Paradoxy vesmíru - vážně, nevážně.

Diskuze o vesmíru, nových vědeckých objevech i technice v běžném životě

Moderátor: Moderátoři Pauza.cz

Odeslat příspěvekod Fyzikář 29. 7. 2007 20:03

to Johnnycz

Obrázek


Se zájmem jsem si to přečetl. Děkuji za tip. O takto koncipovaném pokusu jsem neslyšel,
ale vím, o co jde. Je to štěrbinový pokus, který odhaluje chování častic a vlny, zároveň to
ověřuje EPR paradox. O štěrbinovém pokusu,EPR, a nesymetrii v čase (mozku) jsem již zde
psal. Zpět k článku. Když necháte procházet foton štěrbinami, bude se chovat buď jako vlna, nebo
jako částice. Záleží, jak ovlivníte časoprostor - např. senzory. Dualismus částice se projeví asi
takto. Pokud budeme snímat místo dopadu senzorem, naměříme jednotlivé dopady fotonů. Pokud
však použijeme např. fotograficku desku, po dopadech jednotlivých fotonů nebude ani památka, a
na desce se ukáží interferenční maxima a minima.

Horní zelený obrázek je
interferenční-vlnový, ten spodní je částicový. Na tom by snad ani nebylo nic divného, ale pokud
čtu dobře, měl by to být jednoduchý pokus který ověří, zda částice mohou cestovat do minulosti. Tak uvidíme.
Jak víme, průchodem štěrbinami se projevuje dualismus částice. Laserový paprsek který "rozdělíme"
na dva identické paprsky - fotony, krystalem. (Mají stejnou vlnovou funkci a opačný spin). Jedna část
paprsku by šla přes šterbiny a do detektoru fotonu - levá strana, a druhá část by šla do detektoru,(také přes štěrbiny),
který umí snímat foton na několika místech současně. Pohyblivý pravý detektor je podle Dopfera klíč,
protože na jednom místě detekuje fotony procházející přes štěrbiny - jako částice,
zatím co v jiné pozici zachytí interferenční obrazec - vlnu.

Dopfer dokázal, že pokud změníme pozici senzoru /na obr. vpravo/, například z částicové detekce na
vlnovou detekci, na druhé /levé/ straně se to okamžitě projeví, a jeho "dvojče" změní svůj stav také
na vlnovou. Je to potvrzení EPR paradoxu. Dále se v článku píše, jestli je to nadsvětelný přenos atd.
Cramer však vystupuje s jiným pokusem, co kdyby se za pravou štěrbinovou desku nainstalovaly
optická stočená vlákna (aby byla co nejdelší), a tím by k detektoru přišel foton o něco později.
Toto zpoždění má ukázat, že do levého detektoru "přijde obrazec" dříve, než jste udělali
rozhodnutí. Jenomže v kvantové mechanice je jedno, jestli měříte zpomalený paprsek či ne.
Změna stavu na přijímací straně se projeví okamžitě, bez žádného přenosu po trase vytvořené
laserem.(Možná ne, uvidíme). Dále se zde vykládá o porušení kauzality, jelikož zpomalenými fotony se nemohl. přenést
stav dříve, než foton proběhl zpomalovací trasou k pohyblivému detektoru, ale okamžitý projev je
jasný. Cramer se nevzdává, a navrhuje po změně na pravém detektoru přidávat optické vlákno.....

.... Ale hlavní je pro nás tohle. Vysvětlení EPR paradoxu je takové, že změny na pravém pohyblivém
detektoru putují zpátky v čase k momentu vytvoření identických párů fotonů, (tím pádem by
stavy nemusely putovat nadsvětelně), a fotonový "cestovatel" v čase ovlivní právě vytvářející se foton hranolem
pro levou stranu. Jednoduše z pohledu minulosti je to tak, že z budoucnosti přiletí foton, ovlivní své
"fotonové dvojče" v přítomnosti - retrokauzalita. Z pohledu minulosti nastal jev, který bude zapříčiněn
v budoucnosti. Článek končí tím, že se sjednotí teorie kvantová a relativní, které budou zahrnovat i retrokauzalitu.
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Fyzikář 29. 7. 2007 22:19

Obrázek

Byl jsem upozorněn, že teorie strun či superstrun již existuje dlouho, to je jasné, ale myslím si, že do povědomí
lidí se dostala tak před 8. až 15. lety. Teorie, jako typ I, IIA, IIB, Heterotická O a E, které si vystačily
s deseti dimenzemi, byly shrnuty do takzv. M-teorie, která má již 11 dimenzí. V 95 roku minulého
století byly přidány ještě takzv. D-brány...M-teorie je základ k další teorii - Supergravitace. Zastánci
supergravitace tvrdí, že nikoliv. Celé to však ale směřuje k další teorii -Velké sjednocení, ale to není jisté.
Teorie superstrun vychází z jednorozměrných bodů, strun, menších, než nejznámější častice.
Částice má pak takové vlastnosti, jakým způsobem struna kmitá. Mohou být i propleteny a stočeny v několika dimenzích .Dále existují různé dvouprostorové membrány atd. Mnohému z M-teorie stále ještě moc nerozumím,
mohu mít k ní své výhrady, ale faktem je to, že dokáže obecněji objasnit fyzikální zákony.
M teorie je též nazývána teorií všeho,(theory of everything). Jiná teorie - velmi zjednodušeně. Supergravitace je zobecnění teorie relativity a spojení kvantové teorie s obecnou teorií relativity. Teď chápete, proč je mě bližší. :D
Tato teorie umožnuje sjednocení pole - elektromagnetické, gravitační a zabývá se jejich kvanty.
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod kódlisko 30. 7. 2007 10:37

podle Einsteina a Hawkinga vznikne další oddělené časová linie, jedna ta ve které normalně žiješ a vše je ok a jedna ve které si zabil prarodiče a vše se bude odvíjet od toho.
něco jako dvě přímky pod sebou..dvě reality nezávisle na sobě.
Ale Hawking také vyslovil to, že by se mohlo stát, že by se tyto reality zapříčeněné paradoxem mohli prolínat.
HP 6510b 14", T7250,3GB ram,80Gb(7200ot),lightscribe mechanika,WXGA+ displej,travel battery
Delphi, C, JAVA,PHP--
má klávesnce je naprach, socialismus v troskách a ty si tu pouštíš draka...?!
kódlisko
Čtenář
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Johnnycz 30. 7. 2007 20:39

to Fyzikář:
Dík moc za komentář. Takže jsem to pochopil celkem správně,..
ale pořád mi vrtá hlavou, jestli by nešlo využít toho, že se foton chová jako vlna/částice k tomu, abychom přenesli informaci tak, že při změření vlny bychom zapsali 1, při změření částice 0, např..

Byla tu také řeč o CERNu a o nějaké magnetické pasti, kdyby se něco pokazilo.. Zajímalo by mě, pokud by v urychlovači vzniklo příliš mnoho antihmoty a magnetická past by ji řekněme zachytila, zda by se z ní nějakým způsobem dala dostat energie ? (po malých dávkách) - Teda jestli to takhle funguje, jak píšu..?!
Johnnycz
Návštěvník

Odeslat příspěvekod Fyzikář 31. 7. 2007 02:53

Johnnycz
....ale pořád mi vrtá hlavou, jestli by nešlo využít toho, že se foton chová jako vlna/částice k tomu, abychom přenesli informaci tak, že při změření vlny bychom zapsali 1, při změření částice 0, např..

Fyzikář
Tak tohle jsem čekal. :D Velmi zjednodušeně. Jednotlivá kvanta bychom snímali rotačním senzorem - rotující senzor by "prolítl" pod oběma štěrbinami, a při každé otáče by zaznamenal výskyt jednotlivých fotonů. (Spodní křivka.) Jesltiže před rotující senzor vložíme stínítko, nebo jej posuneme před ohniskovou vzdálenost, naměříme interferenční minima a maxima.(Horní křivka). Záleží, jaký detektor či pozici zvolíme při snímání, a částice se "zachová" podle toho. V celém důsledku se projeví její dualismus. Na přijímací (levé) straně se však dualismus projeví také. Levá strana obsahuje všechny "stavy" pouze do té doby, než je vlastním senzorem ovlivníme. Tento pokus měl zjistit, jestli do minulosti cestuje vlna, nebo částice.(EPR a Retrokauzalita). K nadsvětelnému přenosu je spíše vhodné použít kvantový stav, a klíč, potřebný k dešifrování, bychom museli poslat příjemci klasickou podsvětelnou cestou, např. rádiem. Takže jsme opět tam, kde jsme byli. :D

Johnnycz
....magnetická past by ji řekněme zachytila, zda by se z ní nějakým způsobem dala dostat energie ? (po malých dávkách)....

Fyzikář
Antihmota se dá vyrobit v urychlovači. Protonům, urychleným na rychlost těsně podsvětelnou je do jejich dráhy dána překážka, například wolframová deska. Po srážce vzniknou antiprotony a pozitrony(antielektrony). Z jednoho antiprotonu a pozitronu můžeme "složit" antivodík. Taková antihmota při anihalaci s hmotou uvolní několiksetkrát více energie, než výbuch atomovky.
K dopravě rakety na oběžnou dráhu kolem Země, bychom potřebovali asi 100 gramů antihmoty. Antihmota podléhá stejným
zákonům, jako hmota. Jejich částice také podléhájí elektromagnetickému poli, což umožnuje jejich skladování v magnetických pastí. Pro představu, magnetická past vypadá stejně jako urychlovač ,(obvod je asi 200 metrů), kde je antihmota zpomalována elektrickým polem a držena magnetickým polem dipólového charakteru. Největší magnetické pasti jsou v USA, které jsou schopny "uskladnit" až několikset antičástic, a ještě větší se staví. K uvolnění enrgie z antihmoty bychom potřebovali nějaké speciální injektory, rovněž magnetické, který by přesně dávkovaly antihmotu(antivodík) z pastí a hmotu v příslušném poměru. Vzniklá tepelná energie by byla přeměněna v elektrickou klasicky, nebo pro pohon kosmických lodí by mohlo docházet k anihalaci přímo ve spalovací komoře.
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod lachta 31. 7. 2007 17:02

Zajímavá diskuze. :twisted:

Mě by taky zajímalo, jak se vůbec podařilo EPR paradox experimentálně dokázat. Je přece pravda, že každé měření ho ovlivní, že ano?

Taky ten přenos informací pomocí EPR paradoxu mi přijde jako dost problematický. Jestliže dochází ke změně spinu okamžitě, v případě stejné nebo i větší vzdálenosti oddělených paprsků než jeden světelný rok by se přece jednalo o přenos informace vyšší rychlostí, než je rychlost světla. Ale to by nás přece hodilo do singularity, ne? :)

Ta myšlenka se dvěma černými děrami využitými pro přenos prostorem i časem je zajímavá, ale druhou možnost instalace červí díry třeba během jedné hodiny (s využitím dilatace času) mi selský rozum opravdu zamítá. :) Laicky by člověk řekl, že ta nadsvětelná rychlost platí pouze pro loď a černou díru v zavazadlovém prostoru, a pro vnější svět tam bude cestovat 80000 let. Co sejde na tom, kdy si myslí kosmonaut, že ji tam dovezl. :)
lachta
Návštěvník

Odeslat příspěvekod blaev 31. 7. 2007 20:43

Ohledně EPR paradoxu:
Jestli to chápu správně, tak při rozdeleni paprsku z laseru se paprsek rozdělí na dva, které mají opačné vlastnosti - spin. Dale pokud se změní spin u konkrétního fotonu v jednom paprsku, pak se ihned sama od sebe změní ta vlastnost i u odpovídajícího fotonu ve druhém paprsku.
Co se stane, pokud ten druhý paprsek zase stejně rozdělíme? Projeví se změna v prvním paprsku kaskádovitě i ve třetím paprsku - tzn. bude mít foton ve třetím paprsku stejný spin jako v tom prvním?
Jestli ano, na kolik paprsků lze původní jeden rozdělit, aby EPR paradox stále fungoval? A na jakou vzdálenost? Bylo uvedeno, že na libovolnou, cituji
"To znamená, že druhý foton může být v sousední galaxii vzdálený 33 mil.světelných let, i přesto se změna stavu provede okamžitě. "
Jak to? Čím by to mělo být zajištěno?

lachta píše:Mě by taky zajímalo, jak se vůbec podařilo EPR paradox experimentálně dokázat. Je přece pravda, že každé měření ho ovlivní, že ano?
v/quote]


Pokud myslíš nepřesnost měřících přístrojů, tak obvykle se vědecké pokusy provádějí v sériích - např. 10000 pokusů. A pak se statisticky vyhodnotí, jestli počet neúspěšných pokusů je významné číslo. Když jsou např. nespolehlivé na 5%, tak se řekne, že je to ještě dobrý výsledek... :)
blaev
Čtenář

Odeslat příspěvekod lachta 31. 7. 2007 20:50

ne nemyslím nepřesnost přístrojů, narážím na Schrödingerovu kočku. ;)
lachta
Návštěvník

Odeslat příspěvekod blaev 31. 7. 2007 21:19

Tak to bych řekl, že jelikož nás zajímá právě to, co změříme v daný okamžík, tak je nám fuk, jestli by spin byl v jiné realitě jiný? Neboli nezajímá nás důsledek toho, že kočka je udušená, nám stačí zjistit její stav.
:?:
blaev
Čtenář

Odeslat příspěvekod Johnnycz 31. 7. 2007 21:57

Fyzikář"t...
Tak tohle jsem čekal. :D
...../quote]
Super, hned se cítím líp :)
PS: Já o tu Nobelovku stejně nemám zájem! lol, ale stejně to vypadá, že ji nikdo nedostane ...

tquote="Fyzikář"t...
K dopravě rakety na oběžnou dráhu kolem Země, bychom potřebovali asi 100 gramů antihmoty. ....../quote]
Fakt tak moc? Já to teda blíže nezkoumal, ale čekal jsem, že by stačilo méně :) Ale za to může to sci-fi ..

cquote="lachta píše:
...
Jestliže dochází ke změně spinu okamžitě, v případě stejné nebo i větší vzdálenosti oddělených paprsků než jeden světelný rok by se přece jednalo o přenos informace vyšší rychlostí, než je rychlost světla.
...n/quote]

Sice se to projeví hned, ale informace se nepřenese, prostě si na tu dálku nemůžeme povídat no..

Takže to vidím takhle, něco změříme, ale nevíme, změříme znovu, stále nic nevíme... Počkáme, až nám přijde rádiem ten klíč, a pak teprve si tu zprávu můžeme přečíst.
Navrhuji na přijímací straně po každém měření vypočítat všechny možnosti kvantovým počítačem, a až dojde klíč, tak ty nesprávné možnosti prostě zahodíme.. :-) a vyjde to stále nastejno, jako kdybychom si jen počkali na ten klíč.. achjo

hezký den
Johnnycz
Návštěvník

Odeslat příspěvekod N!nja 31. 7. 2007 21:59

To Fyzikář: Tuhle debatu jsem našel před pár dny a musím uznat, že mě uchvátila. První večer jsem u nb seděl do 1h do rána, než jsem vše přelouskal a musím Vám složit poklonu. Takhle perfektně a pro obyčejné lidi srozumitelně, jsem ještě podobnou problematiku vysvětlit neviděl :) Ale dost chvály, chci se pokusit vysvětlit Vám, co mě napadlo.
Co se týká toho EPR paradoxu, konkrétně uváděného klíče, který by byl třeba k rozšifrování. Přemýšlel jsem, proč jej nemít dohodnutý již před odesíláním zprávy a sice např nějakým pravidlem, podle kterého by se výsledná zpráva dešifrovala. Pokud to chápu správně, jsou 4 možnosti změny spinu. Změna + na - a naopak a dále + na + a - na - . Tak pokud bychom měnili + na minus a naopak, je to snadné a pokud bychom měnili na stejnou hodnotu, poslali bychom dva stejné po sobě. Takže např. +-++++ by bylo ve výsledku dešifrováno jako -+++.
Ale možná jsem to špatně pochopil, nezdá se mi, že by řešení bylo tak snadné aby to nenapadlo spoustu chytřejších :lol:
Každopádně budu pečlivý čtenář Vašich příspěvků, doufám, že najdete čas a sílu nás ještě nečím ohromit, předem díky.
I´ll be back !!!
N!nja
Čtenář
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Fyzikář 1. 8. 2007 02:03

SUPERSTRUNY POLOPATĚ


Děkuji za projev uznání a soukromé zprávy, kde mě žádáte o objasnění teorie superstrun svým "slohem".
Pokud Vám tedy nevadí můj neotesaný "sloh", pokusím se, i když v oboru strun nejsem tím pravým,
a hodně věcí mě z této teorie uniká. Myslím si, že na netu najdete daleko fundovanější a odbornější
výklady, podepřeny řádnými matematickými zápisy.

Nebudeme se zabývat přehledy ruzných strunových teorií, ani p-bránami, membránami, supersymetriemi atd.
Není to žádné pojednání v odborném podání, ale je to určeno pouze pro základní představu.

Strunu, nebo superstrunu si můžeme představit jako opravdu poslední nedělitelný objekt, nebo pro lepší představu
spíš jako vlákno energie. Toto vlákno kmitá stejně jako struna na kytaře (vibrační mód), proto ten název strunová nebo superstrunová teorie (string theory or superstring theory). Rozměr struny je definován jako Planckova délka asi 10 na mínus 35. metrů. To znamená, že pokud bychom zvětšili atom na rozměr Galaxie, bude mít struna rozměr špendlikové hlavičky. Tvar struny v podobě vlákna byl odvozen od interakcí elementárních částic v čase. Z hlediska několika vnějších pozorovatelů nelze určit, v kterém bodě nastala interakce, proto ten nebodový ale vláknový "tvar". Těmito vlákny je vyplněn celý vesmír beze zbytku. Aby sturna mohla existovat, je nutné, aby se nacházela v 10. rozměrech + čas = v 11. dimenzích. 3. dimenze + čas tvoří náš časoprostor (x+y+z + t = 4 dimenze), a v ostatních 7 dimenzích které jsou zakřiveny (stočeny) do velmi malého rozměru, a v našem časoprostoru se se svou mini geometrií vůbec neprojevují. Dodatečné dimenze (7) byly odvozeny od chování částic a matematicky. O tom trošičku později. Jenom pro představu, náš časoprostor je tvořen energetickými vlákny s neuzavřenými dimenzemi.

Teorie superstrun značně zesnadní náš pohled na hmotu. Vibrační mód struny nám určuje, o jakou částici jde, to znamená, čím více vlákno kmitá, tím energetičtější částice vznikne (je zastupena). Jedna frekvence reprezentuje foton, jiná zase například elektron. Prostě, co vibrační mód struny, to jiná častice. Kmitání strun však nestačí k objasnění jistých vlastností částic. Například elektron svůj náboj získává jiným mini pohybem v jedné ze sedmi stočených dimenzí. Totéž platí pro jeho spin, který je reprezentován pohybem zase v jiné vyše uvedené "do sebe stočené" dimenze. U ostatních vlastností je to přibližně to samé.

Takže na velmi jednoduchém příkladu jsme se dopracovali k tomu, proč zrovna vlákno a ne bod, proč kmitá, a proč tolik dimenzí. Tato teorie je velmi slibná, pokud objevíme graviton např. pomocí urychlovače. Teorie superstrun umožňuje sjednocení nekolik desítek objektů v jeden jednorozměrný objekt, který svými vibracemi a počty dimenzí určuje vlastnost elementárních částic. Již se nemusíme například zabývat tím, zda je částice bod nebo vlnění, a podobně. Například, opět velmi zjednodušeně, pokud porušíme náš časoprostor, roztrhnou se některé stočené dimenze, a vznikne hyperprostror, nebo červí díra, která však není rychlejší cestou v našem prostoru, ale jedná se o zcela jiný prostor se svým rozměrem, který protíná náš časoprostor. Čerpání energie z vakua (z ničeho) je rovněž snáz pochopitelné pomocí teorie superstrun, jelikož deformací prostoru "otevřeme, roztrhneme" opět jednu z dimenzí, a její "náboj" odebereme. Takové a podobné "jednoduché" vysvětlení některých jevů není v jiných teoriích dost možné. V zahraničním webu jsem dokonce četl, že kulový blesk je také projev porušeného časoprostoru. (Opět další hypotéza). Vycházeli z toho, že chování kulového blesku se neslučuje z obecně známými fyzikálními zákony. Jako to, že umí v některých případech procházet sklem či stěnou, pohybuje se proti větru, někdy nezapálí evidentně hořlavé předměty v jeho blízkosti, atd. Nejzajmavější je to, že bylo zpozorováno jak kulový blesk např. průchodem místností, mění nebo deformuje prostor. Jako by jste se dívali "rybím okem". Tento jev však nastává v jeho bezprostřední blízkosti, a není to způsobeno sálavým teplem. Tesla uměl "vyrobit" kulový blesk, ale není známo, jaké elektrické zařízení a materiály byly použity. Ale to bylo jen na okraj.
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Fyzikář 1. 8. 2007 02:11

to Johnnycz

Fyzikář
K dopravě rakety na oběžnou dráhu kolem Země, bychom potřebovali asi 100 gramů antihmoty. ...

Johnnycz
Fakt tak moc? Já to teda blíže nezkoumal, ale čekal jsem, že by stačilo méně Ale za to může to sci-fi ..

Fyzikář
Máte pravdu. Dle zahraničních pramenů je to 75 gramů antihmoty. Hold, mají lepší motory. :D
Fyzikář
Nadšenec
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod zbreiten 1. 8. 2007 12:42

Paradox zabité babičky není zas tak neřešitelný a zdá se mi docela jasné, co se přesně stane. Pro pochopení si vezměme třeba ty dva fotony vzniklé z jednoho paprsku a oddělené hranolem nebo polopropustným zrcadlem. Jak zde bylo napsáno, změna stavu jednoho z nich (měřením) ihned ovlivní foton druhý, jakkoliv je v tu chvíli vzdálen. Pak vlastně jistá ohraničená část vesmíru, obsahující jen jeden z oněch dvou fotonů, přešla "zničehonic" a bez zjevné příčiny do jiného stavu - ze stavu se všemi stavy spinu onoho fotonu do stavu s jedním jediným stavem.

Domnívám se, že podobným způsobem při nešťastné interakci temponauta se svou babičkou vesmír prostě "zničehonic" přejde z kvantového stavu "S BABIČKOU" do kvantového stavu "BEZ BABIČKY". Verze vesmíru "s babičkou" náhle zaniká, vše je zapomenuto, včetně temponauta, který samozřejmě zaniká také. Od téhle chvíle platí verze vesmíru "bez babičky" a tím pádem také bez temponauta.

Ve skutečnosti bude vše probíhat podstatně jemnějším způsobem. Jakákoliv sebenepatrnější interakce temponauta s historií, která může ovlivnit jeho početí, třeba jen ovlivnění jedné jediné částice, může znamenat, že se děda na rande s babičkou opozdí o milisekundu, což třeba způsobí, že se uplatní jiná spermie, a to už stačí, aby byl náš temponaut z vesmíru ihned vymazán.

Dá se tedy říci, že dokud bude temponaut provádět interakce daleko od místa, kde se rodily jeho osudy, nic moc se neděje. Pokud dejme tomu prohodí dvě zrnka písku na Marsu týden před svým početím, tak se pravděpodobně s jeho osudy nic nestane. Ale pokud provede jakoukoliv sebenepatrnější změnu (která způsobí další změnu a ta zase další změnu atd. atd.), že to nakonec nějak zasáhne do jeho osudů, dojde k překlopení vesmíru s tímhle konkrétním temponautem na vesmír bez tohoto temponauta. Tím také budou okamžitě zastaveny jakékoliv další změny, tedy změny působené tímto temponautem.

Shrnul bych to tak, že temponaut, který navštíví minulost, každou svou činností, každou svou šlépějí, každým úkonem, vlastně už jen svou pouhou přítomností - provádí korekce budoucího vesmíru. Pokud provede korekci tak významnou, že to ovlivní jeho samotnou existenci (což bude víc než pravděpodobné), pak holt zruší i sám sebe. Úsek vesmíru postižený touto změnou se prostě "zničehonic" překlopí z jednoho (velmi komplexního) kvantového stavu do jiného kvantového stavu.
zbreiten
Čtenář
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Dero88 1. 8. 2007 13:38

Téma, které nakousl zbreiten, jsem čirou náhodou nedávno rozvedl ve své povídce Silver Mahler. Rozebírám v ní téma cestování časem z fyzikálního i filosofického hlediska. A právě tzv. efektu motýlího křídla tam věnuji jistou pozornost.

Neberte to prosím jako reklamu, nic z toho nemám. Jen si myslím, že zdejší diskutující by právě tahle povídka mohla zaujmout a pobavit.

http://pismak.cz/index.php?data=read&id=252203
Dero88
Čtenář

Předchozí stránkaDalší stránka

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků