Stránka 1 z 1

Měření času do minulosti

Odeslat příspěvekNapsal: 29. 12. 2012 00:41
od zbreiten
Zajímalo by mě, jak je možné měřit čas do minulosti. Například se tvrdí, že náš vesmír je starý téměř 14 miliard let. Ale když měříme na roky, tak to dává smysl jen do okamžiku, ve kterém vznikla Sluneční soustava a když Země začala obíhat kolem Slunce. Použít roky jako jednotky času hlouběji do historie, kdy žádná Země neexistovala, podle mě nedává smysl. Podle čeho vědci ten počet roků zjistili?
Někdo by mohl namítnout, že rok lze převést na sekundy a ty jsou definovány jako počet kmitů cesia 133. Jenže směrem hlouběji do historie - blíže k velkému třesku - ani to cesium neexistovalo. Atd. atd.
Má někdo tušení, podle čeho to ti vědci změřili?

Re: Měření času do minulosti

Odeslat příspěvekNapsal: 29. 12. 2012 16:05
od Protoneus
I řekl ČLOVJEK ...BUDIŽ ČAS.. a byl ČAS. Vzal tedy vědec, coby pozorovatel do ruky dalekohled a rozhlédl se z každého místa na Zemi kolem dokola a dospěl k neuvěřitelnému vědeckému poznání...VESMÍR KONČÍ TAM, KAM POZOROVATEL DOHLÉDNE...no a protože z každého místa na Zemi vidíme stejně daleko, musí být každému jasné, že Země jest středem Vesmíru, jak jinak, tohle přeci věděli vědci již ve středověku, ti ovšem neměli k dispozici zaručeně ty "správné informace", které máme my pomocí světla přilétajícího z "konce Vesmíru" :-D .

Odeslat příspěvekNapsal: 2. 1. 2013 10:52
od trent
Asi jsem zrovna chyběl, když se tohle probíralo, ale on dnes někdo tvrdí, že Země je středem vesmíru?

Re: Měření času do minulosti

Odeslat příspěvekNapsal: 2. 1. 2013 12:08
od Protoneus
Asi ti,co určili stáří vesmíru, nebo podle čeho se to určuje, poraď.

Současný výklad astronomických pozorování ukazuje, že stáří vesmíru je 13,75±0,17 miliardy let[6] a že průměr pozorovatelného vesmíru je minimálně 93 miliard světelných let čili 8,80×1026 metrů.

Takže pokud je z každého místa na Zemi pozorovatelné to samé, musí být Země ve středu, plus mínus pár metrů,nebo ne? :-)

Re: Měření času do minulosti

Odeslat příspěvekNapsal: 29. 3. 2015 01:19
od EKKAR
Pro ty, kteří to tady po letech zase najdou - něco jako archeologickou vykopávku - je potřeba odlišit měření času v soustavě od jejího vzniku (cca 4,5 miliardy let uplynulo od vzniku Slunce) a aplikace časový jednotky určený dnešní oběhem planety kolem hvězdy (= 1 rok) do minulosti před vznik soustavy. Dnešní 1 oběh Země kolem Slunce trvá přibližně 365,25 dne, zatímco v minulosti byl kratší (a neustále se pozvolna dál prodlužuje). Tudíž mohla existovat doba, kdy byl 1 "rok" dlouhý třeba jen 180 dnešních dní - ale počítáno podle tehdejší rotace planety měl třeba 400 nebo ještě víc dní - protože i Země v té době rotovala s větší frekvencí. Pro naše nazírání času je taková stupnice těžce nevhodná, protože má proměnné měřítko a my bez dalších zdlouhavých převodních výpočtů nevíme, jak dlouhá byla kdy její jednotka.

Proto když se uvádí nějaká časová epocha do minulosti, udává se čas v absolutní hodnotě = v jednotkách stejně velkých s dnešním měřením času, aby bylo možno bezprostředně srovnávat. Takže když tvrdíme, že od vzniku vesmíru uběhlo cca 13,75 miliardy let, myslíme to tak, že kdyby oběh Země kolem Slunce byl realitou už v době vzniku vesmíru a byl stejně rychlým jako dnes, od hypotetického Velkého Třesku by těch oběhů byl uskutečněn uvedený počet.

Re: Měření času do minulosti

Odeslat příspěvekNapsal: 21. 5. 2015 15:39
od zbreiten
Zdravím,
je jasné, že při měření času do minulosti potřebujeme místo dnů a roků nějaké náhradní (stabilnější) jednotky. Takže pokud chceme například popsat stáří Sluneční soustavy, tak si ten rok musíme převést na jiný periodický děj, který fungoval přinejmenším po celou dobu existence Slunce - například kmity onoho výše zmiňovaného cesia 133. Pokud podle SI definice to cesium kmitne 9192631770x za sekundu, pak za rok je to 9192631770 x 86400 x 365,25 (počítáme-li Juliánský rok). Snadno si spočítáme, kolikrát si celsium kmitlo od okamžiku prvního zformování Slunce, vydělíme tímto hausnumerem a máme údaj v rocích.
Problém nastane, když jdeme hlouběji do minulosti, do dob, kdy ani to cesium neexistovalo. Abychom mohli pokračovat ještě více do minulosti, musíme najít jiný periodický proces, spočítat jeho vztah ke kmitům cesia 133 a dle tohoto vztahu čas přepočítávat. Jenže jak se blížíme k okamžiku velkého třesku, tak těch použitelných periodických dějů ubývá, až nám nakonec nezbude ani jediný. Od tohoto okamžiku dál do minulosti už čas (dle mého názoru) měřit nelze, protože neexistuje žádný periodický děj, ke kterému by bylo možno to plynutí času vztáhnout.
No a jak dlouho trvalo tohle období, kdy žádný periodický děj neexistoval, to ví jen pámbu. Vlastně si spíš myslím, že vůbec nedává smysl hovořit o čase v období, kdy neexistují žádné periodické děje. Dle mého názoru měřitelný čas začíná běžet spolu s prvním pravidelně se opakujícím dějem. To, co se odehrálo předtím, sice lze popsat pomocí vztahů příčina-následek, ale tvrdit, že to trvalo tak a tak dlouho, to nelze.
Tvrzení, že je vesmír starý cca 13,75 miliardy let, bych tedy přeformuloval takto: Už 13,75 miliardy let se vesmír chová měřitelným způsobem. Co se odehrávalo předtím a jak dlouho to trvalo, to je úplně jiná pohádka :-)

Odeslat příspěvekNapsal: 21. 5. 2015 18:36
od guru jára
Predtim byl Hospodin Buh, ktery stvoril svet za 7 dnu.

Re: Měření času do minulosti

Odeslat příspěvekNapsal: 26. 4. 2021 04:07
od QBITS
Hrubými hodinami byly přímo hvězdy první generace (lépe III populace), které spalovaly původní primordiální materiál z velkého třesku, tedy vodík, hélium a malé množství lithia. V nitrech těchto hvězd vznikaly těžší prvky, které byly nezbytné k tvorbě hvězd a planet jak je známe. Životnost hvězd III populace je kolem 2 milionů roků, než se promění v supernovu. Expandující vesmír poskytuje jakýsi stroj času, díky kterému můžeme nahlédnout až k těmto obřím hvězdám a zjistit jejich výskyt v čase, což poskytlo údaj o jejich životnosti. Podobně se dospělo k hvězdám II a I populace, čímž se ze stáří vesmíru podstatně ukrajovalo, tuším že první odhady byly kolem 18. miliard let. Ke konečnému upřesnění došlo díky šťastnému objevu reliktního záření, které má současnou teplotu kolem 2,7K. Interpolací k teplotě 3000K, kdy se vytvořily první atomy vodíku a helia spojením volných elektronů a jader, bylo dosaženo přesného údaje stáří vesmíru k těmto hodnotám, tedy do doby, kdy se stal vesmír průhledným pro elektromagnetické záření z důsledku ochlazování. Muselo se jít v čase dál, kdy byl vesmír víc horký, tedy až o 480 tisíc let nazpět, kam se situoval velký třesk, nebo co to bylo, z dalších zjištění. Ostatně, velký třesk svým způsobem pokračuje dodnes. Tímto je známo stáří vesmíru, které se už bude upřesňovat v rámci desetinných míst. Nebyl to teda žádný periodický děj, ale expanze prostoru, která toto zjištění umožnila. Co bylo před tím a jak dlouho, nedává smysl, protože v absenci času a prostoru je tzv nekonečná doba, za kterou se všechno stane minimálně jednou, z pohledu našeho času jen pouhým lusknutím prstů.