Asi ano. Veškerá "motivace", která jde nad rámec pudů bude nejspíš berličkou...
Problém vidím v tom, zda ke své motivaci využíváš jiné bytosti nebo ne.
Pokud ti přinese štěstí např. poznání, pak k tomuto nepotřebuješ žádnou další osobu. Vezmeš si knihu nebo zajdeš experimentovat do přírody. Činí-li tě ale šťastným např. nějaká hra s jinou osobou, pak už potřebuješ její spolupráci. Chceš-li např. provozovat sex s jinou osobou, potřebuješ její svolení (v naší kultuře). Nebudeš znásilňovat pro své vlastní potěšení.
A teď jak je to s dítětem? Ono se stane tvým potěšením, ale nemůžeš se jej dopředu nijak zeptat, zdali to chce. Prostě stvoříš novou bytost pro své vlastní potěšení nebo pro svou vlastní motivaci...
Jak by se pak odpovědělo synovi na otázku "Tati, proč jsi mě stvořil, jaký je důvod mé existence?"
A neodpustím si opravdové chycení za slovíčko Říkáš :"Naštěstí taková pravidla nastavená nejsou...". Soudíš z pozice pravidel, která jsi již přijal. Nejsou žádná "lepší" nebo "horší". Povznes se nad kulturu dané společnosti.