od huwik 4. 9. 2010 16:35
a) Co by se muselo stát, abys uvěřil?
Už jsem uvěřila... takže to můžu brát ze svých zkušeností... Víra byla u mě taková trochu racionální věc, předtím jsem hodně hledala a nějak mi věci do sebe nezapadaly, měla jsem nějaký názor, že něco asi je, ale nevím... pak jsem se dověděla o křesťanství a zapadlo mi to do toho, jak si svět představuju a tak.
b) Pokud se k víře nehlásíš veřejně, jaký je důvod?
Vzhledem k tomu, že jsem uvěřila hodně mladá, tak v pubertě byl problém se k ní přiznat, důvod byl abych zapadala do davu a aby se mi nikdo nesmál... Nutno podotknout, že nehlásit se veřejně k víře pro mě znamená, že když se mě někdo zeptá, jestli jsem křesťan, tak řeknu ne. To, že při každé příležitosti nezvěstuju evangelium neznamená, že se ke svému přesvědčení nehlásím.
c) Co vlastně znamená hlásit se k víře veřejně?
Když se mě někdo zeptá, jestli jsem věřící, tak řeknu ano. Když se mě někdo zeptá na něco ohledně víry, tak mu odpovím, co vím.
d) Co může vést nevěřícího k tomu, že navštíví nějaký církevní obřad?
No... nevím, asi pohřeb, křtiny nebo svatba.. anebo půlnoční. Myslím, že nevěřící by do kostela na mši normálně nešel. Spíše na akce s křesťany typu anglický camp a podobně. A to ještě ne všichni.
Asi už tu práci máš zpracovanou, ale třeba jsem ti nějak pomohla, páč čerpám z vlastních zkušeností, jak jsem to vnímala a tak :o).