Mě osobně je také sympatický budhismus. Z náboženství, které znám, mi přijde takový nejlogičtější.
Ostatní náboženství dělají z člověka něco naprosto vyjímečného, odlišného od ostatních živočišných druhů a přitom např. rozdíl mezi šimpanzem a člověkem je jen 1,2% DNA (a IQ některých jedinců je nižší než IQ těch šimpanzů - teď to nemyslím nijak zle, měl jsem na mysli duševně postižené osoby a nebo malé děti). Přijde mi proto nelogické, aby člověk měl nějaké výsadní postavení - jako jediný živočich přišel po smrti do nebe / pekla, jako jediný byl "pod dozorem" nějaké vyšší moci (a pak dle výsledků odměněn či potrestán) a vše ostatní na planetě byla vlastně jen taková "dekorace". Proto mi teorie určitého "koloběhu" a znovuzrození v podobě zvířete či člověka přijde taková logičtější.
Naproti tomu mi opravdu vadí křesťanství. Přijde mi, že je v něm až příliš rozporů. Např. pokud někdo zemře, věřící člověk si řekne, že Bůh tak rozhodl. Dejme tomu, že někdo je zabit - pokud tak rozhodl Bůh, tak vrah nemůže být za svůj čin zodpovědný, protože bylo předurčeno, že on bude vrahem a někdo jiný obětí a tedy platí, že už v momentě, kdy se narodíme je rozhodnuto o našem osudu, protože to co nám učiní jiní a co my učiníme jiným je vlastně božím rozhodnutím. Ale co mi na křesťanství (a v tomhle je stejné s islámem) vadí nejvíc, je jeho permanentní snaha po světské moci, po ovlivňování běžného fungování společnosti. I u nás - a to patříme k nejméně tímto morem zasažené zemi - se církve vyjadřují ke všemu možnému i nemožnému (nejčastěji antikoncepce, interrupce, vědecké výzkumy (klonování), někdy i vzdělávání), natahují ruku po různých formách státních příspěvků a dotací (např. stále otevřená dohoda s Vatikánem). Když vidím v TV situaci v Polsku, tak se nedivím, že tolik Poláků je rozlezlých všude ve světě a moc se jim nechce zpátky domů - vždyť tohle není k žití. V USA si dokonce "věříme v boha" napíšou na peníze

. Proto jsem ochoten podpořit pronikání jakéhokoliv jiného náboženství k nám, protože je šance, že dojde k naředění už tak příliš velkého vlivu křesťanských církví i když vím, že to s sebou přináší i negativa. Ale jsem ochoten to risknout, než to u nás bude vypadat jako v Polsku.
Proto mi přijde mnohem sympatičtější budhismus, jako naprosto nekonfliktní náboženství - a to nejen oficiálním výkladem (jak by jistě oponovali zastánci křesťanství, kteří by tvrdili, že křesťanství je také mírumilovné), ale i skutečným chováním jeho vyznavačů.
Sám bych se ale označil spíše za agnostika (lidská mysl je příliš omezená na to, aby byla schopna prokázat nebo vyvrátit existenci boha a proto nemá smysl se touto otázkou vůbec zabývat).
Nekupuji si věci, které nepotřebuji nebo které se mi nelíbí, abych udělal dojem na lidi, kteří mě stejně nemají rádi.