Pauza.cz

Animovaní smajlíci

Bingo!

To víme všichni. Proto bych se rád dozvěděl o něčem dalším, novém ....

Ale nejvíc ze všeho by mě zajímalo jak, proč a kdo vymyslel definici a pojem kýče. Já chápu, že se každýmu z nás něco líbí, něco nás nechává chladnými a něco se nám nelíbí. Ale proč to zobecňování? O něčem standardně tvrdit že je to umění a kdo to za umění nepovažuje je neználek a má ostudu, o něčem jiném hromadně tvrdit že je to kýč a komu se to líbí, ten nemá vkus.... Nemám rád tohle škatulkování.
Copak nestačí líbí - nelíbí? Picasso se někomu líbí, někomu ne (třeba mu nerozumí). Totéž se dá říct o čemkoliv - o obrazech, sochách, hudbě, divadle .... Ale proč tu sakra má být nějaká krabice s nápisem kýč, do který podle definice nějakých pseudovědeckých (možná rádoby)umělců budeme strkat dneska trpaslíky, zítra třeba Dietla a pozítří Dalího a Balzaca, protože někdo rozhodne že jsou moc srozumitelní a snaží se tím zakrýt absenci obsahu? Nepotřebuju mít sloupce nadepsaný umění a kýč a pod tím seznamym abych se náhodou nesplet. To jsem chtěl říct.

pro me kyc je neco co jakoby splnuje obecne dany parametry krasy (doufam ze to je napsany srozumitelne), neco treba jako jsou Miss (ta soutez).

TO asspenn:
Po tom co jsem si přečetl tvůj přispěvek mě mimo jiné napadlo, že kýčem je také bavit se o tom že je zahradní trpaslík kýč.

Tak proč nepřispěješ něčím novým sám?

Pro mně je taky kýčem, když někdo dělá něco z nějakého důvodu a tvrdí že to dělá z důvodu úplně jiného. >> Předvolební kampaň

Asspenn píše:Copak nestačí líbí - nelíbí? Picasso se někomu líbí, někomu ne (třeba mu nerozumí). Totéž se dá říct o čemkoliv - o obrazech, sochách, hudbě, divadle ....h/quote]

imho timhle ale to umění tak trochu gumuješ. zbyl ti objekt, subjekt a jeho vztah k objektu. podle mě se nedá umění redukovat na tenhle vztah, aniž bys mu nezasadil smrtelnou ránu. tím bys totiž roztříštil tu po staletí vytvářenou a neustále se měnící entitu (vždycky když nevim, jak to nazvat, používám pojem entita), která na sebe postupem času nabalovala kulturu našich dědů, pradědů, ... (prababiček taky, žádnej strach), ve který je svým sbůsobem vždycky obsaženo vypořádání se s tím, co bylo, pochopení toho, co je, a otevření prostoru pro to, co bude. je to něco, co nás přesahuje, něco, v čem se ten vztah subjekt - objekt teprve může odehrávat, co teprve zakládá tu možnost nechat se dílem oslovit, nechat z něj promlouvat to ono přesahující - umění. a v tomhle smyslu prostě kýč uměním neni, protože skrz kýč k tobě tahle mohutnost nepromlouvá, kýč mlčí. je to jako když čumíš v kauflandu na hromadu housek. vypadaj hezky ale to je tak všechno. těžko se mi to popisuje, ale snad je z toho aspoň trošičku vidět, co mám na mysli.

Já bych to zobecnil.
Podle mně je umění vše neživé, co v nás vzbuzuje určité kladné pocity.
Jen kladné pocity! Protože to co vzbuzuje záporné pocity je podle mně jen prachsprostá provokace.
Umění dokáže člověka uklidnit, povznést, rozveselit, naplnit. Umění fugnuje tak, že daný umělecký předmět dokáže vyvolat v člověku jen ty nejhezčí pocity a nejhezčí vzpomínky.
Každému dokáže přinést ty kladné pocity něco jiného. Někomu pikaso a někomu pohled na sádrového trpaslíka.
Sárdový trpaslík není jen pustý kus sádry na zahradě. Velice často se z něj stává člen rodiny. Je to další dítě, které celou rodinu naplňuje pocitem lásky,štěstí a blaženosti. Tedy stejně jako někoho naplňuje nádherná skladba od Mozarta .-)

// Pro mně je umělecké dílo můj avatar. Při pohledu na velký originál se dostaví přesně výše popsané pocity

S-Tony píše:Já bych to zobecnil.
Podle mně je umění vše neživé, co v nás vzbuzuje určité kladné pocity. Jen kladné pocity!d/quote]

Nesouhlasím s tím, že by umění mělo vzbuzovat jen kladné pocity. Bohužel ti neřeknu co je to umění (přijde mi to samé jako zeptat se, co je krása), takže můj příspěvek asi nebude mít moc hodnotu. Ale co třeba filmy od Lynche, obrazy od Dalího, knihy od Dostojevského, Wildeův Obraz Doriana Graye, Kafka a milion dalších. Umění asi musí nějak znepokojovat, strhnout tě, dát námět k přemýšlení, ale pouze kladný pocit je podle mně k ničemu, to už je právě asi ten kýč. Tím samozřejmě nemyslím, že to pravé umění je pouze temné a děsivé. Třeba Kunderovy knížky jsou vesměs pozitivní ale považuju je za "umění".

to Asspenn: Dalí samozřejmě nikdy kýčem nebude - a to je naprosto objektivní názor ...

EDIT: když píšeš o Mozartovi - co třeba jeho Requiem, Stravinského Svěcení jara nebo Petruška. To rozhodně nejsou jen pozitivní záležitosti, ale jako umění je to na nejvyšších příčkách...

Narcissus:

Tak to nevím. Ve mně každá hudba vzbuzuje příjené pocity. Není to přímo radost, ale příjemný pocit z poslechu. Ať už u veselé, romantické, nebo melancholické skladby.
Pro mně umění určitě není nástroj k přemýšlení. Umění využívám zásadně k relaxaci, uvolnění a útěku z reality.

Negativního je v životě docela dost. Nevidím důvod se negativním věcem věnovat i ve svém volném čase. Volný čas využívám pro sebe abych mohl dostat svou duší do rovnováhy. K tomu mi dopomáhej b... umění.
Negativní umění si v podstatě ani neuvědomuju, ignoruju ho. Proto mně asi nenapadlo, že může i umění vyvolávat negativní pocity. Každopádně negativní umění není nic pro mně .-)

Tak já už jsem se zamotal , hudba, kterou poslouchám, ve mně může probouzet pozitivní i negativní pocity, podle toho, na který mám zrovna náladu. To je jasné. Ještě bych umění asi rozdělil na abstraktní, tedy hudba, malířství, atd., ze kterých si odnáším pocit, a konkrétnější - knihy, které čtu proto, abych si rozšířil úhel pohledu na svět a snažím se v nich hledat pravdu (ajaj, to zní filozoficky, to není můj cup of tea ) a zkušenosti. A to co mi knihy dají, není vždy pozitivní. Jestli tě dobre chápu, Dostojevského Zločin a trest bys nečetl, protože nepojednává o ničem příjemném?
Jo, a ještě pro upřesnění - co vlastně myslíš tím negativním uměním? Např. skupinu, která hraje depresivní, ale kvalitní hudbu, nebo Sámera Issu, jehož hudba a zjev působí nevolno (pro Issovy obdivovatele: pouze příklad, ne útok)?
No a jestli dobře rozumím, každý příjmáme umění z jiného důvodu a pak není co řešit .

A abych se dostal k původnímu tématu: umění musí mít ducha a něco vyjadřovat, ať pozitivního, či negativního. Pokud v něm nic hlubšího není, a sází jen na povrchovou "pěknost", prvopohledovou líbivost, a "nikohonenasranost", je to kýč. Toť můj názor.

A právě jsem si vykonstruoval téměř absolutní kýč :
Moře při západu slunce, na pobřeží běžící kůň, přes oblohu se klenoucí duha, v dáli je vidět právě vyskočivšího delfína, a na obzoru se rýsuje ostrůvek s palmou.
A to je snad horší než Lunetic v duelu s Backstreet Boys na skále s roztaženýma rukama a holou hrudí za deště .