- ústavně právní uspořádání
- mezi orgány se projevuje dělba práce, ne dělba moci
- švýcarská vláda je kolegiální orgán, je považována za výbor parlamentu
- vláda má 7 členů (5 ministr, prezident, viceprezident)
- prezident je volen ze lčenů vlády každý rok – rotace funkcí
- viceprezident se může stát prezidentem, obráceně ne
- prezident má postavení předsedy vlády, ve vztahu k zahraničí má jen ceremoniální funkce (z tohoto pohleu má Švýcarsko kolektivní hlavu státu)
- jednací kvorum má 5 členů, pro rozhodnutí je potřeba prosté většiny (3 členové)
- do 70. let projednávala vláda všechno jako kolektivní orgán, dnes platí monokratický princip ve vztahu k příslušnému resortu – ministr může přijímat rozhodnutí v otázkách svého resortu
- základem rozhodování je hledání konseneu ve společnosti – konsensuální demokracie, často je využívána přímá demokracie
- ve vládě by měli být 1 italsky, 3 francouzsky a 3 německy mluvící členové
- ve vládě by měla být minimálně jedna žena
- ve vládě by měli být stejně zastoupeni starší a mladší členové (délkou funkce)
- neslučitelnost funkcí s jakoukoli jinou funkcí ve veřejné sféře
- snaha o rovnoměrné zastoupení všech kantonů (Zurich, Bern a Vaud vždy)
- rovnoměrné zastoupení katolické, socialistické a radikální strany a alespoň jeden člen ze strany agrární
- vláda realizuje politický program a nařízení parlamentu
- parlament nemůže vládě vyslovit nedůvěru, vláda nemůže požádat o vyslovení důvěry
- současně s vládou je volen Spolkový kancléř (v čele Spolkové kanceláře) – není premiérem ani předsedou parlamentu, je šéfem Spolkové rady vlády
- direktoriální forma vlády - Spolkový kancléř působí na spojnici mezi vládou a parlamentem
//Zdroj: Jakýsi výtah kohosi.
