Můj syn je homosexual a chodi s 30letym ucitelem
Napsal: 6. 8. 2005 18:01Ahoj,
Začnu trošku zeširoka. Před 12 lety se stalo něco, z čeho jsem měla obrovskou radost. Narodil se mi syn. Celou dobu vyrůstal bez otce. Byla jsem sama, a neměla moc velký zájem po předchozích zklamáních si hledat nového přítele.
Můj syn byl v průběhu dětství úžasné dítě. Od malička byl hodně přemýšlívý, na chlap nebyl moc ukecanej, byl to prostě suprový syn.
A jednoho krásného večera přišlo to, co jednou přijít muselo. Bylo to vloni v létě na naší jinak báječné dovolené. Radek byl sčetlý, byl chytrý, uměl si najít informace. Takže mi oznámil, že se mu nelíbí holky, ale kluci - z ničeho nic u kakaa a meruňkového koláče. Prostě měla jsem se smířit s tím, že mám syna buzeranta...
Minulý týden měl můj Radek narozeniny. Dvanáct let, to je takové krásné číslo. A krásný věk, co bych za něj dala… zeptal se mě, jestli si na oslavu svých narozenin může přivést domů kamaráda.
Napekla jsem, navařila, uplácala třípatrový dort, ozdobila krémem a marcipánovými růžičkami. Radek v to odpoledne seděl jak na trní. Tentokrát „jeho“ den vycházel na středu. Nikdy jsme oslavy nepřekládali jen proto, aby pak bylo volno a tak. Navíc se Radek narodil v 17.50, takže v ten okamžik bouchaly rychlý špunty.
Synek byl jako na trní. Tušila jsem, že mu na kamarádovi tolik záleží. Kolem páté „crrrr“ a Radek letěl ke dveřím. Nějaké šuškání ve dveřích a pak… byla jsem blízka mdlob a téměř zažila šok! Do pokoje vešel chlápek. Mohlo mu být tak nanejvýš třicet.
No to teda byla oslava. Radek po očku sledoval, co jako já na to. Tvářila jsem se statečně a co nejvíc příjemně, ale co budu lhát, bylo mi všelijak. Hlavně z toho, jak se Radek k tomu chlapovi měl.
Nakonec vyšlo najevo, že to je učitel a učí na gymnázium, ale učí na jiné škole, než chodí můj syn.
Asi po půl hodině, chlápek odešel, ale oslava defakto už skončila
Seděli jsme pak u dortu, mlčeli jsme a dívali se před sebe. Občas se naše pohledy střetly. Měla jsem tolik otázek, ale na žádnou jsem nechtěla znát odpověď. Až v koupelně jsem se odhodlala. Když jsem viděla svého synka, a já ze sebe vykoktala: „Prosím tě, řekni mi, nesahá nějak nevhodně na tebe. Chápeš, jak to myslím?“
Ruce mého syna poklesly, jeho modré oči se na mě upřely. Chvíli mlčel. Bylo to děsivé odpočítávání času.
„Mami, prosím tě, musím na to odpovídat?“
A to už byl pro mě naprostý šok!
Pomalu jsem z toho na pokraji nervového zhroucení a nevím, co mám dělat. Co dál?
// Howard - upraven nazev
Začnu trošku zeširoka. Před 12 lety se stalo něco, z čeho jsem měla obrovskou radost. Narodil se mi syn. Celou dobu vyrůstal bez otce. Byla jsem sama, a neměla moc velký zájem po předchozích zklamáních si hledat nového přítele.
Můj syn byl v průběhu dětství úžasné dítě. Od malička byl hodně přemýšlívý, na chlap nebyl moc ukecanej, byl to prostě suprový syn.
A jednoho krásného večera přišlo to, co jednou přijít muselo. Bylo to vloni v létě na naší jinak báječné dovolené. Radek byl sčetlý, byl chytrý, uměl si najít informace. Takže mi oznámil, že se mu nelíbí holky, ale kluci - z ničeho nic u kakaa a meruňkového koláče. Prostě měla jsem se smířit s tím, že mám syna buzeranta...
Minulý týden měl můj Radek narozeniny. Dvanáct let, to je takové krásné číslo. A krásný věk, co bych za něj dala… zeptal se mě, jestli si na oslavu svých narozenin může přivést domů kamaráda.
Napekla jsem, navařila, uplácala třípatrový dort, ozdobila krémem a marcipánovými růžičkami. Radek v to odpoledne seděl jak na trní. Tentokrát „jeho“ den vycházel na středu. Nikdy jsme oslavy nepřekládali jen proto, aby pak bylo volno a tak. Navíc se Radek narodil v 17.50, takže v ten okamžik bouchaly rychlý špunty.
Synek byl jako na trní. Tušila jsem, že mu na kamarádovi tolik záleží. Kolem páté „crrrr“ a Radek letěl ke dveřím. Nějaké šuškání ve dveřích a pak… byla jsem blízka mdlob a téměř zažila šok! Do pokoje vešel chlápek. Mohlo mu být tak nanejvýš třicet.
No to teda byla oslava. Radek po očku sledoval, co jako já na to. Tvářila jsem se statečně a co nejvíc příjemně, ale co budu lhát, bylo mi všelijak. Hlavně z toho, jak se Radek k tomu chlapovi měl.
Nakonec vyšlo najevo, že to je učitel a učí na gymnázium, ale učí na jiné škole, než chodí můj syn.
Asi po půl hodině, chlápek odešel, ale oslava defakto už skončila
Seděli jsme pak u dortu, mlčeli jsme a dívali se před sebe. Občas se naše pohledy střetly. Měla jsem tolik otázek, ale na žádnou jsem nechtěla znát odpověď. Až v koupelně jsem se odhodlala. Když jsem viděla svého synka, a já ze sebe vykoktala: „Prosím tě, řekni mi, nesahá nějak nevhodně na tebe. Chápeš, jak to myslím?“
Ruce mého syna poklesly, jeho modré oči se na mě upřely. Chvíli mlčel. Bylo to děsivé odpočítávání času.
„Mami, prosím tě, musím na to odpovídat?“
A to už byl pro mě naprostý šok!
Pomalu jsem z toho na pokraji nervového zhroucení a nevím, co mám dělat. Co dál?
// Howard - upraven nazev
že autor se už neobjevil