Jsem stále častěji toho názoru, že jsem neuvěřitelný sklerotik. Na druhou stranu znalosti, které se kdesi v mé paměti skrývají, dokážu vydolovat zajímavým způsobem. Můžu to demonstrovat na vzpomínání si na jméno člověka, který nás učil veterinu. Plně se soustředím a zaměřím se na to, čeho jméno/název potřebuji zjistit. Přeříkávám si abecedu a aniž bych věděla, jaké slovo hledám, vím, nebo spíše cítím, které písmeno je to správné počáteční. Většinou stačí to 1. a vzpomenu si na hledané slovo, někdy ani k tomu počátečnímu písmenku nedojdu a vzpomenu si. Ale u toho veterináře jsem jen věděla, že to bude od "v". Tak jsem znovu projížděla abecedu a přidávala za "v" další písmeno. Vyšlo mi, že to musí být "va" ... a tak dál, až po "vale" a teprve pak se mi to jméno vybavilo - Valenta. Zatím jsem objevila jediného člověka, který má tuto schopnost - je to žena od nás Libochovic (a nejsem to já
).
Selhaly-li všechny pokusy, je načase si přečíst návod.