "nahrát" a poté se zpracovávají. Taková PC "inteligence" nevytváří, ale pouze simuluje nějaký stav, jelikož existuje právě teď, a za chvíli to bude také právě teď, bez absolutní návaznosti do minulosti ani do budoucnosti. Nemá vůli ani paměť. (Paměť není přímo integrována do procesu, nemůže "korelovat" s ostatními částmi, ale je to spíše úložiště dočasných dat, nebo záznam algoritmů ke spouštění procesů). Sci-fi filmy o sebeuvědomělých počítačových sítí vycházejí ze špatného pochopení strojového zpracování, ukládání a čtení dat, což vědomí určitě nenastartuje. Jediný stroj, který bude mít vůli a bude si uvědomovat sám sebe, bude kvantový počítač se všemi kvantově- časovými projevy mozku. Takový počítač si lze "vychovávat a učit", nebo celou hotovou osobnost, která je daná pamětí a kvalitou provedení, si nahrajeme přímo do něj. Moje odpověď na otázku, jestli je život také projevem kvantových jevů, odpovídám ano.
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od Fyzikář 1. 9. 2007 04:33
to Aim_
Chtěl bych se zeptat, s jakými 4 a 5 rozměry jste pracoval?
Já jsem rád, když zvládnu 3 pomocí toho 4. a ten si navíc ztěží ušetřím na příjemnější věci.
Sondu do středu Galaxie bych nevysílal, jelikož nevíme, co máme hledat. Detektory nebo pastě musí být nastaveny na konkrétní neznámý materiál. Zatím musíme přijít na to, jestli se temná hmota projevuje jinak, než gravitačně. Pokud zachytíme nějaké částice, které odpovídají byť třeba vedlejšímu účinku projevu temné hmoty, můžeme např. pomocí testů na urychlovači zjistit, o jakou hmotu se jedná. Do středu Galaxie je to asi 30 000 světelných let, takže bude reálnější zvolit "chytání" částic.
Ohýbání prostoru nastává například kolem zmiňované temné hmoty, ale i kolem galaxií a hmotných hvězd. Ohybu se využívá jako gravitačních čoček při pozorování vesmíru. Při zatmění slunce je pozorován také ohyb světla, (prostoru). Kdyby jste letěl v raketě přes takový "ohyb", nic by jste nepoznal, a myslel by jste si, že letíte po přímce. S tím papírem je to samé. Dvourozměrný papír znázorňuje třírozměrný prostor. Z jednoho konce papíru na druhý konec bude vzdálenost třeba 1m. Pokud jej přeložíte na polovinu, bude vzdálenost k druhému konci stále 1m. Pokud by ten papír v místě ohybu (deformace prostoru) dokázal ohnout světlo, uvidíte druhý konec tak, jak kdyby nebyl přeložen. Takže přeložený papír se jeví díky ohybu světla jako nepřeložený. Teď do jednoho konce (přeloženého papíru) uděláte špendlíkem dírku, a najednou zjistíte, že jste se dostal na jeho druhý konec. Tloušťka papíru je 1mm, a pokud jsou na sobě dva konce, tak jsou to 2milimetry. Takže na druhý konec, vzdáleného 1m se dostanete přes dírku hlubokou 2 milimetry. Teoreticky by šlo se dostat na vzdálenou galaxii (30 milionu světelných let) tunelem - červí dírou dlouhou 300 km, v případě, že by se ta galaxie nacházela "za rohem". Jak jste poznal, příklad s listem není příliš vhodný. Není zaručeno, že vzdálený objekt se díky ohybu prostoru zrovna nachází kousek od nás. Pokud bychom narazili na červí díru, druhý konec by mohl být kdekoliv ve vesmíru, v minulosti, budoucnosti, nebo v paralelním vesmíru. Ohyb nebo zakřivení časoprostoru není nic jiného, než deformace prostoru způsobená velmi hmotnými tělesy, nebo podle některých teorií lze zakřivit prostor (jako list papíru, nebo gravitačně nějakou hmotnou hvězdou) odebráním či přidáním energie prostoru.
"Ohýbání prostoru" neboli deformace časoprostoru.
Modré vlnky jsou prostor. Světlo nebo raketa letící
do středu útvaru musí kopírovat tvar vlnek.
Chtěl bych se zeptat, s jakými 4 a 5 rozměry jste pracoval?
Já jsem rád, když zvládnu 3 pomocí toho 4. a ten si navíc ztěží ušetřím na příjemnější věci.
Sondu do středu Galaxie bych nevysílal, jelikož nevíme, co máme hledat. Detektory nebo pastě musí být nastaveny na konkrétní neznámý materiál. Zatím musíme přijít na to, jestli se temná hmota projevuje jinak, než gravitačně. Pokud zachytíme nějaké částice, které odpovídají byť třeba vedlejšímu účinku projevu temné hmoty, můžeme např. pomocí testů na urychlovači zjistit, o jakou hmotu se jedná. Do středu Galaxie je to asi 30 000 světelných let, takže bude reálnější zvolit "chytání" částic.
Ohýbání prostoru nastává například kolem zmiňované temné hmoty, ale i kolem galaxií a hmotných hvězd. Ohybu se využívá jako gravitačních čoček při pozorování vesmíru. Při zatmění slunce je pozorován také ohyb světla, (prostoru). Kdyby jste letěl v raketě přes takový "ohyb", nic by jste nepoznal, a myslel by jste si, že letíte po přímce. S tím papírem je to samé. Dvourozměrný papír znázorňuje třírozměrný prostor. Z jednoho konce papíru na druhý konec bude vzdálenost třeba 1m. Pokud jej přeložíte na polovinu, bude vzdálenost k druhému konci stále 1m. Pokud by ten papír v místě ohybu (deformace prostoru) dokázal ohnout světlo, uvidíte druhý konec tak, jak kdyby nebyl přeložen. Takže přeložený papír se jeví díky ohybu světla jako nepřeložený. Teď do jednoho konce (přeloženého papíru) uděláte špendlíkem dírku, a najednou zjistíte, že jste se dostal na jeho druhý konec. Tloušťka papíru je 1mm, a pokud jsou na sobě dva konce, tak jsou to 2milimetry. Takže na druhý konec, vzdáleného 1m se dostanete přes dírku hlubokou 2 milimetry. Teoreticky by šlo se dostat na vzdálenou galaxii (30 milionu světelných let) tunelem - červí dírou dlouhou 300 km, v případě, že by se ta galaxie nacházela "za rohem". Jak jste poznal, příklad s listem není příliš vhodný. Není zaručeno, že vzdálený objekt se díky ohybu prostoru zrovna nachází kousek od nás. Pokud bychom narazili na červí díru, druhý konec by mohl být kdekoliv ve vesmíru, v minulosti, budoucnosti, nebo v paralelním vesmíru. Ohyb nebo zakřivení časoprostoru není nic jiného, než deformace prostoru způsobená velmi hmotnými tělesy, nebo podle některých teorií lze zakřivit prostor (jako list papíru, nebo gravitačně nějakou hmotnou hvězdou) odebráním či přidáním energie prostoru.
"Ohýbání prostoru" neboli deformace časoprostoru.
Modré vlnky jsou prostor. Světlo nebo raketa letící
do středu útvaru musí kopírovat tvar vlnek.
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od sportman 1. 9. 2007 09:46
to Fyzikar: dekuji moc za vysvetleni. Cili projev zivota a uvedomeni si sam sebe muze fungovat pouze diky kvantove teorii. Je to nesmirne zajimave. K tomu cestovani casem a prostorem, jak by se dala odebirat energie z protoru ? Napadaji me ty videa "free energy"
jak kolovaly nekde v jinem topicu, kdyz svitili ty zarivky z mnohem mensim prikonem energie nez by potrebovaly normalne.."nehral" si s necim podobnym kdysi Tesla ?
jak kolovaly nekde v jinem topicu, kdyz svitili ty zarivky z mnohem mensim prikonem energie nez by potrebovaly normalne.."nehral" si s necim podobnym kdysi Tesla ?
- sportman
- Návštěvník
od Fyzikář 1. 9. 2007 12:15
to sportman
Zcela tak. Energii nemůžeme čerpat z ničeho. Tu a tam se něco roztočí nebo naindukuje, tak si to vysvětlujeme čerpáním energie z nulového bodu, tepelné energie okolí, nebo náboje atomu. Podle strunové teorie by se odebíráním energie z vakua měl deformovat nejbližší prostor. Nic takového zatím nebylo pozorováno, takže nejspíš některé mechanické, či elektrické stroje, které zdánlivě fungují z ničeho, využívají navození nerovnováhy systému v "mrtvém bodě", zapříčiněnou např. slabými otřesy, rotací Země, zářením. Tohle se nejspíš stalo v Irsku, kde při předváděčce před významnými vědci sklidili ostudu, jelikož se právě nepodařilo navodit nerovnovážný stav systému. Elektrické stroje by to snad uměly (Tesla), ale nezájem financovat takový výzkum odsunul toto bádání na okraj. (Krátké vlny byly ze začátku také v rukou amatérů v dobrém slova smyslu, a dnes je to hlavní pilíř komunikace). Dobré výsledky s elektrickými stroji mají Japonci, kteří zvolili filosofii "ne zadarmo", ale "za málo peněz, hodně muziky".
Zcela tak. Energii nemůžeme čerpat z ničeho. Tu a tam se něco roztočí nebo naindukuje, tak si to vysvětlujeme čerpáním energie z nulového bodu, tepelné energie okolí, nebo náboje atomu. Podle strunové teorie by se odebíráním energie z vakua měl deformovat nejbližší prostor. Nic takového zatím nebylo pozorováno, takže nejspíš některé mechanické, či elektrické stroje, které zdánlivě fungují z ničeho, využívají navození nerovnováhy systému v "mrtvém bodě", zapříčiněnou např. slabými otřesy, rotací Země, zářením. Tohle se nejspíš stalo v Irsku, kde při předváděčce před významnými vědci sklidili ostudu, jelikož se právě nepodařilo navodit nerovnovážný stav systému. Elektrické stroje by to snad uměly (Tesla), ale nezájem financovat takový výzkum odsunul toto bádání na okraj. (Krátké vlny byly ze začátku také v rukou amatérů v dobrém slova smyslu, a dnes je to hlavní pilíř komunikace). Dobré výsledky s elektrickými stroji mají Japonci, kteří zvolili filosofii "ne zadarmo", ale "za málo peněz, hodně muziky".
- Fyzikář
- Nadšenec
-
od Aim_ 1. 9. 2007 12:33
to Fyzikář
Tak to jo, asi nemá smysl hledat něco, když nevíme co (a jak). Ale náhoda je blbec, znáte to Asi by ale byl problém přesvědčit někoho, aby zaplatil takový výlet na hledání něčeho neznámého...
4. rozměr - např. NURBS křivky a plochy definované ve 3D, při jejích transformacích je nutné je převést do 4D a zpět promítnout ze 4D do 3D (žádná informace se při promítání neztratí, ale převede do vlastnosti - váhy řídících bodů). Větší váha bodu (ve 3D) k sobě křivku/plochu více přitahuje (zde je jistá podoba s gravitací). Takové křivky jsou spojité a proto není potřeba definovat každý bod křivky, ale stačí řídící body (+ váhy, pokud je křivka ve 3D) a body na křivce/ploše jsou pak určeny interpolačními funkcemi.
5. rozměr - např. NURBS křivky a plochy definované ve 4D, pro náročnější modifikace více křivek a ploch je vhodné je převést do 5D, kde lze snadněji pracovat s jejich rozdílnými vlastnostmi, po dokončení modifikace se výsledek promítá do 4D ... a následně většinou do 3D a pak hned do 2D na monitor.
Z pohledu geometrie - mají-li body např. ve 3D více vlastností (např. pozice ve 3D prostoru [x,y,z], váha - hmotnost [m], barva - vlnová délka [l], chuť - intenzita [i]...), které jsou relevantní vzhledem k jejich okolí, lze takové body převést do vyšších dimenzí [a.x, b.y, c.z, d.m, e.l, f.i] a tam s nimi pracovat (a,b,c,d,e,f jsou nějaké koeficienty)...
... s paradoxy vesmíru to asi moc nesouvisí, snad jen že pomocí NURBS křivek a ploch by se mohly dát znázornit struny
Tak to jo, asi nemá smysl hledat něco, když nevíme co (a jak). Ale náhoda je blbec, znáte to
Asi by ale byl problém přesvědčit někoho, aby zaplatil takový výlet na hledání něčeho neznámého...
4. rozměr - např. NURBS křivky a plochy definované ve 3D, při jejích transformacích je nutné je převést do 4D a zpět promítnout ze 4D do 3D (žádná informace se při promítání neztratí, ale převede do vlastnosti - váhy řídících bodů). Větší váha bodu (ve 3D) k sobě křivku/plochu více přitahuje (zde je jistá podoba s gravitací). Takové křivky jsou spojité a proto není potřeba definovat každý bod křivky, ale stačí řídící body (+ váhy, pokud je křivka ve 3D) a body na křivce/ploše jsou pak určeny interpolačními funkcemi.
5. rozměr - např. NURBS křivky a plochy definované ve 4D, pro náročnější modifikace více křivek a ploch je vhodné je převést do 5D, kde lze snadněji pracovat s jejich rozdílnými vlastnostmi, po dokončení modifikace se výsledek promítá do 4D ... a následně většinou do 3D a pak hned do 2D na monitor.
Z pohledu geometrie - mají-li body např. ve 3D více vlastností (např. pozice ve 3D prostoru [x,y,z], váha - hmotnost [m], barva - vlnová délka [l], chuť - intenzita [i]...), které jsou relevantní vzhledem k jejich okolí, lze takové body převést do vyšších dimenzí [a.x, b.y, c.z, d.m, e.l, f.i] a tam s nimi pracovat (a,b,c,d,e,f jsou nějaké koeficienty)...
... s paradoxy vesmíru to asi moc nesouvisí, snad jen že pomocí NURBS křivek a ploch by se mohly dát znázornit struny
- Aim_
- Návštěvník
-
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků