No, k tloušťce dané genama...je to většinou výmluva..ale takhle. Je mi 20 let, mám 179 cm a vážím v rozmezí 85-88 kg...takže hodně. Trošku štíhlej jsem byl asi tak do 8 let (ani ne, tehdy jsem byl prostě "medvídek"). Nejhorší období bylo kolem 13-15 let, to jsem vypadal strašně, normální tlutoprd (nestydím se to napsat, bylo to tak). Zajímal mě akorát PC a žrádlo, holky jsem nebral, sport mě nic neříkal (ani pasivně). K tomu jsem nosil nemožné brýle, které mi ještě zvýrazňovaly kulatý obličej..hrůza. Na základce jsem to chytal naplno, ale bylo mi to fuk. Pak jsem přišel na gympl mezi fajn partu, zamiloval jsem se (blbě) a začaly se dít věci, najednou jsem chtěl "vypadat". V té době už jsem začal jezdit na kole a začalo mě to bavit, tak jsem pokračoval, pak se mi začal hrozně líbit hokej (najednou), tak jsem se učil v 16ti bruslit (nakonec jsem zvládl jenom in-line), pak jsem se dal v 18ti na florbal, kterej mrším, ale strašně mě baví. Plus další aktivity. Dál jsem celkem vyžraný, ale (prý) to není pod tričkem nějak extra vidět, sice žádný šíhloun, ale ani vyloženě bečka...když jsem se tehdy po prváku snažil kvůli té slečně shodit, naturalisticky řečeno jsem nežral a lítal denně asi 35 km na kole na čas (etapa mezi kopcema). Shodil jsem na 82 kg a držel jsem to těmahle drastickýma metodama...(stejně to bylo na nic
). Víc jsem to nestáhnul. Pak se časem přidaly další již zmíněné sporty (k tomu ještě řeknu, že MHD pro mě neexistuje, chodím všude v Havířově pěšky), změna vizáže - sundal jsem brýle a nosím čočky, což mi vzhledově hodně pomohlo, prostě jsem se hodně změnil. A začal jsem vypadat normálně. A pak najednou jsem se vykašlal na dietu, vezmu si kdy chcu co chcu...žijeme jenom jedenkrát...kdybych nemohl vylézt do schodů a hýbat se, prosím..ale já lítám jak můžu na kole a baví mě to, mám to rád, to samé o bruslích..a když je čas, lítám s klukama s hokejkou, pravda, tady jsem pomalejší, ale co...prostě, jsem aktivní člověk (možná až hyper), ale vážím co vážím a mám "pneumatiku"...no a co ? Mám se zbláznit ? A teď to o těch genech : když se podívám na tátu a fotky dědy a pradědy....všude stejná podoba. Ano, dřinou a dietama bych to zlomil, ale stojí mi to fakt za to ? Všichni nemůžou být štíhlí...a kdybych byl nefunkční, budu to řešit, ale já makám pro radost víc, než spousta štíhlých lidí a jsem míň líný než oni..tak co ? A druhý extrém, mám kamaráda, který má 195 cm a váží 66 kg, další 179 cm a 55 kg...tohle vypadá dobře ? Tak takhle nějak jsem to řešil (a nakonec vyřešil) já...a můj postoj k holkám "při těle" ? Poslechněte si starou písničku od Petra Spáleného "Dáma při těle". Měl jsem ve třídě holku strašně pěknou v obličeji, nesmírně fajn, super holka, pěkná tak nějak celkově...akorát na ní byly kila navíc vidět víc jak na mě...a přes to...bral bych ji hned teď..prostě jí to tak nějak sedělo, byla to ONA...zajímavé, líbila se i klukovi, co byl namakaný a vysportovaný (fotbalista) a měl fůry holek, a krásných. Závěr :TAKY NEJSEM DOKONALÝ !!! A NA KAŽDÉM ČLOVĚKU JE NĚCO PĚKNÉHO !! Můj pohled na věc..