I přátelé se vypaří, stejně jako se láska může vypařit.
Nevypaří se skutečná láska a skutečný přítel ... a to ani v ,,dešti a nepohodě". V dobách krize je dobré pozorovat lásku a své přátele. Bývá to sice brutální, ale totálně pravdivý ,,filtr".
Zbudou jen Ti nejlepší-nejvěrnější.
Nežijme v omylu, nenalhávejme si, že přátelé nás neopustí, kdežto láska ano. On je totiž trochu rozdíl v tom, že zatímco (skutečnou momentální) lásku máme (většinou) jen jednu, tak přátel máme daleko víc. A tak když se vytratí ta jedna, je to poznat mnohem víc, než když z deseti přátel odejdou tři. Pořád něco zbývá.
V tom je ta zvláštnost vztahu, v tom je ta magičnost lásky - máme o ní větší strach. Když skončí víc to bolí ... protože se toho bojíme a tak někdy do vztahu nejdeme ,,naplno". Máme strach ... co kdyby...
Kdo chce zažít adrenalin z ,,horské dráhy" musí na ni jít - jinak o tom bude vždycky slyšet jen z vyprávění druhých