Dostal jsem se do takové situace...já a má milá jsme spolu pár dní, ale vypadá to do budoucna všechno moc hezky, jsem šťastný (btw došlo mi, že ženská chlapa fakt změní)...
jenomže...
...moje milá je věřící a já jsem ateista. Respektive jsem tak nějak naladěn, že mi v tom životě nějaké situace někdo/něco přihraje, ale že hraju sám za sebe a nejčistší se snažím být před vlastním svědomím...
...a mám trošku strach, aby se z té rozdílnosti ve víře nestalo jablko sváru. Začal jsem číst Bibli, ale prostě na sobě nějak působení Boha necítím.
Možná že si dělám zbytečné starosti, ostatně to, že nejsem pokřtěný, vzala dobře...jen prostě nevím...všechno zatím vypadá fajn, akorát pro ni ta víra dost znamená a tak se bojím, aby časem ten můj ateismus nebyl přítěžím.
Máte s takovým vztahem někdo zkušenost?
